Svaté město

Z Hammametského zálivu se vydáváme na výlet napříč územím celého Tuniska. Naším cílem jsou horské oázy na západě země. Zhruba po hodině jízdy středotuniskou stepí, přijíždíme do Kairouanu a vystupujeme na parkovišti nedaleko centra města. Řidič autobusu rovněž opouští vozidlo a odchází na okraj parkoviště. Tam rozprostírá na zem malý kobereček, který si přinesl sebou a kleká si na něj. Řidič je muslim a jelikož je právě čas na modlitbu, tak se začíná modlit. Opakovaně sklání hlavu až k zemi a pokládá při tom dlaně na zem. Po několika minutách modlitba končí. Řidič se zvedá, sroluje kobereček a vrací se do autobusu.

Poutní město Kairouan

Tunisko, Medína v Kairouanu

Kairouan byl založen v roce šestset sedmdesát našeho letopočtu. Časem se stal poutním místem muslimů a hlavním městem provincie Ifriqya. Poté město ztrácelo postupně svůj význam a jeho úlohu převzal Tunis. Dnes v Kairouanu žije kolem sto padesáti tisíc obyvatel a město je střediskem stejnojmenné gubernie. Procházku Medínou, opevněným historickým centrem města, začínáme u mešity Sidi Okba. Procházíme kolem hřbitova s bílými náhrobky a dostáváme se na prostranství před mešitou. Stojíme před vysokými hradbami, nad které vyčnívá hranatý minaret s kopulí. Mohutná mešita postavená z cihel, nám připomíná spíše pevnost než svatostánek. Vydáváme se podél mešity do Medíny. Procházíme uličkami s bílými domy s modrými okenicemi a balkony. Míjíme dílny řemeslníků a krámky s nejrůznějším zbožím. V ulicích potkáváme ženy zahalené od hlavy až po paty do bílého oděvu. Mnozí muži mají hlavu omotanou jakousi bílou šálou. Po chvíli přicházíme k další pozoruhodné stavbě, k mešitě Tří bran. Jméno tato malá mešita dostala podle svého průčelí, které je tvořeno třemi oblouky se vstupními dřevěnými bránami. Odcházíme od mešity a klikatou uličkou se dostáváme k jedné z prodejen koberců. Celý štít domu je obložen vystavenými koberci. Vcházíme do prodejny a pak do dílny, kde se koberce vážou. Majitel nám ukazuje postup výroby. Nejprve sledujeme přípravu a barvení vláken a pak pozorujeme ženy, jak ručně vážou vlákna bavlny do osnovy napnuté na rámu. Před námi tak pomalu vzniká geometrický vzor na jednom z koberců, jejichž výrobou je město Kairouan proslavené. Odoláváme nabídkám majitele dílny, který se usilovně pokouší prodat nám některý koberec a vycházíme zpět na rušnou ulici. Po chvíli potkáváme pohřební průvod, v jehož čele jede bílá dodávka. Za vozidlem mlčky kráčí asi stočlenný zástup mužů. Průvod mizí a my nedalekou bránou opouštíme Medínu. Vracíme se zpátky na parkoviště a odjíždíme z jednoho ze čtyř svatých poutních měst islámu.

Jízda horskou pouští

Jedeme po kvalitní asfaltové silnici z Kairouanu směrem na jihozápad. Podél silnice se táhnou řady oleandrů a na loukách roste převážně tráva halfa, která se využívá ke zhotovování provazů a jako surovina na výrobu celulózy. Asi po dvou stech kilometrech, přijíždíme do města Metlaoui, které je centrem těžby fosfátů. Zde přestupujeme do terénních aut a vydáváme se na dobrodružnou cestu do horské oázy. Vousatý řidič,s černým turbanem na hlavě, startuje velké auto a cesta začíná. Nejprve projíždíme liduprázdnými ulicemi, pak odbočujeme na vedlejší silnici a podél železniční tratě přijíždíme na okraj města. Trať za chvíli mizí v tunelu pod horským hřebenem. My pokračujeme v jízdě po nezpevněné cestě, která vede podél horského masívu. Všude kolem nás jsou vidět stopy po těžbě. Míjíme velké hromady odtěžené zeminy, obrovské krátery zbylé po těžbě a různé zrezivělé polorozpadlé stroje. Prašná nerovná cesta místy stoupá do prudkého kopce a jinde zase až strašidelně klesá. Krajina podél cesty je úplně vyprahlá a bez života. Vpravo se táhnou divoká skaliska a vlevo se rozprostírá bezútěšná horská poušť. Pohled na tuto jednotvárnou krajinu narušuje asi po hodině jízdy skupina zelených palem, která se zničehonic objevuje před námi. Je to cíl naší cesty, horská oáza Chebika.

Horská oáza Chebika

Tunisko, horská oáza Chebika

Tato oáza bývala pevností střežící římskou hranici a následně pak zastávkou pro karavany. Dnes se její obyvatelé živí pěstováním datlových palem. Zastavujeme na okraji staré oázy, kterou její obyvatelé opustili po tom, co jí po prudkých deštích poničila voda valící se z hor. Lidé se poté přestěhovali do nové osady postavené nedaleko. Vystupujeme z aut a vytřeseni jízdou po nerovné cestě, se vydáváme k nedalekým skalám. Procházíme opuštěnou oázou kolem domků postavených z hlíny a kamení, ze kterých zbyly jen holé stěny se zbytky střech. Některé domy jsou již zcela rozpadlé. Přicházíme na okraj oázy, za kterou stojí vysoké skály. Vydáváme se po kamenném chodníčku do skalní strže. Stoupáme po nerovném terénu až k místu, kde ze skály vytéká pramen. Voda z něj vytváří malé jezírko, ze kterého teče potůček, směřující velkým obloukem k oáze. Ze skály pozorujeme zelený palmový háj, táhnoucí se podél potůčku. Ten se ztrácí kdesi za oázou, obklopenou okrově zbarvenou pouští. Po cestičce sevřené skalami, se vracíme zpátky do oázy. Přicházíme k parkovišti, vedle kterého je v jednom z domků bistro. Vcházíme dovnitř a míříme k baru. K našemu velikému překvapení tu mladý barman nabízí chlazené nápoje v plechovkách. S chladivými plechovkami v ruce procházíme nízkým průchodem do vedlejší místnosti, která má, stejně jako celý dům, stěny a podlahu z hlíny. Střecha je zhotovena z palmových listů, poskládaných na otesaných kmenech palem. Místnost nemá žádná okna a je osvětlena jen rozptýleným světlem pronikajícím sem zvenčí. Přicházíme ke stolu s lavicemi, stojícími uprostřed místnosti. Vše je zhotoveno z hrubě opracovaných palmových kmenů. Usedáme na lavici a dopřáváme si chladné osvěžení. Po odpočinku vycházíme ze stínu hliněné chatrče, zpátky do výhně horské pouště. Nastupujeme do aut a vyjíždíme do hor, směrem k hranici s Alžírskem.

Současná karma článku: 9.50
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Tunisko, Medína v Kairouanu	Tunisko, Medína v Kairouanu
Tunisko, horská oáza Chebika	Tunisko, horská oáza Chebika

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky