
Přistáváme na letišti Barajas v hlavním městě Španělska, v Madridu. Město vzniklo v devátém století jako osada z Maurské pevnosti Magerit. Osada byla v roce 1118 povýšena na město, ve kterém dnes žije kolem čtyř milionů obyvatel. Po ubytování nedaleko letiště se vydáváme na prohlídku města. Nastupujeme do taxi, zadáváme řidiči cíl a vůz vyjíždí. Jedeme širokou ulicí se šesti pruhy. Po několika kilometrech vjíždíme do soustavy tunelů pod centrem Madridu. Taxi jimi kličkuje, vyjíždí na povrch a zastavuje na Calle de Bailén, přímo před královským palácem. Díky širokým silnicím a tunelům jsme trasu dlouhou asi dvacet kilometrů, zvládli za patnáct minut.
Noční Madrid
Přicházíme k Palacio Real, kde sídlí panovník. Rozlehlý palác ve francouzském slohu má dva tisíce komnat. Přesto, že je již večer, na velikém prostranství před palácem postává spousta lidí. Vydáváme se na náměstí Plaza de Oriente, uprostřed kterého se tyčí jezdecká socha. Za ní stojí mohutná budova divadla Teatro Real. Klikatou uličkou plnou chodců přicházíme na pěší zónu. Míjíme výkladní skříně obchodů svítící do šera a zahrádky restaurací plné hostů. Všude vládne příjemná uvolněná atmosféra. Odbočujeme na hlavní náměstí Plaza Mayor, na kterém stojí spousta krásných historických domů. Náměstí plnému pouličních kaváren, vévodí socha krále Filipa II. Když přicházíme k Puerta de Sol, je již tma. Z náměstí Puerta de Sol vychází deset hlavních Madridských tříd. Toto místo je známé jako „kilometr 0“. Chvíli postáváme u skupinky jihoamerických hudebníků a posloucháme jejich líbivé melodie. Pak se vydáváme dál po Calle de Preciados, která je hlavní obchodní ulicí ve městě. Prohlížíme si zboží nabízené ve výkladních skříních četných obchodů. Pořizujeme foto s mimem stojícím jako socha na kraji ulice. S rámusem kolem nás projíždí hasičské auto se zapnutou sirénou. Ocitáme se na Plaza del Callao, které protíná hlavní Madridská ulice Gran Via. Ulicí projíždí řady aut a po chodnících, i přes pokročilou hodinu, prochází množství lidí. Po obou stranách široké ulice stojí výstavné paláce. Obdivujeme jejich honosně zdobené fasády a široké pasáže. Do tmy září mnohými barvami početné neónové reklamy. Procházíme přes Plaza de San Luis s krásným kostelem Caballero de Gracia na křižovatku s ulicí de Alcalá. Tomuto prostoru vévodí kostel San José a naproti, přes ulici stojící, honosná budova ministerstva kultury. Je již po půlnoci a je čas se vrátit. Bez problémů zastavujeme taxi a vracíme se do hotelu.
Zelený Madrid
Po vydatné snídani se vydáváme na další prohlídku města. Tentokrát jedeme do centra podzemní dráhou. Chvíli nám trvá než pochopíme systém obsluhy prodejního automatu na jízdenky a pak již nastupujeme do moderní soupravy metra. Asi po půl hodině jízdy přijíždíme do stanice Goya. Vystupujeme a ocitáme se na jedné z hlavních Madridských ulic Avenida Alcalá. Široký bulvár je lemován krásnými domy a vzrostlými stromy. Zejména domy na nárožích jsou bohatě zdobené a skoro všechny mají okrasnou věžičku. Je neděle a ulice je téměř liduprázdná. I kavárničky, kterých je zde spousta, zejí prázdnotou. Jen několik osamělých hostů sedí u šálku kávy a listuje v novinách. Procházíme ve stínu stromů až k Parque de Retiro, který býval dříve královským honebním revírem. Dnes je Retiro obrovský park uprostřed města s rozlohou sto dvacet hektarů. Mohutnou branou s ozdobnou mříží vcházíme do parku. V informačním středisku dostáváme mapku parku, podle které se vydáváme na procházku. Cesty parku jsou lemovány řadami pěstěných stromů a keřů. Míjíme četné záhony s pestrobarevnými květinami. Na rozdíl od ulic je park plný lidí. Někteří se prochází po cestičkách, jiní posedávají na lavičkách, nebo si dopřávají občerstvení v některé z kaváren pod širým nebem. Přicházíme k velikému jezeru uprostřed parku. Po hladině jezera pluje spousta loděk. Na druhé straně jezera se vypíná monument Alfonse XII. Procházíme okolo jezera a pozorujeme okolí.
Míjíme kartářku, která z karet ležících na malém stolečku, komusi věští budoucnost. Zastavujeme se u dvou mimů oblečených do historických kostýmů ze stříbrné látky. Jejich vlasy, obličej i ruce jsou rovněž stříbrné. Mimové sedící strnule na jedné z laviček, vypadají jakoby byli z mramoru. Procházíme kolem mladé dívky hrající na violoncello. Její hra sice není bez vad, ale nikomu to nevadí. Nedaleko stojí jednoduchá dřevěná konstrukce loutkového divadla. Divadélko je obleženo dětmi, které spontánně reagují na probíhající děj. Všude panuje pohoda a lidé si užívají slunečnou neděli. Usedáme ve stínu stromů na lavičku a vychutnáváme poklidnou atmosféru parku. Pak jdeme boční cestičkou k bráně a vycházíme z parku. Procházíme podél Muzea umění 19. století a kolem monumentální budovy Museo del Prado na ulici Paseo de Prado. Touto ulicí, která je spíše krásným parkem, přicházíme na Plaza de Cibeles. Usedáme na lavičku a pozorujeme úchvatnou scenérii tohoto náměstí, jemuž na nárožích vévodí čtyři krásné paláce. Výstavná budova Banco de Espaňa, Palacio de Buenavista, Palacio de Linares a vpravo od nás palác Museo Postal. Prostor náměstí dotváří veliká kašna s postavou řecké bohyně plodnosti Cybele, po které je náměstí pojmenováno. Z náměstí se vydáváme na Plaza de la Independencia, kde obdivujeme imposantní bránu Puerta de Alcalá, stojící v jeho středu. Čas vymezený dvěma leteckými spoji se naplnil, opouštíme krásný a přívětivý Madrid s touhou se sem ještě jednou vrátit, ale tentokrát na delší čas.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky