Jízda na dromedárovi

Jízda napříč solným jezerem

Tunisko, solné jezero Chott el Djerid

Vyjíždíme z oázy Tozeur, ležící na středozápadě Tuniska. Po zhruba deseti kilometrech přijíždíme k oáze Kriz. Za ní pak najíždíme na hráz, po které vede silnice přes solné jezero Chott el-Djerid. Před námi je několik desítek kilometrů jízdy napříč zrádným jezerem. Po několika minutách jsme již úplně obklopeni nedozírnou šedobílou planinou. Vlivem odpařování vody z jezera, je na jeho povrchu utvořena pevná krusta z bahna. Tato krusta odolává značnému zatížení, tak že je možné po jezeře chodit. Po dešti však povrchová vrstva změkne a pohyb po jezeře se stává nebezpečným. O tom se přesvědčili mimo jiné i turisté z autobusu, jehož zkorodované trosky právě vidíme zabořené v bahně, asi sto metrů od silnice. Rozjaření turisté tehdy přemluvili řidiče autobusu, aby s nimi zajel na jezero. Autobus se ale propadl do bahna a zůstal tam uvězněn. Pokusy o jeho vyproštění selhaly a tak nyní jeho trosky varují ty, kteří by snad chtěli jízdu po jezeře napodobit. Zatím co pozorujeme torzo autobusu, přijíždíme na odpočívadlo, ležící zhruba v polovině cesty přes jezero. Vystupujeme a ihned se stáváme středem pozornosti prodavačů ze stánků rozestavených na okraji odpočívadla. Obcházíme stánky, překračujeme krajnici a zkoušíme chůzi po jezeře. Bez problémů jdeme několik desítek metrů po tvrdém povrchu jezera. Při vzpomínce na zabořený autobus se však raději vracíme na pevnou půdu. Ještě nevěřícně obhlížíme svérázné toalety stojící vedle parkoviště a odjíždíme.

Koráby pouště

Neutěšeně vyhlížející hladina solného jezera Chott el-Djerid mizí za námi. Následně projíždíme několika oázami ležícími na okraji jezera, stáčíme se na jih a po hodince jízdy pouští, přijíždíme do oázy Douz. Projíždíme přes celou oázu až na její jižní okraj, ke stanovišti poháněčů velbloudů. V plánu nyní máme výlet do pouště. Vystupujeme z autobusu a platíme muži v turbanu požadovaný obnos. Pak si na sebe navlékáme dlouhé hábity, na hlavu nasazujeme turban a jdeme k velbloudům, sedícím v písku nedaleko od nás. Každý si vybíráme jedno zvíře, nasedáme na něj a usazujeme se na podušce, kterou má velbloud upevněnou na zádech. Dromedár se po nesednutí pasažéra sám zvedá, nejprve na zadní a pak na přední nohy. Odehrává se to velice rychle a kdo na to není připraven, má co dělat, aby se na zvířeti udržel. Náhle se ocitáme skoro dva metry vysoko nad zemí. Muž v hábitu sahajícím až téměř na zem dává pokyn a velbloudi se dávají do pohybu. Skupinu turistů na zvířatech doprovází tři domorodci. Míjíme poslední dům na okraji oázy a ocitáme se v písečné poušti. Sedíme na podušce a držíme se postroje nasazeného na hrbu. Dromedáři rozvážným, houpavým krokem kráčí pískem a my se na nich kolébáme ze strany na stranu. Vlevo před námi se objevuje v písku silueta hradu. Není to však skutečná stavba, ale jen kulisy, které sloužily při natáčení filmu. Zakrátko přicházíme k prvním dunám. Kam až dohlédneme je jen masa okrového písku. Odtud směrem na jih už je jen nedozírná Sahara. Po nějaké době jízdy pouští, dává jeden z průvodců pokyn a velbloudi se zastavují.

Tunisko, jízda do pouště u oázy Douz

Sesedáme a vydáváme se na průzkum pouště. Procházíme mezi dunami a nohy se nám boří do písku. Někteří z nás začínají rukama prohrabávat písek a hledají solné pouštní růže. Průvodce nás nabádá, abychom byli obezřetní, neboť v písku mohou být hadi a škorpióni. Rozhlížíme se po okolí a před námi se otvírá úžasný pohled. Sluncem ozářené duny vrhají do písku stíny, vytvářející plastický obraz pouště. Sluneční paprsky rozehrávají na dunách hru barev a zbarvují okrový písek do mnoha odstínů. Stojíme a mlčky vychutnáváme pohled na majestátnou poušť, která v nás vzbuzuje respekt. Ze zamyšlení nás vyrušuje hlas průvodce, který velí k návratu. Nasedáme znovu na velbloudy. Průvodce vede naší malou karavanu kolem filmových kulis a velbloudího dostihového závodiště, zpátky na okraj oázy. Přicházíme na místo, kde budeme sesedat. Nyní si již dáváme pozor a pevně se držíme. Velbloud totiž znenadání prudce poklekne na přední a pak na zadní nohy. Při sesedání v poušti, jsme při tomto manévru skoro skončili v písku. Čas, než přijede autobus, využíváme k hledání pouštních růží. Na okraji pouště se nám zakrátko daří z písku vyhrabat dva, asi dvoucentimetrové exempláře. Tyto, růžím podobné útvary, jsou skupiny krystalů sádrovce, které se vytváří vlivem rozdílu denních a nočních teplot mělce pod povrchem pouště. Takovéto krystaly, ale mnohem větších rozměrů, jsou k dostání u stánků se suvenýry po celém Tunisku. Ještě si nabíráme do sáčku na památku hrst saharského písku, nastupujeme do autobusu a opouštíme oázu Douz. Odjíždíme ze Sahary obohaceni o nezapomenutelný zážitek a o poznání, že i poušť, jenom taková velká kupa písku, může být krásná.

Současná karma článku: 10.11
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Tunisko, solné jezero Chott el Djerid	Tunisko, odpočívadlo na silnici přes solné jezero Chott el Djerid
Tunisko, oáza Douz, příprava na jízdu do pouště	Tunisko, oáza Douz, jízda na velbloudech do pouště
Tunisko, jízda do pouště u oázy Douz	Tunisko, jízda do pouště u oázy Douz

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky