Kolébka evropské kultury

Réthimnon, pevnost Fortezza

Réthimnon je hlavním městem stejnojmenné krétské provincie. Leží na severním pobřeží ostrova a žije v něm kolem třiceti tisíc obyvatel. Do města přijíždíme od východu. Jedeme po ulici lemující dlouhou písečnou pláž, na které jsou umístěny řady různobarevných slunečníků, připomínajících šiky středověkých vojenských praporečníků. Pláž je zaplněna houfy turistů. Na druhé straně promenády stojí hotely a restaurace. Přijíždíme k přístavu, vystupujeme a vydáváme se na prohlídku města. Jdeme ulicí Elefthería Venizélou vedoucí podél přístavu. Kotví zde spousta malých lodí a na přiléhající pláži se sluní turisté. Míjíme vysoký štíhlý maják stojící na přístavním molu. Nedaleko západního okraje přístavu odbočujeme na ulici Melisinou, která nás přivádí k pevnosti Fortezza. Vcházíme mohutnou vstupní bránou do pevnosti stojící na skalnatém poloostrově. Přicházíme na vnitřní prostranství, kde stojí, na ploše velké odhadem asi dvěstěkrát tři sta metrů, jen několik málo objektů. Procházíme kolem skladu zbraní, který nyní slouží jako výstavní prostory. Přicházíme na bastion Sv. Marie, ze kterého je krásný výhled na uličky starého města. Pokračujeme na další bastion, kde je vybudováno přírodní divadlo. Jdeme do středu ohromného prostranství ke kostelu Sv. Kateřiny. Nedaleko od kostela stojí mešita Sultan Ibrahim. Je to čtvercový objekt s kulovitou střechou. Na nedaleké vyvýšenině se nachází Residence rektora, strohá budova s rovnou střechou. Přicházíme k severnímu okraji pevnosti. Stojíme u zdi, ze které máme krásný výhled na moře. Pod hradbou vede kolem pevnosti silnice, po které projíždí spousta vozidel. U severní zdi leží pozůstatky skladů potravin a vodních nádrží. Stranou pak stojí sklad střelného prachu. Je to zajímavá stavba se střechou ve tvaru pyramidy. Dokončujeme prohlídkový okruh uvnitř pevnosti a přicházíme do borového háje, kde stojí kostel Agios Theodoros s růžovými stěnami a se zvonicí. Příjemným stínem borovic se vracíme k hlavní bráně. Opouštíme obrovskou pevnost, která měla v případě nebezpečí ochránit všechny obyvatele města. Bohužel pro ně, však byla pevnost dobyta hned na začátku tureckých nájezdů.

Staré město

Z pevnosti Fortezza scházíme uličkami lemovanými kamennými domy do starého Réthimnonu. Přicházíme na náměstí Petiháki k fontáně Rimondi. Je to bohatě zdobená mramorová stěna se čtyřmi sloupy, mezi kterými jsou umístěny tři lví hlavy, z těch pak vytéká do kašny voda. Fontána poskytuje vodu k osvěžení již od roku 1629. Vydáváme se ulicí Paleológou k benátské lodžii. Stojíme před čtvercovou kamennou budovou s velkými klenutými okny. Původně bývala lodžie místem pro setkávání benátské šlechty. Dnes je zde knihovna. Jdeme ulicí Souliou k mešitě Nerandzes. Nevzhledná stavba, s třemi kopulemi na střeše, připomíná spíše pevnost. Jedině vysoký štíhlý minaret napovídá, že jde o mešitu. Jdeme po hlavní ulici Ethnikis Andistásis, plné malých obchůdků a taveren k původní hlavní městské bráně. Přesněji řečeno k jejím zbytkům, které jsou zakomponovány do zdí domů postavených na místě stržených hradeb. Nedaleko od brány přicházíme k mešitě Validés, jejíž minaret vyčnívá nad nízkými domy, stojícími kolem. Vysoko nad zemí je na štíhlém minaretu umístěn ochoz pro muezzina. Vydáváme se dál ulicí Gerakari. Odbočujeme do vedlejší ulice a procházíme kolem zahrady, ve které stojí další z réthimnonských mešit, mešita Kara Musa Pasha. Ta byla přestavěna z původního kláštera. Přicházíme na náměstí Hrdinů. Uprostřed kruhového prostranství pozorujeme pomník se sochou neznámého vojína. Na náměstí ústí několik rušných ulic. Je zde plno obchodů a restaurací a všude kolem vládne ruch a shon. Naše procházka zde končí. Opouštíme Réthimnon, město s množstvím zachovalých, krásných, starých budov. Místo, kde se nenásilně spojuje orientální a renesanční architektura, jako pozůstatek turecké a benátské nadvlády.

Palác Knossós

Kréta, palác Knossós

Přijíždíme na parkoviště hustě zaplněné osobními auty a především autobusy. Proudy turistů odtud míří k paláci Knossós, nejvýznamnějšímu archeologickému nalezišti na Krétě. Rozvaliny minojského paláce objevil Angličan Arthur Evans v roce 1900. Evans také provedl během vykopávek částečnou rekonstrukci některých objektů. Palác Knossós byl postaven kolem roku dva tisíce před naším letopočtem. Později byl přestavěn a v jeho okolí vzniklo město, v němž žilo v době největšího rozkvětu na deset tisíc obyvatel. Palác i město byly v roce jeden tisíc čtyři sta padesát před naším letopočtem, zcela zničeny nespecifikovanou přírodní katastrofou. Přicházíme do ohromného areálu obklopeného lesem. Vcházíme na západní nádvoří a míjíme bronzovou bustu sira Evanse. Procesní chodbou se blížíme k rekonstruovanému jižnímu vstupu do paláce. Před námi stojí brána, jejíž masivní strop podpírají silné, červenou barvou natřené sloupy. Válcové sloupy jsou postaveny jakoby obráceně. Vrchol mají nejsilnější a směrem dolů se zužují tak, že u země mají nejmenší průměr. Sloupy tohoto tvaru jsou pro Knossós typické. Po betonovém schodišti stoupáme do nejvyššího místa paláce, zde se nacházely obytné prostory. Stojíme na okraji terasy a pod námi leží do země zapuštěné sklady, ve kterých stojí řady obrovských hliněných nádob, zvaných pithoi. Tyto nádoby sloužily k uskladnění potravin. Po dalším schodišti sestupujeme na centrální nádvoří, přes které se dostáváme k trůnnímu sálu. Tato nevelká místnost má stěny bohatě vyzdobené freskami s převažující červenou barvou.

Kréta, palác Knossós, trůnní sál

Vstupujeme do sálu. Procházíme kolem originálního kamenného trůnu krále Minose, umístěného mezi kamennými lavicemi, na kterých sedávali kněží. Vycházíme z trůnního sálu do předsálí, kde je umístěna dřevěná replika trůnu. Odtud se vydáváme napříč nádvořím k východnímu křídlu paláce. Vpravo od nás se nachází očistné lázně vybavené keramickými vanami a důmyslným kanalizačním systémem. Procházíme spletí chodeb kolem komnat krále a královny. V další části paláce míjíme dělníky, kteří pomocí kovových nástrojů odkrývají jednu z palácových zdí. Přicházíme do severní části paláce. V jednom z dalších skladišť pozorujeme mladé lidi, zřejmě studenty, jak pracují na opravě keramických nádob. Krásně zdobené nádoby připomínající vázy, jsou vysoké kolem dvou metrů a sloužily k uskladnění oleje a vína. Kolem palácového divadla se dostáváme na severozápadní okraj komplexu. Z tohoto místa vedla dlážděná silnice do dnešního Iráklionu. Stojíme u zbytků tohoto pozoruhodného technického díla. Tvořil jej několik kilometrů dlouhý a asi dva metry široký koridor, který byl místy zapuštěný do okolního terénu. Zbytky koridoru, které vidíme, jsou po stranách zpevněny kamennou stěnou. Vozovka je rovněž vydlážděna kameny. Uprostřed vozovky jsou patrné dvě stopy vyježděné koly vozů. Vozy tažené koňmi, zajišťovaly rychlé spojení paláce s přístavem. Prohlídka areálu končí. Odcházíme z palácového komplexu v Knossósu. Z jeho původní velkoleposti se bohužel zachovalo pramálo, ale i částečně odkryté a zrekonstruované objekty svědčí o mimořádné vyspělosti minojské civilizace, která je považována za kolébku evropské kultury.

Současná karma článku: 10.87
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Kréta, palác Knossós	Kréta, palác Knossós, trůnní sál
Kréta, palác Knossós

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky