Na lovu aligátorů

Náš pobyt v Rio de Janeiru končí. Jedeme na vnitrostátní letiště, ležící pod Cukrovou homolí. Letadlo startuje, postupně nabírá výšku a míří s námi na sever. Asi po hodině letu stroj dosedá k mezipřistání ve městě Brasília, které je hlavním městem celé federace. Hlavní město se začalo stavět na zelené louce na podnět prezidenta Brazílie J. Kubitscheka, který měl české kořeny. Mnoho budov pro město navrhoval také architekt Niemayer. Brasília byla postavena během čtyř let a je veskrze moderním městem. Futuristické budovy, které jsme mohli vidět z letadla, to jen potvrzují. Letadlo znovu vzlétá a po více než dvou tisících kilometrech se blížíme k cíli, k hlavnímu městu státu Amazonas, které jmenuje Manaus. Spolkový stát Amazonas je veliký jako Británie, Francie, Španělsko a Itálie dohoromady a na tomto obrovském území žije jen kolem dvou a půl milionu obyvatel. Z toho zhruba polovina v hlavním městě.

Brazílie, Rio de Janeiro, pohled na město z Cukrové homole

Velká řeka

Již nějakou dobu letíme nad pralesem. Z okénka letadla pozorujeme doslova nekonečný oceán zeleně, který je občas protkán klikatým tokem některého z přítoků Amazonky. Pak se letadlo ocitá nad rozsáhlou vodní hladinou. Chvíli to vypadá, že letíme nad mořem nebo nad velikým jezerem. Až potom, co míjíme břeh a letadlo přistává, dochází nám, že jsme právě přeletěli mohutné koryto Amazonky, na jejímž břehu letiště leží. Z letiště jedeme do přístavu, kde na nás čeká loď. Nastupujeme na palubu a loď vyplouvá. Kapitán obratně vede archaicky vyhlížející plavidlo s dvoupatrovou palubou z přístavu. Proplouváme mezi spoustou lodí různých velikostí kotvících u břehu. Míjíme několik velkých hangárů upevněných na pontonech, v nichž kotví luxusní jachty. Pak plujeme kolem plovoucí čerpací stanice s mušličkou ve znaku a ocitáme se v divoké přírodě. Jen občas mineme nějakou loď. Po hodině plavby loď zatáčí do slepého ramena. Vjezd do něj je chráněn zátarasem z mohutných kmenů plujících na hladině. Proplouváme úzkou mezerou mezi kmeny. Asi po jednom kilometru připlouváme k dřevěnému molu, ukotvenému nedaleko břehu. Vystupujeme z lodi a po úzké lávce se dostáváme na břeh. Jsme v cíli, v kempu Ekopark Amazonas. Celý komplex se nachází daleko od civilizace, obklopen nekonečným pralesem. Všechny budovy v kempu včetně bungalovů, jsou postaveny z tropického dřeva. Kemp má vlastní elektrickou centrálu na dieselový pohon. Vše, včetně pitné vody, se sem musí dovážet. Stojíme na břehu řeky a myslíme si, že jestli existuje nějaký ráj, tak musí být tady. Naše myšlenky přerušuje hlas přicházející z vody. Nechceme věřit vlastním uším, když slyšíme muže, koupajícího se nedaleko od nás, jak česky volá, „dobrý den“. Ptáme se kde se tady, uprostřed pralesa, téměř na konci světa, bere. Říká, že je tady s rodinou na dovolené. Přitakáváme si, jak je ten svět malý a jdeme na recepci vyřídit formality. Po ubytování se vracíme po betonovém chodníčku zpátky k řece. Na betonu rozpáleném sluncem, se vyhřívá několik leguánů, dlouhých asi půl metru. Na vysokém suchém stromu, stojícím nedaleko cesty, sedí asi deset papoušků Ara – Ara. Jsou vysocí kolem padesáti centimetrů, mají červenomodré peří a jejich křik se rozléhá do širokého okolí. Na dlouhé větvi nedaleko papoušků sedí několik velikých ptáků s holými růžovými krky. Opodál posedává na dřevěném zábradlí jídelny hejno malých žlutozelených papoušků.

Setkání s indiány

Přicházíme ke břehu, kde na nás čekají dva místní průvodci. Jsou to čistokrevní indiáni z kmene Tupaku. Oba mají husté, silné, černé vlasy, snědou pleť a ostré rysy v obličeji. Každý z průvodců je vybaven mačetou a lukem se šípy. Jeden z průvodců mluví anglicky. Nastupujeme do dvou úzkých dřevěných lodí, podobných pramicím. Indián usedá na příď loďky, noří pádlo do vody a loď vyplouvá. Vydáváme se na projížďku po řece. Teplota vzduchu je třicet pět stupňů a vlhkost vzduchu skoro sto procent. Za krátkou chvíli po vyplutí jsme celí propocení. Voda má červenohnědou barvu a je skoro stejně teplá jako vzduch. Plujeme tichem k protějšímu břehu. Občas se ozve křik opice nebo hlas nějakého ptáka. Loďka vplouvá mezi stromy rostoucí ve vodě a jejich zelené koruny se nad námi uzavírají. Náhle se ocitáme v šeru pralesa a doléhá na nás úzkost z neznámého, tajuplného prostředí. Každou chvíli se musíme uhnout před větví stromu rostoucí nízko nad hladinou. Loď kličkující mezi stromy se na jednom místě vklíní mezi kmeny a průvodce musí do vody, aby jí uvolnil. Indián znovu usedá na příď a pádlem se odráží od kmene stromu. Loďka se dostává ze sevření a vyplouvá na volnou řeku.

Večerní lov

Brazílie, stát Amazonas, mládě aligátora ulovené na Amazonce

Velmi rychle se stmívá. Průvodce říká, že je to ta správná doba na lov aligátorů! Myslíme si, že je to jen žert k našemu pobavení, ale když zvedá ze dna lodě elektrickou svítilnu, vidíme, že to myslí vážně. Indián zapíná svítilnu a svítí s ní na hladinu. Princip lovu je jednoduchý. Zvíře oslněné intenzivním světlem svítilny, je na okamžik ochromeno a v ten moment se dá chytit. Je již úplná tma a loď klouže v naprostém tichu po hladině. Slyšíme jen tlukot vlastního srdce a šplouchnutí vody, když se pádlo ponoří pod hladinu. Ve světle svítilny se co chvíli objeví temné obrysy druhé lodi a křovisek rostoucích na břehu. Mlčky pozorujeme průvodcovo počínání a čekáme, co se bude dít dál. Náhle se nedaleko od lodi zablesknou dvě malá světýlka. Je to odraz světla v očích zvířete. Průvodce bleskurychle sahá do vody a obratně vytahuje nad hladinu asi sedmdesát centimetrů dlouhé mládě aligátora. Mezitím k nám připlouvá druhá loď. Průvodce pevně drží zvíře v ruce a ve světle svítilny nám předvádí svůj úlovek. Zvíře podobné velké ještěrce má na hlavě a na zádech žlutohnědé pruhy a světlé béžové břicho. Indián dává mládě kolovat. Nikdo, kromě mojí partnerky, se neodvažuje na něj sáhnout. Ačkoli je aligátor ještě malý, je jeho tlamička plná ostrých zubů a jeho kousnutí by jistě pořádně bolelo. Úlovek se vrací do vody a lov pokračuje. Ještě jednou spatříme dva páry světýlek na hladině. Je to však daleko od lodi. Vše vypadá velice jednoduše, ale k tomu, aby člověk dokázal chytit byť i oslněné mládě aligátora, je jistě zapotřebí velké znalosti prostředí a značné zručnosti a odvahy. Je již pozdě a obě lodi se vrací do kempu. Přistáváme u břehu a vystupujeme. Z nedaleké budovy k nám přicházejí zvuky bubnů. To právě začíná představení indiánského souboru. Vcházíme dovnitř. V přítmí vidíme na pódiu tanečnice a tanečníky tančící za doprovodu rytmické hudby. Účinkující jsou oblečeni jen do bederních roušek. Jejich těla jsou pomalována, ve vlasech mají ptačí péra a na pažích a na nohách mají navléknuté ozdoby. Představení probíhá ve strhujícím tempu. Za doprovodu kouřových efektů se před námi odehrává příběh z indiánské mytologie. Představení je u konce a diváci se rozcházejí. Odcházíme také do našeho bungalovu. Než vejdeme dovnitř, sundávám z kliky dveří asi osm centimetrů dlouhou můru. Před spaním ještě důkladně prohledáváme postele, zda tam není nějaká havěť. Z pralesa, začínajícího metr od našeho okna, se ozývají tajemné zvuky. Unaveni po náročném dni uléháme a hlavou se nám honí neodbytná myšlenka, kde asi byli rodiče toho malého aligátora.

Současná karma článku: 10.32
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Brazílie, Rio de Janeiro, pohled na město z Cukrové homole	Brazílie, stát Amazonas, mládě aligátora ulovené na Amazonce
Brazílie, stát Amazonas, mládě aligátora ulovené na Amazonce

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky