
Termální koupaliště ve Velkém Mederu, ležícím na jihu Slovenska, bylo vybudováno v roce 1973. Současně s rozšiřováním lázní se také zvyšuje počet návštěvníků a služby pro ně se stávají obživou pro stále větší část obyvatel města. Koupaliště využívá termální prameny vyvěrající z hloubky jeden tisíc pět set metrů, které mají teplotu 56–76 stupňů Celsia. Místní termální voda má léčivé účinky a doporučuje se mimo jiné také při léčení pohybového ústrojí a pro celkovou regeneraci organismu.
Termální koupaliště
Přicházíme k termálnímu koupališti a vstupujeme do recepce. Za chvíli již vcházíme do haly s krytým bazénem. Noříme se do teplé vody a usazujeme se na jednu z lavic z nerezových trubek, které jsou umístěny pod vodou. Z tabule na stěně se dovídáme, jaké složení má termální voda v bazénu a dále čteme doporučení návštěvníkům, napsané v několika jazycích, že mají ve vodě setrvávat maximálně patnáct minut. Po uplynutí doporučené doby procházíme průchodem ve stěně do venkovního bazénu. Tentokrát se usazujeme na místo s vířivkou. Proud vody vycházející z trysek po několika minutách ustává, my se přemísťujeme na lavici na okraji bazénu a jen tak pozorujeme okolí. Na světelném ukazateli čteme informaci, že teplota vody v bazénu je třicet osm stupňů Celsia. Důkladně prohřátí opouštíme bazén a vydáváme se na obhlídku venkovní části koupaliště. Asfaltová cesta nás přivádí k řadě objektů, ve kterých jsou samoobslužné restaurace a stánky s nejrůznějším občerstvením. Procházíme dál až na okraj celého areálu. Cestou míjíme čtyři venkovní bazény, které jsou nyní, v době mimo sezónu, vypuštěné. Přes louku, na které se sluní část návštěvníků, se dostáváme na druhou stranu koupaliště.
Je libo zubáče
Zastavujeme se u koliby, ze které se line vůně smažených ryb. Na jídelním lístku čteme nabídku sestávající z asi deseti různých sladkovodních i mořských ryb. U raje a zubáče si nejsme jisti, jaká ryba se pod slovenským názvem skrývá. Od ochotné prodavačky se dovídáme, že je to rejnok a candát. Objednáváme si zubáče. Po chutném jídle, se vracíme do kryté části areálu. Procházíme kolem spleti spirálovitého potrubí tobogánů. Míjíme teploměr, který ukazuje, že venkovní teplota je rovných třicet stupňů Celsia. Na to, že je konec dubna, je to pro nás nezvyklá hodnota. Vcházíme do haly, procházíme kolem prvního bazénu a pak přes cukrárnu přicházíme k druhému vnitřnímu bazénu. Ten je větší a je v něm také větší hloubka. Teplota vody v tomto bazénu je o poznání nižší než ve vedlejším, ale i tak je stále velmi příjemná. Noříme se do vody a plaveme kolem bazénu. Míjíme při tom bazének pro děti s několika atrakcemi. Zkoušíme také jízdu na tobogánu. Usedám na okraj červené laminátové roury, a když se nade mnou rozsvítí zelená značka, spouštím se dolů. Postupně nabírám rychlost a po několika krkolomných zatáčkách mě roura vypouští ven. Po akrobatické vložce se po můstku vedoucím přes velký bazén, vydáváme do malého kruhového bazénku. Usazujeme se u jeho okraje a dopřáváme si perličkovou koupel. Po příjemné masáži se vydáváme po točitých schodech na galerii a uleháme zde na lehátka k odpočinku. Následně se přemísťujeme do masérského salonu, kde máme objednanou masáž. Po tom, co masér řádně promasíruje naše záda, se vracíme do vnitřního bazénu s teplou vodou a pak znovu do venkovního.
Tentokrát se chystáme na masáž silným proudem vody, který tryská z kovové, asi třicet centimetrů široké trysky. Po nějaké době čekání, nám již bičuje tělo silný proud teplé vody. Zmasírováni se usazujeme po krk ve vodě na okraji bazénu. Podvečerní slunce nám hřeje do tváře a termální voda prohřívá naše těla. Po příjemné relaxaci odcházíme do šatny. Opouštíme termální koupaliště s dobrým pocitem, že jsme se nejen dobře vykoupali a příjemně pobavili, ale že jsme rovněž udělali něco pro své zdraví.
Tarzania
Přicházíme k mohutným listnatým stromům, rostoucím na okraji areálu termálního koupaliště ve Velkém Mederu. Je zde instalována lanová dráha Tarzania, která je nejdelší na Slovensku. Na silných kmenech, jsou ve výšce asi šest metrů nad zemí, upevněny dřevěné plošiny. Ty jsou mezi sebou propojeny lany, na kterých jsou instalovány různé překážky. Celá dráha pak má asi dvacet různě obtížných úseků. Vedle je vybudována dětská dráha s lany upevněnými asi jeden metr nad zemí. Přicházíme na začátek lanové dráhy, kde se právě připravuje skupina mladých lidí na start. Instruktor jim předvádí, jak správně upoutat jistící lano. Všichni členové skupiny již mají na sobě uvázány bezpečnostní pásy s jistícím lankem, na jehož konci je karabina. Na druhém lanku je upevněna kladka s kolečkem, která umožňuje jízdu na laně. Usazujeme se nedaleko a pozorujeme prvního odvážlivce, jak šplhá po žebříku na strom. Muž zdolává poslední stupeň žebříku, obchází po plošině strom, upevňuje karabinu jistícího lanka a vydává se na dráhu. První úsek je tvořen dvěma rovnoběžnými lany vzdálenými asi metr od sebe. Mezi nimi jsou upevněna další lana vytvářející oblouky, které mají rozestupy asi šedesát centimetrů. Muž se chápe lan, pokládá nohu na první oblouk a druhou na další. Oba oblouky se s mužem okamžitě rozhoupou, každý jiným směrem. Po získání rovnováhy pak mladík s námahou zdolává dalších, asi deset oblouků. Následuje úsek se šikmo upevněným lanem. Tento úsek je na celé dráze nejdelší a měří zhruba padesát metrů. Muž upevňuje k lanu kladku a spouští se dolů, nabírá rychlost a přibližuje se ke stromu, na kterém je připevněna bandáž. Muž dává nohy před sebe a naráží do bandáže, která ztlumí náraz. Rychle se chopí lana a jen s námahou se drží na plošině. Mladík chvíli odpočívá a vydává se vstříc dalším překážkám, které na něj na téměř šest set metrů dlouhé dráze, ještě čekají. Mezi tím se na trať vydaly dvě dívky. Pozorujeme první z nich, jak zdolává úsek se šikmým lanem. Jede po laně na jeho konec. Nestačí se však zachytit a odráží se od stromu. Sjíždí zpátky a zůstává stát zavěšena na laně, několik metrů od stromu. Zatím se však vydává na jízdu druhá dívka. Po zjištění, že na laně zůstala viset její kamarádka, se dává do křiku. Dívka zavěšená na laně začíná rovněž křičet. Jízdu již nelze zastavit a tak za okamžik dochází ke střetu. Je slyšet kovový zvuk, jak do sebe narazí kladky. Křik utichá a všichni přihlížející lidé strnou. Na okamžik je hrobové ticho, které je přerušeno až hlasem obou dívek, které se začínají dohadovat, jak se dostanou na konec lana. Naštěstí se žádné z nich nic nestalo a obě nyní ručkují po laně ke stromu. Postupně se na dráze objevují další lidé. Muž, který se na trať vydal jako první, je již v cíli. Pozorujeme ho, jak zdolává poslední úsek dráhy. Konce lana jsou mezi stromy upevněny ve stejné výšce. Mladík se spouští po kladce a končí zavěšen uprostřed lana, těsně nad dřevěnou plošinou umístěnou na zemi. Stoupá si na plošinu, odepíná lanko s kladkou, pak jistící lano a odchází vrátit bezpečnostní pás.
Záchranná akce
Náhle zpozorujeme ženu, která pomáhá instruktorovi, jak k němu chvatně přichází a vzrušeně mu cosi říká. Instruktor si okamžitě nasazuje bezpečnostní pás, rychle šplhá po žebříku a vydává se na dráhu. Jistým krokem, jakoby se pohyboval po pevné zemi, zdolává jeden úsek za druhým. Za několik minut se již blíží k muži, sedícímu asi tak v polovině dráhy na laně, uprostřed jednoho z úseků. Tomuto muži při zdolávání dráhy došly síly a není schopen dál pokračovat v lezení. Zcela vyčerpán sedí na laně a drží se na něm jen díky jistícímu lanku. Instruktor ručkuje po laně k muži, připevňuje kladku se záchranným lanem, upoutává na něj muže a spouští jej dolů. Tělo muže dosedá na zem. Asistentka instruktora a další dva muži, kteří vše sledují, jej zvedají a pomáhají mu odejít. Zachráněný muž zjevně přecenil své síly. Ačkoli dráha vypadá na první pohled nenáročně, k jejímu zdolání je, jak je vidět, potřeba značné síly, vytrvalosti a odvahy. O to větší obdiv patří dvěma dívkám, které i přes hrozivě vyhlížející karambol na začátku trasy, před chvílí celou dráhu zdárně zdolaly.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky