Skalní obydlí

Návštěva u Berberů

Odjíždíme z oázy Douz ležící na okraji Sahary a po silnici C104 směřujeme na východ. Projíždíme rovinou podél pouště, kterou později střídají svahy pohoří Djebel Dahar. Silnice nyní stoupá do kopců, na území, kde žijí matmatští Berberové. Cestou míjíme políčka krčící se v úžlabinách mezi svahy kopců. Na okraji každého políčka je vybudována hráz z hlíny a kamení, která zadržuje vodu stékající při deštích z hor. Voda pak zavlažuje palmy a další rostliny, pěstované v jejich stínu. Některá políčka jsou tak malá, že na nich roste jen jediná palma. Zdoláváme poslední stoupání a přijíždíme do vesnice Matmata, která je střediskem Berberů. Nachází se zde stovky skalních obydlí, kterým se říká troglodyty. Obydlí jsou vyhloubena ve svazích a většina z nich je již opuštěná. Berbeři se odsud odstěhovali do nového městečka Matmata Nouvelle. Mnoho původních obydlí bylo následně přeměněno na restaurace a hotely. Zastavujeme ve vesnici a vydáváme se na prohlídku jednoho troglodytu.

Tunisko, Matmata, vchod do skalního obydlí troglodytu

Přicházíme ke strmému svahu, na jehož úpatí je vchod do jednoho ze skalních obydlí. Vchod je bíle natřený a jsou nad ním namalovány modré znaky rukou a ryby, což jsou berberské symboly plodnosti a štěstí. Nízkým vchodem vcházíme do chodby vyhloubené v měkké hlíně. Procházíme asi pět metrů dlouhou chodbou, která ústí na dvorku, připomínajícího kráter. Zhruba čtvercový prostor vznikl vyhrabáním hlíny do hloubky, až na úroveň terénu před obydlím. Dvorek má rozměry asi pětkrát pět metrů a vedou z něj vchody do jednotlivých místností, které jsou taktéž vyhloubeny v hlíně. Některá obydlí mají i patro. Nad přízemními místnostmi, jsou pak vyhloubeny další, do kterých se vstupuje po žebříku. Námi navštívené obydlí je přízemní a má celkem pět místností. Vchod do nich nemá dveře, ale je zakryt závěsem. Na dvorku nás vítá berberská žena, oblečená do dlouhých hnědých šatů a se šátkem na hlavě. Vcházíme do první místnosti, ta má rozměry asi třikrát tři metry a po jejím obvodu jsou jakási hliněná lůžka pokrytá rohožemi. Postupně si prohlížíme další prostory, které jsou zařízeny obdobně. V místnostech nejsou žádná okna a jejich stěny a strop jsou natřeny bílou barvou. Jedna z místností má navíc strop vyzdobený černými ornamenty. Nakonec si prohlížíme kuchyni. Zde vidíme hliněný podstavec, na kterém stojí plynový vařič, vedle kterého leží několik kusů nádobí. Na podleze pak stojí bomba s plynem. Ve všech místnostech i na dvorku je příjemný chládek. To je přednost takovéhoto domu, dokáže totiž jeho obyvatele ochránit před horkem, které venku panuje. Návštěva troglodytu končí a my se loučíme s hospodyní, která za prohlídku domu dostává předem domluvený bakšiš.

El Djem

Tunisko, amfiteátr v El Djemu

Silnice obklopená rozsáhlými olivovými plantážemi, nás vede k městu El Djem. Starověký Thysdrus, jak se město dříve jmenovalo, byl postaven na místě bývalé punské osady a byl centrem výroby olivového oleje. V El Djemu nyní žije kolem dvaceti tisíc obyvatel, pro které je pěstování a zpracování oliv dodnes hlavním zdrojem příjmů. Už z dálky pozorujeme v rovinaté krajině nepřehlédnutelný symbol města, obrovský antický amfiteátr. Ten byl postaven Římany kolem roku dvěstě třicet a je třetí největší ze všech římských amfiteátrů. Do jeho ochozů se vešlo až třicet pět tisíc diváků. Projíždíme ulicemi města až do jeho středu, kde stojí aréna. Zastavujeme na parkovišti a kolem velkého množství stánků se vydáváme ke vchodu. Stejně jako na jiných místech, i zde musíme opakovaně odmítat neodbytné prodavače, kteří nám nabízí své zboží. Přicházíme k areálu, procházíme po dlážděném chodníku ke vchodovému oblouku a vcházíme do stinných útrob gigantické stavby. Pak se vydáváme po kamenných schodech na nejvyšší přístupné místo v hledišti. Stojíme na věkovité kamenné podlaze a zhlížíme z výšky zhruba třiceti metrů na veliký oválný prostor arény. Při pohledu na hloubku pod námi na nás přichází závratě. Usazujeme se na kamennou lavici a prohlížíme si amfiteátr. Z našeho místa můžeme také pozorovat část města, které máme před sebou jako na dlani. Zvedáme se a scházíme po příkrých schodech do přízemí a pak po tmavém schodišti sestupujeme do podzemních prostor arény. Prohlížíme si tmavé kamenné kobky, ve kterých čekali gladiátoři na svůj zápas a kde byla držena zvířata využívaná při hrách. Procházíme chmurnými, jen slabě osvětlenými podzemními prostorami. Při představě krvavých zápasů, které se v aréně před staletími odehrávaly, nám na těle naskakuje husí kůže. Opouštíme podzemí, které je mnohem lépe zachovalé než nadzemní část amfiteátru. Vracíme se na povrch a oči nám oslňují prudké sluneční paprsky. S obdivem k antickým stavitelům opouštíme velkolepé stavební dílo, které je důkazem vyspělosti našich pradávných předků.

Současná karma článku: 10.96
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Tunisko, Matmata, vchod do skalního obydlí troglodytu	Tunisko, Matmata, dvůr uprostřed skalního obydlí
Tunisko, Matmata, kuchyně ve skalním obydlí	Tunisko, amfiteátr v El Djemu
Tunisko, podzemní prostory amfiteátru v El Djemu

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky