
Skřípění brzd ukončuje náš spánek a my se probouzíme na potemnělém nádraží. Právě jsme vlakem dorazili do druhého největšího města indického svazového státu Rádžasthán, do milionového Jodhpuru.
Nocleh u mahárádži
Je již pozdě večer, když nás mikrobus veze prázdnými ulicemi do hotelu Ratan Vilas. Vcházíme do paláce, který nechal postavit mahárádža Ratan Singh v roce 1920 a později přeměněného na hotel. Pokoje i další prostory jsou vybaveny dobovým nábytkem, orientálními koberci, starými obrazy, fotografiemi mahárádžovy rodiny a mnoha originálními doplňky. Druhý den ráno jdeme na snídani, která se podává v jídelně, rovněž vybavené starožitným nábytkem. Usedáme k masivnímu stolu a očekáváme vydatnou snídani hodnou mahárádži. K našemu velikému zklamání se však podává nejchudší snídaně, jakou jsme během celého našeho pobytu v Indii dostali a ještě ke všemu nezbylo na několik opozdilců skoro nic. Po jídle se vydáváme na prohlídku města. Autobus nás veze na severní okraj Jodhpuru, pak stoupá do kopců za městem a zastavuje na malém parkovišti. Vystupujeme a jdeme ke kamenné zídce, jež stojí na okraji parkoviště. Z našeho stanoviště se nám naskýtá krásný pohled na město. První co nás upoutá, je převažující modrá barva fasád domů, podle kterých se Jodhpuru říká Modré město.
Pořizujeme fotografii a vydáváme se k nedalekému paláci Jaswant Thada. Po krátké chůzi kolem jezera, přicházíme k památníku vystavěnému z bílého mramoru na počest mahárádži Jaswant Singha II. Stojíme před impozantní budovou a obdivujeme brilantní provedení výzdoby průčelí paláce. Vstupujeme do památníku a procházíme jeho bohatě zdobené vnitřní prostory, ve kterých jsou vystaveny portréty vládců Jodhpuru. Ze symbolické mahárádžovy hrobky se přemísťujeme do nedaleké pevnosti.
Pevnost Mehrangarh Fort
Mehrangarh Fort je ohromný komplex obranných objektů, paláců a chrámů, vypínající se nad Jodhpurem a dominující širokému okolí. Procházíme přes prostranství u vchodu do pevnosti a odmítáme dotěrné prodejce, jejichž stánků jsou zde celé řady. Ocitáme se před mohutnými hradbami, které jsou místy vysoké až třicetšest metrů. Až nyní plně vyniká jejich výška, abychom viděli na jejich vrchol, musíme pořádně zaklonit hlavy. Díky těmto hradbám nebyla pevnost nikdy dobyta. Vstupujeme bránou Jai Pol do pevnosti. Pak přicházíme k mohutným dubovým vratů, pobitým železnými pláty a opatřeným dlouhými železnými bodci. Tyto hroty měly zabránit vylomení brány pomocí slonů. Vrata uzavírají přístupovou chodbu k palácům, vytesanou ve skále. Procházíme skalním tunelem na nádvoří. Odtud stoupáme po úzkém kamenném schodišti na další nádvoří a vstupujeme do palácových budov. Nejprve procházíme sálem veřejných audiencí, s okázalou pozlacenou výzdobou stěn a stropu. Pak vcházíme do sousedního Phool Mahal. V tomto paláci se nachází soukromé komnaty vládce. Následuje Khabka Mahal, který sloužil pro potřeby státní správy. Další z paláců je Sheesha Mahal. Zde obdivujeme impozantní zrcadlový sál s vysokým klenutým stropem. Jeho stěny jsou ozdobeny malbami s náboženskými motivy.
Na řadu pak přichází další a další místnosti. Z některých z nich je ohromující pohled na město, ležící pod stodvacet metrů vysokou skálou, na níž pevnost stojí. Prohlídka pokračuje v muzeu, jehož sbírky jsou údajně nejrozsáhlejší v celém Rádžasthánu. Dojmů z prohlídky začíná být tolik, že nám vše splývá dohromady. Opouštíme paláce a přemísťujeme se na okraj pevnosti do chámu Chamunda Temple, kde exkurze končí. Unaveni dlouhou prohlídkou vycházíme ven z pevnosti. Vydáváme se po pěšince vedoucí podél mohutných zdí a zakrátko již vcházíme do klikatých úzkých uliček Jodhpuru.
Clock Tower
Procházíme svažitými ulicemi kolem nízkých domů, natřených převážně modrou barvou. Cestou na nás dotírají žebrající děti a občas mineme krávu, schovávající se ve stínu domů před sluncem. Co chvíli kolem nás s rachotem projede motorikša a zanechává za sebou oblak namodralého, štiplavého kouře. Tyto okapotované motocykly, natřené pestrými barvami, jsou zde velice rozšířené. Přicházíme do centra města k tržnici Sardar. Uličky jsou nyní plné obchůdků a pouličních prodavačů. Každé volné místo je využito k prodeji. Trhovci nabízí zboží vystavené na dřevěných pultech zastíněných plachtou, ale mnozí z nich mají své produkty jen tak rozložené na zemi. Vzduch je prosycen vůní exotického koření a všude je slyšet prodavače, kteří volají na kolemjdoucí. Podél stánků se zeleninou, ovocem, kořením, rýží, luštěninami, výrobky ze stříbra a se suvenýry, přicházíme na náměstí, jemuž vévodí čtyřpatrová věž s hodinami, Clock Tower. Náměstí je plné stánků a nakupujících lidí. Proplétáme se tímto mumrajem a naplno zažíváme hlučnou atmosféru Indie. Postupujeme dál k navazujícímu bulváru Nai Sarak. Touto širokou ulicí projíždí řady motocyklů, rikš, skútrů a starodávně vyhlížejících automobilů místní výroby. Ulici lemují mnohopatrové domy s obchody. Na reklamách umístěných nad výkladními skříněmi obchodů, vidíme řadu známých značek, včetně charakteristického nápisu Baťa. Vydáváme se na procházku po rušné ulici. Cestou po chodníku zakrytém loubím, míjíme dva spící muže přikryté novinami. Ulicí rozpálenou sluncem, přicházíme až na velkou křižovatku s High Court Road. Na nedalekém parkovišti nastupujeme do mikrobusu, který se s námi vydává k další pamětihodnosti.
Mandore Garden
Mikrobus opouští Jodhpur a zastavuje několik kilometrů za městem u Mandore Garden. Vstupujeme do rozlehlé zahrady s vysokými stromy, na jejichž větvích posedávají desítky vřískajících opic. Procházíme podél upravených záhonů s množstvím květin, mezi nimiž se prochází pestrobarevní pávi. Kolem pěkné fontány a hloučku dětí, hrajících si se švihadlem, přicházíme k Síni hrdinů, tvořené dlouhým podloubím. Procházíme jím a postupně míjíme šestnáct reliéfů vytesaných do skály, představujících hinduistická božstva a hrdiny. Mnohé z plastik jsou opatřeny pestrobarevnou malbou. V zahradě se rovněž nachází několik památníků, vybudovaných na počest jodhpurských panovníků. Zdejší památníky jsou vystavěny z červeného pískovce, ve stylu hinduistických chámů. Obklopeni zelení, se po asfaltové cestě blížíme k nejkrásnějšímu z nich, ke čtyřpatrovému chrámu, který je věnován mahárádžovi Ajit Singhovi. Obdivujeme přesnou práci kameníků, kteří vytvořili výzdobu vysoké homolovité věže a také lehkost stavby, stojící na řadách zdobených sloupů. Ještě procházíme mezi dalšími okouzlujícími chrámy, které vypadají jako z pohádky a procházka zahradou Mandore je u konce. Vydáváme se zpět do centra města a cestou se zastavujeme u paláce Umaid Bhawan. Procházíme zahradou do muzea, umístěného v tomto impozantním paláci. Ten nechal v první polovině dvacátého století postavit mahárádža Umaid Singh, děd současného majitele. Palác dnes slouží jako sídlo členů někdejší královské rodiny a jako luxusní hotel. Muzeum je bohužel zavřené. Vracíme se do hotelu, balíme zavazadla a odjíždíme na nádraží. Je již večer, když nastupujeme do vlaku. Souprava se rozjíždí a průvodčí začíná roznášet lůžkoviny. Povlékáme si každý svojí deku a polštář, upravujeme si svá lehátka a ukládáme se ke spánku. Zakrátko usínáme ukolébáni monotónním bubnováním kol. Až se zítra ráno probudíme, budeme již v hlavním městě Indie, v Dillí.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky