Město duchů

Bolívie, Altiplano

Dnes máme před sebou druhou polovinu cesty přes Altiplano. Vyjíždíme z osady, kde jsme nocovali směrem na sever. Nezpevněná kamenitá cesta pomalu klesá. S klesající nadmořskou výškou se kolem cesty začínají objevovat trsy trávy a mechu. Tráva s mechem slouží jako potrava pro lamy, které jsou spolu s plameňáky jediná zvířata, která jsme viděli ve vysokých nadmořských výškách Altiplana. Všímáme si, že vítr zde již tolik nefouká, jako ve výškách nad 4000 metrů. Přijíždíme k místu, kterému se říká Ztracené město. Není to skutečné město, ale skalní útvary z červeného pískovce. Procházíme mezi skalami roztodivných tvarů. Na několika místech vytvořila příroda ve skále veliké otvory. Kolem skal rostou trsy ostrých trav a nízká křoviska. Slunce se již dostalo vysoko nad obzor a prohřálo vzduch tak, že nám začíná být teplo. Po mrazech panujících ve vyšších polohách Altiplana, je to příjemná změna. Jedeme dál a za nějaký čas míjíme jezero se zamrzlou hladinou. Stále se totiž pohybujeme ve výšce kolem 3500 nad mořem. Na březích jezera se pase stádo lam. Zastavujeme abychom si je vyfotili. Zvířata před námi prchají. Necháváme lamy v klidu a jedeme dál. Projíždíme mezi nevysokými pískovcovými skálami, rozesetými kolem cesty. Eroze vytvarovala pískovec do bizarních tvarů. Zastavujeme na okraji skalisek. Usazujeme se na plochý kámen a pozorujeme výtvory přírody. Popouštíme uzdu fantazii a představujeme si co skalní útvary znamenají. Postupně nalézáme žábu, orla a další. Čas značně pokročil, musíme jet dál. Auta se znovu vydávají na cestu.

Oáza civilizace uprostřed pustiny

Bolívie, Altiplano, městečko Alota

K poledni přijíždíme do městečka Alota. Zastavujeme zde na oběd. Projíždíme hlavní ulicí a zajíždíme do dvora jednoho z hliněných domů. Po skromném obědě se vydáváme na procházku městem. Potkáváme indiánskou ženu v kroji s typickým kloboukem na hlavě. Chceme si jí vyfotit, ona ale přidává do kroku a mizí za rohem. Přicházíme na náměstí, uprostřed kterého stojí jakási stupňovitá kamenná pyramida. Stojíme na vrcholu pyramidy a máme před sebou celé městečko jako na dlani. Po obou stranách hlavní ulice je ještě několik souběžných uliček, pak už nic. Městečko tvoří jakýsi ostrůvek civilizace v nekonečné kamenné poušti. Sestupujeme dolů a jdeme až na konec města. Tady stojí škola s hřištěm, na kterém si hrají děti. Ke škole přichází rychlým krokem několik dětí s knížkami v ruce. Asi chvátají, aby nezmeškaly začátek odpoledního vyučování. Vedle školy stojí areál obehnaný hliněnou zdí. Na tabulce u brány čteme nápis – vojenská zóna. Čas vyhrazený pro přestávku pomalu končí a my se vracíme k autům. Usazujeme se na místa a vozy opouští dvůr. Zakrátko míjíme poslední domy města a ocitáme se znovu v divoké přírodě. Cesta vede přes malou říčku, u které se pase početné stádo lam. Lamy slouží indiánům jako tažná zvířata, dávají jim mléko a vlnu. Z té indiáni zhotovují deky a oděvy, které je dokáží ochránit před tuhou zimou. Nyní míjíme i malá políčka. Protože je období vegetačního klidu nerostou však na nich žádné plodiny. Podél cesty se začínají objevovat jednotlivé domky. U jednoho z nich vidíme jak se na slunci suší řady hliněných cihel. Cihly se při stavbě domů spojují hlínou smíchanou s vodou. Domků podél cesty přibývá, až vjíždíme do ulic městečka San Agustin. Zastavujeme na krátkou prohlídku. Jdeme kolem malebného kostelíka a pak odbočujeme do úzké uličky. Všude je liduprázdno. Vyjíždíme z města. Asi po hodině jízdy se krajina kolem nás začíná měnit. Sporá vegetace ustupuje a ocitáme se znovu v naprosté pustině.

Trať, která nikam nevede

Bolívie, Altiplano, město duchů

Blížíme se k solnému jezeru. Před námi se rýsují siluety domů. To se již blížíme k městu duchů. Říká se tak zbytkům kdysi prosperujícího městečka, ležícího na okraji solného jezera. Město bývalo střediskem těžby soli a rud. Dnes je téměř opuštěné. Jen několik domů je obydlených. Zastavujeme na prostranství mezi zchátralými domy a zbytky rozlehlé železniční stanice, kde se dříve nakládaly vytěžené suroviny. Koleje jsou z větší části vytrhány. Na zbývajícím kolejišti stojí několik železničních vagónů, které již zub času značně ohlodal. Vedle kolejí stojí vysoká pumpa, která kdysi sloužila k doplňování vody do parních lokomotiv. Pumpa je obalená silnou vrstvou ledu. Z jednoho domku vychází dvě malé indiánské děti a nesměle se k nám přibližují. Když přijdou až k nám, natahují ruce ke známému gestu. Jdeme do auta pro sladkosti a pastelky, které jsme si pro podobné příležitosti přivezli s sebou. Obdarováváme děti a fotíme se s nimi. Nedovedeme si představit z čeho jsou lidé, kteří zde přebývají, asi živi. Rozhlížíme se po zbytcích města a začíná na nás doléhat pochmurnost tohoto místa. Náš pocit ještě umocňuje starý hřbitov ležící na okraji městečka. Dlouhou dobu neudržované hroby vypadají neutěšeně. Opouštíme město duchů a po okraji solného jezera se vydáváme do místa, kde budeme dnes nocovat.

Současná karma článku: 11.93
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Bolívie, Altiplano	Bolívie, Altiplano
Bilívie, Altiplano, městečko Alota	Bolívie, Altiplano
Bolívie, Altiplano, kostelík v městečku San Agustin	Bolívie, Altiplano, město duchů
Bolívie, skalní útvary na Altiplanu	Bolívie, Altiplano, Ztracené město
Město duchů Zobrazit všechny obrázky — celkem 10 obrázků

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky