
Po téměř třiceti hodinách strávených v autobuse, přijíždíme do městečka San Pedro, které leží těsně u hranice s Bolívií v nadmořské výšce 2438 metrů. Městečko obklopené pouští a vysokými horami, je hlavním turistickým lákadlem na severu Chile. I když je San Pedro cílem mnoha turistů z celého světa, neztratilo nic ze svého půvabu a poklidné atmosféry. Ulice tvořené nízkými domky postavenými z nepálených cihel jsou plné turistů. Lidé chodí nejen po chodníku, ale i po ulici, neboť zde nejezdí téměř žádná auta. Procházíme úzkými uličkami s nezpevněným povrchem a dýchá na nás atmosféra dávných dob, kdy zde žili jen indiáni. Míjíme rázovité domy a malé krámky s dřevěnými vývěsními štíty nad dveřmi. Přicházíme na náměstí, kde stojí malebný kostelík s bílými zdmi. Kostel postavili Španělé a má střechu pokrytou pláty kaktusů. Kostelík je pro většinu turistů vděčným objektem pro fotografování. Na druhé straně náměstí je tržnice. V nabídce převažují výrobky z lamí vlny. Na stolech trhovců leží hromady dek, rukavic, šál, čepic, svetrů, papučí a ponožek. U jiných stánků vidíme řady sošek, přívěsků a jiných suvenýrů. K dostání jsou zde také různé nádoby vyrobené z tuhého korpusu kaktusů. Běžně jsou na trhu k dostání cukrovinky s příměsí koky a čaj z koky. U mnoha stánků se nabízí sušené lístky koky. Domorodci tyto lístky žvýkají. Koka se zde běžně používá například k výrobě léčivých mastí a roztoků a dokonce se přidává do těsta na koláče. Místní lidé říkají, že koka není droga. Opouštíme tržnici a vracíme se do hotelu. Záhy se vydáváme do Valle de la Luna, které je vzdálené asi dvanáct kilometrů od San Pedra.
Měsíční krajina
Takzvané Měsíční údolí leží na okraji solného jezera Salar de Atacama. Vyschlé jezero má plochu 3000 kilometrů čtverečných a z větší části jej pokrývá blátivá půda smíchaná s krystaly soli. Atacama je ve své centrální oblasti nejsušší pouští na světě. Valle de la Luna, na jehož okraji se nyní nacházíme, nabízí pohled na bizarní nehostinnou krajinu vytvořenou erozí. Kolem nás je zvrásněná krajina plná skalních útvarů a hlubokých údolí. Kam dohlédneme vidíme jen skály, kamenná pole a písečné duny. Údolí má svoje jméno po právu, krajina zde vypadá opravdu jako na měsíci. Procházíme pískem mezi jednotlivými skalními útvary a obdivujeme tento nevšední výtvor přírody. Kulisu celému údolí tvoří řada vulkánů se zasněženými vrcholky. Nejkrásnější z nich Likancábur, má symetrický kuželovitý tvar a je vysoký 5916 metrů. Vystupujeme po strmé pěšině vedoucí na skalní hřeben. Výstup po písku je značně namáhavý. Po nějaké době se zadýcháni ocitáme na vrcholu skály. Nyní jdeme po úzké stezce vedoucí po hřebeni. Vlevo i vpravo od nás je hluboký sráz.
Slunce, které je již jen nízko nad obzorem, vytváří dlouhé stíny našich postav, které se promítají na skálu za údolím. Přicházíme na konec stezky, která končí na okraji skály. Nyní máme před sebou značnou část Měsíčního údolí jako na dlani. Slunce právě zapadá a pískovcové skály září mnoha barvami, přes žlutou, oranžovou, červenou až k temně rudé a fialové. Mlčky pozorujeme tuto nevšední podívanou. Slunce se již úplně schovalo za rozeklané skály a jen matně osvětluje údolí, které je nyní plné stínů a vypadá až strašidelně. Již téměř za tmy se vracíme po hřebeni dolů do údolí. Po západu slunce se rychle ochladí, když jdeme kamennou cestou k autům je již značná zima. Temnou krajinou se vracíme do San Pedra.
S myšlenkami na kouzelnou krajinu, kterou jsme před chvílí viděli, se vydáváme do tmavých uliček města, které jsou jen spoře osvětleny slabým světlem z dobových luceren. Poryv studeného větru nás vytrhl z našich myšlenek. Uvědomujeme si, že jsme již dlouho nejedli. Vcházíme do jedné z restaurací. Procházíme chodbou do místnosti, která je k naší radosti vytápěna krbem stojícím uprostřed. Usedáme u stolu těsně vedle krbu. V krbu skomírá malý ohýnek, který stačí místnost jen vytemperovat. Pokojová teplota, na kterou jsme zvyklí u nás to sice není, ale vzhledem k tomu, že zde je zvykem netopit vůbec, jsme vděční alespoň za to. Objednáváme si večeři. Během jídla již myslíme na zítřek, kdy zamíříme do Bolívie.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky