Plovoucí ostrovy Uros

Vyjíždíme z La Pazu a opouštíme město. Vpravo od silnice se na obzoru táhne hřeben Cordiller se zasněženými vrcholky. Cesta po dobře udržované asfaltové silnici rychle ubíhá. Již se blížíme k jezeru Titicaca a k hranici s Peru. Po odbavení na hranici se vydáváme na cestu do města Puno. Silnice vede kolem jezera Titicaca, které má plochu 8300 kilometrů čtverečných a jeho hladina leží ve výšce 3812 metrů. Středem jezera prochází hranice mezi Bolívií a Peru. Autobus zastavuje na odpočívadle. Ze skalní vyvýšeniny pozorujeme jezero opředené legendami, a které známe z příběhů o indiánech. Pozorujeme jedinečné jezero s průzračně čistou vodou. Ze vzdáleného místa splývajícího s obzorem se nad jezero táhle oblak černého kouře. To indiáni vypalují staré rákosí, aby usnadnili růst mladým výhonkům. Přijíždíme do města Puno, které má asi dvě stě tisíc obyvatel a je považováno za místo prvopočátku inckých dějin. Podle legendy zde vystoupil z jezera první Inka a založil zde velkou říši. Po ubytování se vydáváme na rikšách do přístavu. Mladík za řídítky rikši šlape do pedálů a pomalu s námi jede ulicemi města. Projíždíme kolem rušné tržnice, míjíme nádraží, zdoláváme koleje vedoucí přes ulici i rušnou křižovatku a již se blížíme do přístavu. Koná se zde jakási lidová slavnost. Rikša se proplétá mezi spoustou lidí a stánků k molu, kde přestupujeme na loď. Z přístavu je krásný výhled na město, jež se rozrůstá vysoko do okolních kopců. Loď odplouvá z přístavu a rychle se vzdaluje od břehu.

Ostrovy Uros

Peru, pohled z přístavu na město Puno

Na jezeře Titicaca jsou kromě přírodních ostrovů i umělé plovoucí ostrovy z rákosu. Byly vybudovány příslušníky indiánského kmene Uru a jmenují se po nich Uros. Indiáni na ostrovech žijí a věnují se zde rybolovu. Na části ostrovů indiáni za poplatek předvádí turistům jak se na ostrovech žije. Na skupině ostrovů, umístěných daleko na jezeře, však indiáni dosud žijí tradičním způsobem života a turisty na ostrovy nepouští. Ostrovy mají zhruba kruhový tvar s průměrem asi třicet metrů. Uprostřed je jakási kruhová lavice spletená z rákosí a kolem ní jsou postaveny chýše na bydlení. Na každém ostrově žije jedna rodina.

Loď zastavuje u jednoho z ostrovů. Vítají nás indiánky oblečené do pestrých oděvů. Usedáme na lavici a indiáni nám ukazují, jak se takový ostrov staví. Několik velikých trsů rákosových kořenů i s půdou se sváže k sobě a ponoří do vody. Když se základ ostrova rozroste, pokryje se asi jeden metr silnou vrstvou rákosu. Na tomto podkladu se pak postaví chýše. Vrstva rákosu se podle potřeby doplňuje. Podobných ostrovů je zde několik desítek. Na jednom z nich je i škola, ve které se učí děti z okolních ostrovů. Procházíme po ostrově. Na jednom místě je v rákosu vybudované malé jezírko, ve kterém chovají indiáni ryby, které jsou základem jejich jídelníčku. Další součástí stravy Urů jsou placky z nekvašeného těsta, vejce od slepic, které chovají na ostrově a také mladé výhonky rákosu. Ty poskytují indiánům potřebné vitamíny. Jedna z indiánek nám podává na ochutnání několik oloupaných rákosových výhonků, které jsou podobné pórku. Zakusujeme se do rákosu, který je křehký, ale nemá žádnou chuť.

Peru, plovoucí ostrov na jezeře Titicaca

Jídlo připravují indiánky na keramické pícce, ve které se topí rákosem. Zatím co ženy vaří, muži se na okraji ostrova věnují stavbě lodi. Loď je pro indiány důležitým dopravním prostředkem. Každá z lodí má jinak ozdobenou příď. Indiáni si dokáží z rákosu vyrobit téměř vše potřebné. Kromě samotného ostrova, obydlí a lodí, splétají z rákosu lůžka, rohože, kabely a jiné potřeby. Z rákosu také vyrábějí suvenýry, jejichž prodej je jedním ze zdrojů jejich příjmů. V improvizovaném obchůdku se suvenýry vidíme také předměty z keramiky a textilní výrobky. Zakupujeme si několik originálních suvenýrů a loučíme se s obyvateli ostrova.

Setkání s kondorem

Peru, indián s kondorem na plovoucím ostrově na jezeře Titicaca

Nastupujeme na loď a plujeme k dalšímu ostrovu. Způsob života je zde stejný jako na předchozím ostrově. Indiáni zde mají ale jednu zvláštnost. Chovají na ostrově mladého kondora, který přebývá v jedné z rákosových chýší. Indián odstraňuje rákosovou rohož ze dveří a volá na ptáka. Po chvíli se objevuje kondor, váhavě vychází ven a rozhlíží se kolem. Pak nenadále roztahuje křídla, rozbíhá se a snaží se vzlétnout. Indián říká, že pták je nažraný a proto nemůže létat. Po nějaké době se kondor uklidňuje a usedá na stočenou rohož. Rozpětí jeho křídel je určitě přes dva metry. Zatím co pozorujeme kondora, obchází kolem indiánka s miskou a vybírá po jednom solu na osobu za podívanou, kterou nám indiáni s kondorem připravili. Prohlídka ostrovů končí. Nastupujeme na loď a vyplouváme zpátky do Puna. Usazujeme se na sedadlech a pozorujeme ostrovy, jak mizí za rákosím. Po návratu do Puna se vydáváme na večeři. S výběrem jídla máme jasno, chceme ochutnat místní specialitu, pečeného kuje. Je to zvířátko podobné našemu morčeti. Popíjíme pivo a čekáme na jídlo. Vidíme kuchaře, jak přináší syrové kuje a umísťuje je na gril. Ani ne za půl hodiny již číšník na talíři přináší dozlatova grilovanou specialitu. S rozpaky se pouštíme do jídla. Maso chutná asi jako náš králík, ale kromě stehýnek, na kterých je něco málo masa, je na zbytku zvířete již jen kůže. Moc jsme se sice nenasytili, ale jsme rádi, že jsme se odhodlali ochutnat tuto místní specialitu.

Současná karma článku: 16.31
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Peru, Puno, příprava na jízdu rikšou	Peru, pohled z přístavu na město Puno
Peru, jezero Titicaca	Peru, plovoucí ostrovy na jezeře Titicaca
Peru, plovoucí ostrov na jezeře Titicaca	Peru, plovoucí ostrov na jezeře Titicaca
Peru, plovoucí ostrov na jezeře Titicaca	Peru, plovoucí ostrov na jezeře Titicaca
Plovoucí ostrovy Uros Zobrazit všechny obrázky — celkem 10 obrázků

Diskuse k zápisku