
Z letoviska Monte Gordo, ležícího na pobřeží Atlantiku, se vydáváme po nové dálnici na cestu do hlavního města Portugalska. Asi v polovině cesty zastavujeme na odpočívadle a v motorestu si chceme koupit občerstvení. Tato zdánlivě jednoduchá činnost je pro nás však dosti komplikovaná. Je zde totiž zaveden specifický systém placení. Zákazník nejprve musí zboží, které si chce koupit, zaplatit u pokladny. Zde dostane lístek a s ním jde k pultu, kde vydávají zaplacené zboží. Problém je však v tom, že nevíme jak se co portugalsky jmenuje a zboží za pultem není vůbec nijak označeno. Postupně tedy pokladní ukazujeme na jednotlivé druhy zboží, které chceme koupit. To je dost zdlouhavé a než zaplatíme, stojí za námi dlouhá fronta zákazníků. Pokračujeme v jízdě, cesta rychle ubíhá a za nějaký čas již přijíždíme k řece Tejo, kolem jejíhož ústí do Atlantického oceánu se rozkládá město Lisabon, cíl naší cesty.
Torre de Belém
Území, kde leží dnešní Lisabon, bylo osídleno již od dvanáctého století před naším letopočtem. V roce 1255 se Lisabon stal hlavním městem království a dnes v něm žije asi tři čtvrtě milionu obyvatel. Projíždíme předměstím na levém břehu řeky, kde jsou soustředěny především průmyslové závody. Kolem velkých hal a rozlehlých areálů přijíždíme k lanovému mostu Ponte 25. Abril, po kterém vjíždíme do centra. Během jízdy pozorujeme sochu Krista, stojící na kopci nad řekou. Tato deset metrů vysoká socha muže s rozpaženýma rukama je podobná proslulé soše v Rio de Janeiru. Přijíždíme na pravý břeh a po Avenida da Ponta projíždíme podél centra města. Odbočujeme vlevo a vjíždíme do parku Florestal de Monsanto. Projíždíme rozsáhlým parkem až na jeho jižní okraj, kde se nachází diplomatická čtvrť, plná velkých vil s krásnými zahradami. Sjíždíme z kopce k řece Tejo, která zde ústí do oceánu. Vystupujeme a vydáváme se na procházku po nábřeží. Míjíme památník věnovaný letcům, kteří v roce 1929 přeletěli na dvouplošníku Faireye přes Atlantik. Pak přicházíme k majestátné věži Torre de Belém, která střeží ústí řeky. Masivní věž má bohatě zdobená okna, cimbuří a věžičky a vypadá spíše jako zámek než zařízení sloužící k obraně. Jdeme podél nábřeží až k věži. Po mostě, který jí spojuje se břehem, vcházíme dovnitř. V přízemí se nachází muzeum věnované historii této stavby. Z ochozu věže pak obdivujeme krásný výhled na okolí. Od Torre de Belém se vydáváme po nábřežní promenádě Avenida de Brasil, směrem proti proudu řeky. Jdeme kolem Muzea lidového umění a přicházíme k Památníku objevitelů. Ten má tvar lodi s plachtou na jejíž přídi stojí socha Jindřicha Mořeplavce. Za ním pak jsou umístěny sochy dalších slavných postav portugalské historie. Přecházíme přes širokou ulici Avenida da India. Procházíme kolem velkého vodotrysku přes náměstí Praca do Império a blížíme se ke klášteru Jeronýmů s katedrálou. Stojíme před vchodem s krásným portálem a obdivujeme bohatou vnější výzdobu katedrály. Vcházíme do svatostánku a přes gotickou halu se dostáváme do mauzolea, které je místem posledního odpočinku pěti králů. Šerem mauzolea přicházíme k místu, kde má sarkofág Vasco da Gama. Prohlížíme si mramorový katafalk slavného mořeplavce a vycházíme z chladivých prostor chrámu. Ulicemi rozpálenými prudkým poledním sluncem se pak vydáváme do centra města.
Oživený stroj
Procházku centrem Lisabonu začínáme na rozlehlém náměstí Praca do Comércio. Obdivujeme zde jezdeckou sochu krále Josefa I. stojící uprostřed a Vítězným obloukem procházíme na pěší zónu. Kráčíme po mozaikové dlažbě kolem pěkných měšťanských domů až na náměstí Pedra IV. Uprostřed obdélníkového náměstí, jehož jednu stranu tvoří budova Národního divadla, stojí množství lidí. Všichni sledují ukázku vystoupení cvičenců, účastníků světového setkání gymnastů. Tohoto podniku, který v Lisabonu právě probíhá, se má účastnit na dvacet čtyři tisíce sportovců z celého světa. Přicházíme doprostřed náměstí k velikému pódiu zastřešenému plachtou. Asi dvacet cvičenců oblečených do tmavých přiléhavých dresů zde předvádí své cvičení, napodobující chod imaginární výrobní linky. Na začátku přenáší cvičenec nataženou paží, představující rameno stroje, neviditelné polotovary ze zásobníku na pomyslnou linku. Druhý cvičenec jakoby odebírá součástku z linky a vkládá jí pod lis. Další napodobuje svislý pohyb lisu. Pak se polotovar vrací na linku. Takto probíhá ještě několik dalších výrobních operací, až je pomyslný výrobek hotov. Poslední cvičenec pak napodobuje balící stroj. Pohyby všech cvičenců jsou dokonale synchronizovány, tak že vzniká iluze, že před námi skutečně probíhá výroba nějakého produktu. Vystoupení končí a my se vydáváme na náměstí Praca de Figueira.
Pevnost Sv. Jiří
Přicházíme na náměstí a usedáme v malém bistru ke krátkému odpočinku. Sedíme pod slunečníkem a kolem nás beze spěchu korzují lidé. Přes náměstí projíždí výletní autobusy bez střechy, plné turistů. Po úzkých kolejích pomalu projíždí žlutá historická tramvaj. Posíleni výbornou kávou se vydáváme na pevnost Sv. Jiří, jejíž zubatá cimbuří se ježí na kopci vysoko nad náměstím. Stoupáme úzkými uličkami na kopec. Přicházíme k bráně pevnosti, která byla do své dnešní romantické podoby přestavěna v letech 1938–40. Vcházíme dovnitř a přes zahrady plné exotických rostlin jdeme k hradbám, na kterých je umístěno několik starých bronzových děl. Z hradeb se nám otevírá krásný výhled na město a na ústí řeky Tejo. Pod námi stojí historické domy se střechami pokrytými červenými taškami, které nám připomínají střechy malostranských domů. Usedáme na lavičku ve stínu vzrostlých stromů a pozorujeme město zalité sluncem. Kolem nás prochází hloučky turistů a nedaleko nás se v zahradě prochází páv, který vystavuje na odiv svá dlouhá pestrobarevná pera. Čas rychle utíká, a my se musíme vrátit. Sestupujeme zpátky na náměstí, nastupujeme do autobusu a vyjíždíme na zpáteční cestu. Jedeme po nábřeží na východní okraj města. Projíždíme čtvrtí nových domů s moderní architekturou a najíždíme na most Vasco de Gama, který patří mezi nejdelší silniční mosty v Evropě. Betonový most velikým odvážným obloukem překonává široké koryto a přivádí nás na levý břeh řeky. Za mostem již vjíždíme na dálnici a opouštíme Lisabon. Město, které se pyšní mnoha pamětihodnostmi, místo odkud slavní mořeplavci vyplouvali na velkolepé objevitelské cesty ale i město moderní architektury a pozoruhodných stavebnětechnických děl.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky