Pro copánky do Egypta

Muslimové a slivovice

Ze zimní Prahy, kde se nyní teploty pohybují hluboko pod bodem mrazu, odlétáme do Egypta. Hurghada nás vítá sluncem a teplotou dvacet stupňů. Autobus nás přiváží z letiště do hotelu a my se ihned po ubytování vydáváme na hotelovou pláž, kde se opaluje řada lidí. Přesto, že je únor, je voda v moři teplá asi jako u nás začátkem léta a někteří hosté se koupou. Navzdory tomu, že je právě kalendářní zima, trávíme na pláži příjemné odpoledne. Večer si jdeme prohlédnout nákupní středisko patřící k hotelu. Prodavači, většinou mladí Egypťané, nás zvou k návštěvě svých krámků. Chtějí upoutat naší pozornost a tak se předhánějí ve znalosti českých zpěváků populární hudby a vyjmenovávají jejich jména, od Karla Gotta až po Anetu Langerovou. Vcházíme do parfumerie a urostlý prodavač nám nabízí esence parfémů. Z mnoha nabízených značek si vybíráme Jadore a po krátkém smlouvání uzavíráme obchod. Prodavač nám nabízí Coca-Colu a žádá nás, abychom se zapsali do pamětní knihy. Listujeme v objemném spise, ve které jsou zápisy zákazníků, napsané v mnoha jazycích. Pročítáme příspěvky v češtině a přidáváme také pochvalný zápis. Chceme se prodavači revanšovat za pohoštění a přinášíme z hotelového pokoje lahvičku se slivovicí. Mezitím se v obchodě schází několik dalších prodavačů z okolních obchůdků. Otevíráme lahvičku, ze které se line charakteristická ostrá vůně a podáváme jí jednomu z obchodníků, jestli pozná co v ní je. Mladík si přičichne, zakroutí hlavou a podává lahvičku dál. Ta koluje mezi prodavači, kteří k ní jeden po druhém opatrně čichají a hádají co obsahuje. Nemohou se shodnout, radí se a pak jeden z nich rozhodně říká, že je to parfém. To v nás vyvolává srdečný smích. Po oznámení, že lahvička obsahuje alkohol, všichni strnou a s poukazem na to, že jsou muslimové, nám slivovici s díky vrací. Na konec pořizujeme společnou fotografii a opouštíme parfumerii. Také prodavači se rozcházejí do svých obchodů.

Copánky rasta

Vydáváme se chodbou podél krámků a přicházíme ke kadeřnictví. Kadeřník stojící před vchodem, okamžitě začíná přemlouvat naši patnáctiletou dceru, aby si na vlasy nechala naplést rasta copánky. Dcera se nechává zlákat a my netušíce, jak dlouho procedura trvá, souhlasíme. Je sedm hodin večer a kadeřník se dává do práce. Připevňuje dceři na vlasy chemlonová vlákna jedno po druhém a k tomu mu z rádia vyhrává hlasitá arabská hudba. Ačkoli si kadeřník přivolává na pomoc kolegu, vlákna na hlavě přibývají pomaleji než čas, který odměřují hodiny, visící na stěně provozovny. Po tom, co kadeřník připevní poslední vlákno, hodiny již ukazují půl druhé v noci. Jednotlivé pramínky připevněné k vlasům, je nyní potřeba splést do copánků. Mladík neurčitě říká, že na dokončení účesu je potřeba ještě hodně času. Přerušuji proto jeho práci, platím dohodnutou cenu a odcházíme s dcerou, s nedokončenou rastou na hlavě, z kadeřnictví. Liduprázdnými chodbami se vracíme do hotelového pokoje a ukládáme se ke spánku. Za necelé tři hodiny nás probouzí budík a my mrzutí a nevyspalí vstáváme. V recepci si vyzvedáváme balíček s jídlem na cestu a nastupujeme do autobusu, který nás má přepravit do města Luxor. Před tím se však zařazujeme do řady asi padesáti dalších vozidel, neboť cestu musíme absolvovat v konvoji.

Egypt, foto s personálem lodi Cleopatra

Z bezpečnostních důvodů je celá kolona doprovázena vozidly plnými ozbrojených vojáků. Manželka s dcerou využívají celou několikahodinovou cestu ke splétání copánků. To však ještě nestačí a tak na úplné dokončení účesu spotřebují i část následujícího dne. Výsledek však stojí za to, temně rudý účes na hlavě naší dcery, je zdrojem obdivu místních lidí, po celou dobu našeho pobytu v Egyptě. Konvoj přijíždí do Luxoru, kde se autobusy rozjíždí každý jiným směrem. My míříme na nábřeží Kornish Al Nile k lodi Cleopatra, která se stane na několik dalších dnů naším domovem.

Plavba po Nilu

Výletní loď Cleopatra, na které se budeme plavit po Nilu, je několik desítek metrů dlouhá a má čtyři paluby. Vstupujeme na loď a vcházíme do haly, ve které se nachází recepce. Zde dostáváme klíč od kajuty a jdeme se ubytovat. Kajuta je velká jako menší hotelový pokoj a má vlastní WC a sprchu. Nil jsme si vždy představovali jako mohutnou řeku. Nyní, když se díváme z okna lodní kajuty na protější břeh, tak se nám nezdá být nijak moc široká. V místě kde kotvíme, je šířka toku asi tak čtyřista metrů. Voda Nilu je značně špinavá a na hladině plave spousta odpadků. Zbytek dne budeme trávit na lodi a tak se vydáváme na horní palubu, kde jsou lehátka na slunění a bazén. Přesto, že je polovina února, je dost teplo na to, abychom se mohli uložit na lehátka a opalovat se. Během krátké doby je paluba plná slunících se pasažérů. Někteří z nich se dokonce koupou v bazénu. Pozorujeme lodníky jak odvazují lana, kterými je loď upoutána a zakrátko vyplouváme. Loď pluje pomalu proti proudu a my máme dostatek času pozorovat okolí. Na obou březích rostou palmové háje a za nimi se rozprostírají pole. Daleko do polí, se od toku řeky táhnou četné zavlažovací kanály, do kterých je čerpadly přečerpávána voda z Nilu. Pruh úrodné země, ležící podél toku, je široký několik kilometrů. Dále za ním, se již rozprostírá poušť. Občas proplouváme okolo vesnice. Břehy jsou na takových místech pokryty hromadami odpadků. Z paluby pozorujeme muže, jak shazuje odpadky, které přivezl na dvoukolovém vozíku, přímo do řeky. Na jednom místě plujeme kolem cukrovaru stojícího na břehu. Z komína závodu se valí sloupec černého dýmu, který zamořuje široké okolí. Na řece vládne čilý ruch. Před přídí i za zádí plavidla, kam až dohlédneme, plují v pravidelných rozestupech výletní lodi. Plavební trasa není přímá, ale vlní se řečištěm mezi četnými písečnými nánosy jako had. Hladinu řeky, kromě výletních lodí brázdí velké plachetnice falucca s trojúhelníkovou plachtou. Mezi plachetnicemi se také pohupují malé bárky místních rybářů, kteří chytají ryby do sítí. Pozorujeme okolí řeky a popíjíme nápoje, které obsluha servíruje přímo na palubě. Dva mladí číšníci obdivují účes na hlavě naší dcery a žádají ji o společné foto. Odpoledne na palubě příjemně plyne.

Egypt, kuchaři lodi Cleopatra u svých výtvorů

Slunce se začíná chýlit k obzoru a jeho slábnoucí paprsky ozařují vodní hladinu. Zakrátko slunce zapadá za bílou skálou tyčící se nedaleko od břehu a my mlčky pozorujeme tuto půvabnou scenérii. Z romantického snění nás vyrušuje lodní zvon, který oznamuje, že je čas na jídlo. Jdeme se převléknout a spěcháme na večeři. Vstupujeme do restaurace a usedáme ke stolům na svá místa. Světlo v restauraci zhasíná a jeden z číšníků předvádí ohnivou show. Do dvou sklenek nalije trochu alkoholu a zapálí jej. Alkohol hoří modrým těkavým plamenem. Číšník pak přelévá hořící tekutinu z jedné sklenky do druhé. Modravé plamínky při tom vytváří mihotavý ohnivý vodopád. Číšník za své vystoupení sklízí zasloužený potlesk. Personál restaurace má pro nás na dnešní večer přichystáno překvapení. Číšníci zapalují svíčky připravené na stolech a na počest sv. Valentýna, servírují večeři při svíčkách. Během odpoledne, stráveného na palubě, jsme si ani nevzpomněli, že svátek zamilovaných připadá právě na dnešní den.

Umělecká tvorba stevarda

Během několikadenní plavby opouštíme každé ráno loď a vydáváme se na výlet. Vždy při návratu, na nás v kajutě čeká překvapení. Jednou leží na postelích naše pyžama úhledně složená do vějířů. Jindy nás po otevření kajuty překvapí na posteli ležící had, kterého stevard vytvaroval z ručníků. Další den objevíme v kajutě téměř dva metry dlouhého krokodýla, dokonale vymodelovaného z přehozu na postele. Všechna ta aranžmá má na svědomí stevard, který se stará o naší kajutu. Jeho umělecká tvořivost má samozřejmě svůj důvod. Mladík se tímto způsobem snaží, vysloužit si od nás, co největší spropitné.

Současná karma článku: 10.06
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Egypt, Hurghada	Egypt, foto s personálem lodi Cleopatra
Egypt, kuchaři lodi Cleopatra u svých výtvorů	Egypt, kajuta lodi Cleopatra, splétání copánků rasta

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky