
Karlova Studánka
Během našeho pobytu na Jesenicku, se také vypravujeme na návštěvu lázní Karlova Studánka. Do obce ležící v nadmořské výšce osmset metrů přijíždíme od východu, zastavujeme na parkovišti na jejím okraji a vydáváme se na prohlídku. Místní lázeňské objekty jsou většinou historicky cenné roubené domy. Ty jsou rozeseté po svazích údolí, které vytvořila říčka Bílá Opava, protékající lázněmi. Procházíme podél koryta říčky a obdivujeme bezvadně zrenovované historické domy. Postupně vidíme lázeňský dům Vlasta, ležící na levém břehu a nad ním stojící dům Libuše. Pak procházíme kolem přízemní dvoukřídlové budovy, ve které je umístěn bazén. Stoupáme dál do mírného kopce a přicházíme k robustnímu dřevěnému třípodlažnímu domu Praděd. Dům byl postaven na konci osmnáctého století a nachází se v něm turistická ubytovna. Po chvíli se dostáváme na malé prostranství s několika dalšími pečlivě udržovanými roubenými objekty. Okouzleni malebnými dřevěnými domy, pokračujeme v procházce až na okraj parku. Zde stojí Hudební pavilon, postavený v první polovině devatenáctého století.
Obdivujeme jeho půlkruhové průčelí z tmavě namořeného dřeva, doplněné bílými sloupy a nadokenními oblouky. Kráčíme dál po okraji parku, až k nedaleko stojícímu Pitnému pavilonu. Přicházíme k dřevěnému objektu s věžičkou a vstupujeme dovnitř. Uprostřed pavilonu stojí kruhová kamenná kašna s výtoky. Z jednoho z nich proudí železitá minerální voda. Přistupujeme k výtoku a plníme plastovou nádobu kyselkou. Posléze jí ochutnáváme a zjišťujeme, že zdejší minerální voda je velice chutná. Pokračujeme dál v procházce a přicházíme ke Slezskému domu. Nedaleko za touto třípodlažní dřevěnou budovou, která patří k největším v lázních, již vidíme parkoviště, ležící na západním okraji lázní. Na zpáteční cestu se vydáváme parkem. Procházíme po udržovaných cestičkách mezi vzrostlými stromy obalenými barevným listím. Míjíme četné lavičky a altán s informačním střediskem a prodejnou suvenýrů. Posléze přicházíme ke kostelu Panny Marie Uzdravení nemocných, který stojí na okraji parku. Pak scházíme k jezírku a kolem hotelu Džbán a kolem Obecního úřadu se vracíme zpátky na parkoviště. Ještě se zastavujeme v prodejně, ze které zakrátko vycházíme s teplou lázeňskou oplatkou v ruce.
Lázně Jeseník
Prudce stoupající silnice nás přivádí do Lázní Jeseník. Ty založil v roce 1822 Vincenz Priessnitz a dodnes jsou proslulé původní vodoléčbou. Zastavujeme na parkovišti na okraji lázní, vystupujeme a před sebou máme příkrý svah porostlý mohutnými stromy. Mezi nimi jsou roztroušeny lázeňské domy a další budovy. Vydáváme se po strmých schodech na prohlídku lázní. První zastávka je u francouzského pomníku, který je jedním z několika takzvaných pomníků národů, které jsou postaveny na různých místech lázní. Zhruba v polovině kopce, již zadýcháni, přicházíme k nejstaršímu lázeňskému domu. Nevelký jednopatrový objekt se nachází na místě, kde stával dřevěný dům, ve kterém se narodil zakladatel lázní. Dnes je v tomto domě umístěno muzeum. Zdoláváme poslední schody a ocitáme se na prostranství před rozlehlým domem, jemuž se říká Hrad. Pokračujeme v cestě, míjíme malý park s jezírkem a pak obcházíme Schindlerův dům s cukrárnou. Zastavujeme se zde na malé občerstvení a poté pokračuje v prohlídce. Vydáváme se po Lázeňské kolonádě k největšímu zdejšímu lázeňskému domu, k Priessnitzově sanatoriu. Míjíme přitom zajímavou atrakci. U okraje cesty, dlážděné kamennou mozaikou, je umístěno několik dřevěných laviček. Ty však nestojí na zemi, ale jsou nasazeny na ocelový čep, takže se mohou otáčet. Toho hojně využívají lázeňští hosté a točí se na lavičkách podobně jako na kolotoči. Usazujeme se rovněž na jednu z laviček a prohlížíme si průčelí honosného Priessnitzova sanatoria. Posléze se kolem udržovaného trávníku, v jehož středu stojí socha baculatého andělíčka, vydáváme k rohu sanatoria. Pak procházíme po štěrkové cestě za hlavní budovu, která stojí na kopci vysoko nad údolím říčky Bělé. Přicházíme na okraj parku a před námi se otevírá překrásný pohled do údolí. Před sebou máme barevným listím zapadanou cestičku, skupiny stromů se zelenými, žlutými a rudými listy, údolí s bílými domy, a za tím vším se zvedá zalesněný kopec, hrající několika barvami. Chvíli pozorujeme toto umělecké dílo přírody a pak se vracíme zpět do parku.
Přicházíme na místo, kde z kolonády odbočuje další cesta, Lázeňská promenáda. Zde stojí další z památníků. Český pomník tvoří členitý, několik metrů vysoký obelisk, na němž je umístěna socha Hygie. Celý pomník je však z důvodu oprav zahalen do zelené sítě. Odcházíme od zakrytého památníku a vydáváme se po Lázeňské kolonádě dál do parku. Procházíme po cestě obklopené statnými stromy až na místo, kde stojí hrobka V. Priessnitze. Prohlížíme si prostou kamennou kapli s věžičkami s křížkem a pokračujeme dál až k polskému pomníku, tvořenému obeliskem s orlicí na vrcholu. Slunce se zatím sklonilo k obzoru a začíná zapadat za kopci roztroušenými kolem lázní. V parku se znatelně šeří a tak se vracíme zpět. Opět se ocitáme před Priessnitzovým sanatoriem a míjíme dřevěný altán stojící nedaleko cesty. Obdivujeme paletu barev vykouzlenou přírodou na listech stromů rostoucích podél kolonády a poté přicházíme na její konec. Procházka končí, scházíme po schodech dolů na parkoviště a odjíždíme z přívětivých lázní. Cestou dolů do města Jeseník se ještě zastavujeme u památníku obětem čarodějnických procesů. Vystupujeme z auta a vcházíme do parku, kde obklopen vysokými stromy stojí prostý kamenný památník. Přistupujeme blíže ke kamennému monolitu, čteme nápis připomínající tragické události ze sedmnáctého století a posléze odcházíme od pomníku, který má příznačný tvar plamenných jazyků.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky