
Vydáváme se z Velkého Mederu na výlet do Komárna. Cestou se zastavujeme ve velkém zahradním centru, ležícím přímo u silnice. Vše, co je potřeba na zahradě, je zde k vidění buďto vystavené pod širým nebem, nebo umístěné pod velkými plátěnými přístřešky. Procházíme mezi přepravkami se zeleninou a sazenicemi. Prohlížíme si vystavenou keramiku, kotlíky na vaření v přírodě, zahradní nábytek, rozličné předměty z proutí a mnoho dalších výrobků. Po zastávce pokračujeme v cestě a po půlhodince jízdy přijíždíme do Komárna.
Prohlídka Komárna
Město Komárno leží na jihu Slovenska u soutoku Dunaje a Váhu. Na tomto strategickém místě postavili již Římané svůj vojenský tábor a existovalo zde avarské sídliště z konce šestého století. První písemná zmínka o Komárně pochází z roku 1075 a městská práva získalo v roce 1265. Po první světové válce byl Dunaj určen jako hranice mezi Československem a Maďarskem a město bylo rozděleno. Dnes v Komárně žije necelých čtyřicet tisíc obyvatel. Zastavujeme na parkovišti nedaleko centra. Vystupujeme z auta a vítr k nám přináší vůni langošů. Ta přichází od nedalekého stánku s občerstvením. Necháváme se zlákat a zakrátko již sedíme u stolku před stánkem a pochutnáváme si na smažené pochoutce. Dojídáme občerstvení a vydáváme se na prohlídku centra. Procházíme přes náměstí Rastislava Štefánika k budově městské matriky a vydáváme se na procházku po Župní ulici, která je přeměněna na pěší zónu. Míjíme stánky řemeslníků, výtvarníků a obchodníků. U jednoho ze stánků nabízí prodavač výrobky ze dřeva. Obdivujeme jak vystavené praktické předměty, tak i ty pro potěchu duše. Vedle prodává žena v černém šátku krásné krajky a výšivky. U dalšího stánku si prohlížíme misky a ošatky z lýka. Zastavujeme se u výtvarnice, která nabízí kromě jiných předmětů i figurky zhotovené z nevyloupaných burských oříšků. Její roztomilé, originální výtvory, budí naší pozornost. Přicházíme k úzké uličce, na jejímž konci stojí kostel Sv. Andráse. Pozorujeme jeho dvě vysoké věže, jak se vyjímají na pozadí modrého nebe s bílými kudrnatými obláčky. Kudrnaté a bílé jsou i desítky malých oveček zhotovených z vlny a vystavených u dalšího stánku.
Náměstí G. Klapky
Dostáváme se na náměstí generála Györgyho Klapky, který byl velitelem Komárenské pevnosti a v polovině devatenáctého století bojoval za nezávislost Maďarska. Řada stánků končí. U posledního z nich se prodávají balónky naplněné plynem. Desítky balónků různých velikostí, tvarů a barev, přivázaných ke stánku, se vznáší ve vzduchu. Stánek je jimi doslova obalen a vždy, když zafouká vítr máme dojem, že balónky stánek odnesou. Kráčíme po mozaikové dlažbě přes náměstí, kolem kterého stojí citlivě zrekonstruované budovy. Po stranách stojí řady stromů s košatými svěže zelenými korunami. Uprostřed náměstí stojí socha generála Klapky a za ní budova radnice s vysokou věží. Nikde není jediné auto, jen lidé se beze spěchu prochází po náměstí, nebo posedávají na lavičkách. Pokračujeme v procházce městem a míjíme kryté pódium, na kterém technici instalují zvukovou aparaturu. Asi se zde chystá koncert nebo předvolební shromáždění. Po několika stech metrech chůze parkem, se blížíme k soutoku Dunaje a Váhu. Původně v těchto místech stával hrad, který byl přestavěn na pevnost. Ta byla postupně rozšiřována, až vznikl pevnostní komplex, zahrnující většinu města. Pevnost sehrála významnou roli v boji proti Turkům a na začátku devatenáctého století zde našel útočiště před Napoleonem, císař František I. Pevnost také využívala v letech 1968 až 1991 sovětská armáda. Přicházíme k Nové pevnosti, která byla postavena v sousedství Staré pevnosti. Její vysoké kamenné hradby s travnatým náspem působí impozantně. Stojíme před mohutnou bránou s obrovskými vraty, které jsou však zamčené. Z tabule se dovídáme, že další prohlídka začíná až za tři hodiny. Tak dlouho se nám však nechce čekat a vracíme se zpátky. Kolem nás prochází spousta mladých lidí, kteří vesměs míří k nové moderní budově, ve které sídlí universita J. Selyeho. Tato jediná maďarská universita na Slovensku, je pojmenována po významném maďarském endokrinologovi.
Dvůr Evropy
Přicházíme znovu na pěší zónu a odbočujeme do průjezdu jednoho z domů. Procházíme jím do vnitrobloku a ocitáme se na místě zvaném Dvůr Evropy. Velké, sluncem zalité prostranství, je obestavěno krásnými novými domy. Celkem je jich čtyřicet pět a každý z nich představuje specifický stavební styl z některých Evropských zemí a regionů. Sedíme v jedné z četných venkovních kaváren, usrkáváme výborné espreso a kocháme se pohledem na krásné domy a na početná umělecká díla, umístěná kolem. Příjemný dojem dotváří pečlivě udržované trávníky a stromy. Dopíjíme kávu a opouštíme zajímavé místo s poklidnou atmosférou a světáckým vzhledem zároveň. Vydáváme se po Palatinově ulici, která je rovněž pěší zónou. Míjíme Podunajské muzeum, ze kterého právě vychází skupina školáků. Náš zájem poutá i moderní kašna z kamene a skla. Do proudu vody, který stéká po skleněné desce, je originálně zakomponována mapa města. Ulice končí na rušném Tržničním náměstí. Vydáváme se kolem pomníku Franze Lehára přes park k Dunaji. Jdeme po mostě vedoucím přes říční rameno, kde se nachází přístav. Cestou sledujeme lodě kotvící u břehu a mohutné vysoké jeřáby stojící v řadě na přístavním molu. Za přístavem se rýsují veliké haly patřící k loděnicím SLK. Po mostě přicházíme na poloostrov, z jehož druhého konce vede ocelový obloukový most, který již končí v Maďarsku. Stojíme na místě bývalého hraničního přechodu, který připomínají již jen opuštěné nízké budovy na okraji silnice. Procházka městem končí. Opouštíme jeho centrum, přeměněné na pěší zónu, jejíž velikost a krásu by mohla Komárnu závidět i mnohá větší města.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky