
Silnice z Puna do Cuzca vede údolím, které je sevřeno z jedné strany Západními a z druhé pak Východními Cordillerami. Z horských hřebenů vystupují četné šestitisícové vrcholy. Cestou projíždíme indiánskými osadami. Domky indiánů jsou postaveny z hliněných cihel a střechy mají ze slámy. Kolem osad jsou roztroušena malá políčka. Asi v polovině cesty zastavujeme v soutěsce Abla la Raya, ve výšce 4338 metrů. Na obzoru se tyčí hory se zasněženými vrcholy. Na odpočívadle nabízejí indiánky tradiční výrobky z lamí vlny. Mezi mnoha turisty se proplétají dvě indiánské dívky oblečené do tradičního oděvu. Jedna dívka vede na provaze dvě lamí mláďata vysoká něco přes jeden metr a druhá má v náručí mládě veliké asi jako kočka. Dívky nabízejí za poplatek společnou fotografii s lamími mláďaty. Po nezbytném fotografování se vydáváme na další cestu.
Město dvou kultur
Asi po třech hodinách již přijíždíme na předměstí Cuzca. Město leží v nadmořské výšce 3300 metrů a má kolem tří set tisíc obyvatel. Inkové vystavěli Cuzco jako politické, náboženské a kulturní centrum své říše. Když město obsadili Španělé, zbořili mnoho inckých chrámů a dalších budov. Na jejich základech pak postavili řadu nádherných staveb. Na místě bývalého náměstí Huacaypata bylo postaveno náměstí Plaza de Armas. Na pozůstatcích Slunečního chrámu Coricancha vznikl klášter San Domingo. Na základech paláce inckého vládce Capaka byl zase postaven kostel la Compania. Ve městě se dodnes zachovalo i mnoho památek z doby Inků. Na malém prostoru tak můžeme vidět důkazy o stavitelském umění Inků, ale i obdivovat honosné křesťanské stavby Španělů. Starou část města prohlásilo UNESCO za součást světového kulturního dědictví a celé město je pak jedno z nejkrásnějších nejen v Peru. Vydáváme se na prohlídku města. Procházíme uličkami starého města až ke klášteru San Domingo. Vidíme, že klášter stojí na obloukovitě zahnuté zdi, která je zbytkem Slunečního chrámu. Sluneční chrám stál v každém inckém městě a byl jedinou stavbou, která měla zeď do oblouku. Na zbytku zdi Slunečního chrámu na první pohled zaujme precizní opracování kamenů. Uličkou Loreta procházíme na náměstí Plaza de Armas. Tato úzká ulička je tvořena asi pět metrů vysokou zdí, jež se dochovala z paláce inckého vládce. Na druhé straně uličky je o něco nižší zeď, rovněž z incké doby. Obě zdi jsou ukázkou mistrovství Inků. Jednotlivé kameny jsou sestaveny téměř beze spár a zdi mají sklon směrem do vnitřku stavby. Inkové stavěli zdi ze dvou řad kamenných bloků, které byly do sebe provázány. Díky tomu přečkaly jejich stavby mnohá zemětřesení. Stojíme u zdi a neumíme si představit, jak Inkové dokázali bez použití železných nástrojů tak dokonale opracovat a sestavit kameny.
Přicházíme na náměstí k baroknímu chrámu la Compania, který je postaven z červeného pískovce. Obdivujeme jeho bohatě zdobený trojřadý portál. Dvě identické věže s hodinami a zvonkohrou vévodí celému náměstí. Venkovní výzdoba v ničem nezaostává za interiérem tohoto trojlodního chrámu. Hned naproti chrámu stojí další krásný kostel, postavený rovněž z červeného pískovce. Koloniální domy stojící na náměstí mají podloubí. Procházíme jím a obdivujeme krásné fasády domů a park uprostřed náměstí. Na vysokém stožáru tam vlaje vlajka Inků, tvořená pestrobarevnými úzkými podélnými pruhy. Usazujeme se na jednu z laviček nedaleko veliké kašny se spoustou chrličů. Posloucháme šumění vody a pozorujeme západ slunce, jehož paprsky se rozptylují ve vodě tryskající z další fontány, umístěné na okraji náměstí. Vydáváme se vzhůru do úzkých strmých uliček na západní straně náměstí. Uličky tvořené malebnými domy jsou plné restaurací a obchodů. V jedné ulici míjíme výstavný justiční palác. Vcházíme do atria jednoho z domů, kde je veliký obchod se suvenýry.
Pohlížíme si nepřeberné množství dřevěných figurek, textilních výrobků, indiánských masek a výrobků z keramiky. Vracíme se zpátky na ulici. Již se setmělo, loudáme se osvětlenými uličkami zpátky na náměstí. To je zalito žlutým světlem z pouličních lamp a světlem vycházejícím z oken domů. Nad celým náměstím pak svítí svým bledým bílým světlem měsíc, který je právě v úplňku. Pozorujeme tuto scénu, která vypadá jako z nějaké indiánské pohádky a je nám líto, že zítra ráno již musíme toto kouzelné město opustit.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky