
Pobyt v Pacifiku, který je součástí naší cesty kolem světa, pokračuje na ostrově Morea. Ostrov, který má malebnou přírodu a zvláštní tvar, připomínající srdce, je součástí Francouzské Polynésie. Celkem na něm žije asi osmnáct tisíc obyvatel. Ti se živí především tropickým zemědělstvím, rybolovem a turistikou. Malé letadlo přistává u pěkné letištní budovy. Autobusem se přemísťujeme do hotelu, který stojí v krásné tropické zahradě, přímo na břehu laguny.
Okružní jízda
V nedaleké půjčovně si vyzvedáváme auta a vyjíždíme na okružní jízdu kolem ostrova. Asfaltová silnice kopíruje pobřeží. Délka celého okruhu je šedesát kilometrů. Úzký pruh pobřeží je celý zastavěn domy místních obyvatel, resorty a hotely. Za pobřežím se prudce zvedají kopce porostlé bujnou svěží zelení. Odbočujeme do vnitrozemí, silnice stoupá v prudkých zatáčkách vzhůru. Zakrátko jsme na místě zvaném vyhlídka Belveder. Zastavujeme na malém parkovišti a jdeme ke kamenné terase vybudované ve svahu. Z terasy je krásný výhled na velkou část ostrova. Pozorujeme severní pobřeží. Přímo před námi leží dvě malebné zátoky, které se hluboko zařezávají do pobřeží ostrova. První se jmenuje Cookova a je pojmenována po známém mořeplavci, který ostrov objevil. Druhá má jméno Opunohu. Mezi oběma zátokami se tyčí nejvyšší hora ostrova Mt. Rotui, vysoká osm set devadesát devět metrů. Stojíme na vyhlídkové terase obklopeni zelenými kopci a pozorujeme romantickou krajinu kolem nás. Vůbec se nedivíme, že si filmoví tvůrci tento ostrov vybrali jako místo děje pro film Vzpoura na lodi Bounty. Opouštíme vyhlídku a pokračujeme v jízdě směrem do vnitrozemí.
Obřadní místo kanibalů
Projíždíme po nezpevněné cestě hustým vysokým porostem. Na malém prostranství vystupujeme a vydáváme se po pěšince klikatící se tropickým lesem. Procházíme přítmím lesa mezi mohutnými kmeny stromů. Po chvíli přicházíme na planinu zalitou sluncem, na které stojí vyvýšená terasa vystavěná z kamenů. Terasa je asi šedesát centimetrů vysoká, kolem šesti metrů široká a zhruba dvacet metrů dlouhá. Tuto terasu vybudovali původní obyvatelé ostrova, kteří byli kanibalové. Podobných kamenných staveb je na ostrově několik a říká se jim marae. Toto marae se jmenuje Varabi. Marae sloužilo jako obřadní místo při rituálních obřadech domorodců. Obřady byly často spojeny s lidskými obětmi. Při představě, co se na tomto místě před mnoha lety odehrávalo, nám běhá mráz po zádech. Dnes již nic nenasvědčuje tomu, že na tomto klidném místě byli krutým způsobem usmrcováni lidé. I když se již dlouho marae nevyužívají k obřadům, obyvatelé ostrova tato místa chovají v úctě a udržují je. Vracíme se k autům. Cestou přemýšlíme co bylo horší, jestli lidské oběti prováděné kanibaly, nebo téměř úplné vyhubení původních obyvatel ostrova křesťany. Úzká cesta nás vede do širokého údolí sevřeného vysokými zelenými kopci. Celé údolí je poseto políčky, na kterých se pěstuje převážně ananas, který je nejrozšířenější plodinou na ostrově. Dalšími plodinami, které ostrované pěstují jsou banány a kokosové ořechy. Vývoz těchto plodů je hlavním zdrojem obživy pro obyvatele ostrova. Zastavujeme u jednoho ananasového políčka. Z načervenalé půdy vyrůstají asi metr vysoké růžice listů, z nichž roste dužnaté plodenství, ananas. U stánku vedle cesty si kupujeme čerstvé ananasy. Jejich chuť je velice lahodná. Další zastávka je u nákupního centra. Prohlížíme si nabízené zboží a porovnáváme ceny. Zjišťujeme, že je zde velice draho. Téměř všechno se totiž musí na ostrov dovážet. Pokračujeme v cestě a zastavujeme u kostela stojícího na louce u silnice. Na okraji louky, pod vysokými stromy, stojí bílý kříž a vedle něj je umístěna soška Panny Marie. Před křížem leží ve trávě asi dva metry dlouhý plochý kámen, na kterém jsou vytesány hlavy pohanských bohů. Dokončujeme okruh kolem ostrova a vracíme se do hotelu.
Vystoupení polynéských tanečnic
Večer odjíždíme do kulturního střediska na vystoupení polynéského souboru. U usměvavé Polynésanky s květem za uchem si kupujeme vstupenky a usedáme na lavice v otevřeném areálu. Jeviště je jen kruhová plocha pokrytá pískem. Před představením zve moderátorka na jeviště nejdříve dámy a pak pány z obecenstva, aby předvedli svoje taneční umění. Pak již tančí a zpívají členové souboru. Jejich produkci doprovází polynéská hudební skupina. Nejprve tanečnice oblečené do sukní vyrobených z listů kokosových palem a podprsenek ze skořápek kokosových ořechů předvádí, jak umí vrtět boky. Pak přichází skupina mladíků, kteří nesou nad hlavami velikou napodobeninu mušle, pokládají jí na zem a otevírají jí. Z mušle vychází za zpěvu melodické písně krásná Polynésanka, představující perlu. Následuje scéna námluv dvou mladých Polynésanů. Na jevišti se střídají další a další scény doprovázené melodickou hudbou a lyrickým zpěvem tanečníků. Na závěr přichází strhující vystoupení s hořícími pochodněmi. Členové souboru předvádí cviky, při kterých se tají dech. Na závěr produkce zve moderátorka znovu na jeviště diváky. Vystoupení končí společným tancem členů souboru a diváků. Na konci jsou tanečníci a hudebníci za své výkony odměněni dlouhotrvajícím potleskem. Nasedáme do auta a odjíždíme do hotelu. Cestou si pobrukujeme podmanivé melodie, které jsme slyšeli při představení a před očima se nám vybavuje obraz tančících Polynésanek.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky