
Příjezd do hlavního města Indie
Po probuzení odkládáme lůžkoviny na určené místo, upravujeme lehátka, na kterých jsem strávili noc a usazujeme se u okna. Vlak právě projíždí slumem, tvořeným chatrčemi z plechu, prken a hadrů. Je to neklamné znamení, že se již nacházíme na okraji hlavního města Indie Dillí, ve kterém je podobných slumů více. Ve slumech plných špíny a odpadků žijí statisíce chudáků. Lidé ve slumech nemají k dispozici elektřinu ani vodu a jejich chatrče, které tvoří celé ulice, jsou bez jakéhokoli sociálního zařízení. Každý den přichází do Dillí další a další lidé z celé Indie za vidinou lepšího živobytí. Drtivá většina z nich, ale skončí v některém ze slumů. Otřeseni sledujeme z okna vlaku žalostný obraz chudoby, kterou jsme doposud nikde jinde neviděli. Scéna za oknem se postupně mění. Chatrče mizí a přibývá městských domů, stojících podél rušných ulic. Vlak zakrátko zastavuje na hlavním nádraží, odkud jedeme autobusem do hotelu, ležícím v samém centru metropole. Vystupujeme na ulici Tolstoy Marg a všude okolo nás stojí moderní výškové budovy. Náš hotel má dvacet pater a přitom není zdaleka nejvyšší budovou v okolí. Proti slumu, kterým jsme nedávno projížděli, je to obrovský kontrast. Město Dillí tvoří samostatné správní teritorium a žije v něm kolem třinácti milionů obyvatel. Po ubytování v příjemném hotelu, vyjíždíme na okružní prohlídku nejvýznamnějších pamětihodností města.
Nejvýznamnější pamětihodnosti Dillí
Nejprve se vydáváme z centra směrem na západ po Kalibari Road a přijíždíme k Lakshmi Narayan Mandir. Vystupujeme před chrámem, jemuž dominují tři homolovité věže, z nichž ta nejvyšší je téměř padesát metrů vysoká. Vstupujeme do svatostánku postaveného v roce 1938, jehož interiéry jsou bohatě vyzdobeny freskami. V hlavním sále pak obdivujeme rozsáhlé plastiky se scénami z indické mytologie. Od svatostánku, jehož venkovní zdi září sytou červenou a žlutou barvou, se po ulici Main Bazar Road a posléze Chawri Bazar Road, přemísťujeme k mešitě Jama Masjid. Vystupujeme po širokém schodišti k největší mešitě v Indii, která pojme až dvacet tisíc věřících. Zouváme boty a vstupní bránou vcházíme do svatostánku. Procházíme po sluncem rozpálené dlažbě přes otevřené nádvoří a podél zastřešených kolonád přicházíme k nádhernému průčelí s třemi kopulemi a s mnoha sloupy a klenbami. Ukrýváme se zde před sluncem a obdivujeme krásnou mešitu vybudovanou z červeného pískovce a bílého mramoru, jíž vévodí dva štíhlé, přes čtyřicet metrů vysoké minarety.
Vracíme se po nádvoří, na němž sedí skupinky věřících k hlavní bráně a opouštíme mešitu. Po ulici Meena Bazar, plné pouličních prodavačů a lidí, se vydáváme k nedaleké Červené pevnosti. Prodíráme se lidským mraveništěm a odmítáme neodbytné prodavače. Dostáváme se k parku obklopujícímu pevnost a přicházíme k Lahore Gate. Vedle brány probíhají stavební práce. Pozorujeme muže, jak zvedá z hromady cihly a nakládá je subtilní ženě na hlavu. Ta cihly přidržuje rukama a když je jich pět, odnáší těžký náklad k nedaleké rozestavěné zdi. Muž zatím bez uzardění čeká, až se žena vrátí pro další várku. Vstupujeme hlavní bránou do komplexu budov, který je obestavěn vysokou zdí z červeného pískovce. Vedle jiných objektů se uvnitř pevnosti nachází i řada palácových budov. Procházíme bránou Naqqar Khana a blížíme se k Diwan-i-Am, neboli sálu veřejných audiencí, ve kterém císař přijímal návštěvy. Procházíme mezi řadami sloupů z červeného pískovce podpírajících strop sálu a dostáváme se k mramorovému pavilonu Rang Mahal, ve kterém vyniká jeho pozlacený interiér. V sousedství stojí pavilon Diwan-i-Khas. Jeho stěny jsou ozdobeny ornamenty s květinovými motivy a mozaikami z drahých kamenů. Následuje řada pavilonů se soukromými komnatami císaře, které jsou spojeny kanálem, který býval napájen vodami řeky Jamuny. Nacházíme se nyní na východním okraji komplexu. Kolem mešity Moti Masjid a podél přírodního divadla, se vracíme k hlavní bráně a opouštíme pevnost. Stojíme na chodníku a čekáme na autobus. Ihned jsme odklopeni pouličními prodavači, kteří se nám snaží vnutit vějíře, klobouky, slaměné ošatky, sluneční brýle, turistické průvodce a další zboží. Mezi prodejci je na chodníku také několik žebráků. Jeden z nich je znetvořen obrnou tak, že se může pohybovat jen po čtyřech. Dáváme nešťastníkovi almužnu a kupujeme si vějíř, abychom jím alespoň trochu zmírnili čtyřicetistupňové vedro, které zde panuje.
Památník Mahátma Gándhí
Po ulici Mahatma Gandhi Marg přijíždíme k Raj Ghatu, kde je umístěn památník Mahátma Gándhí. Přicházíme k mohutnému zatravněnému valu, obepínajícímu areál. Před vstupem do památníku se musíme vyzout a prohlídku pak absolvovat bosi. Kráčíme po kamenných chodníčcích rozpálených sluncem, které jsou na některých místech tak horké, že chůze po nich naboso není možná. Musíme proto tyto úseky obejít po trávníku, který pokrývá celý vnitřní prostor památníku. Zakrátko již stojíme uprostřed zelené plochy, u velikého prostého památníku, vybudovaného z černého mramoru. Obdélníkový blok, vysoký asi šedesát centimetrů, se nachází na místě, kde byl Gándhí v roce 1948 zpopelněn. Na památku neúnavného bojovníka za svobodu Indie, hoří u monumentu věčný oheň. Soudě podle čerstvých květů ležících na památníku, si lidé Gándhího váží dodnes. Opouštíme pietní místo stojící nedaleko řeky Jamuny a vydáváme se na další prohlídku.
Humayun Tomb
Projíždíme po okružní ulici Ring Road směrem na jih, až do čtvrti Sunder Nagar. Zastavujeme u parku a vcházíme dovnitř. Procházíme po pískových cestičkách, jejichž pravoúhlá síť rozděluje trávník na množství stejně velikých čtverců. Za chvíli se před námi objevuje Humayun Tomb, okázalá hrobka císaře Humayuna. Oceňujeme až pohádkovou krásu budovy, postavené z červeného pískovce a z bílého mramoru, stojící uprostřed zahrady. Vcházíme do hrobky, ve které se nachází několik kamenných náhrobků. Přes park se následně dostáváme k Isa Khan Tomb, k tajuplné, i když poněkud omšelé osmiboké hrobce. Opouštíme areál, ve kterém se nachází ještě několik dalších hrobek a směřujeme dál na jižní okraj Dillí, do Qutab Institutional Area.
Qutab Minar
Komplex Qutab zahrnuje řadu památek, včetně slavného železného sloupu. Přes park přicházíme ke vstupní červené bráně Alaj Gate, zdobené bílými nápisy a procházíme jí do mešity Quwwat-ul-Islam. Nacházíme se u Qutab Minar, nejvyššího cihlového minaretu na světě, jež je vysoký přes sedmdesátdva metry. Náš zrak klouže vzhůru po postupně se zužujících stěnách věže a jen ztěží dohlédne k jejímu vrcholu. Další bránou přicházíme na čtvercové prostranství, uprostřed kterého stojí proslulý železný sloup Iron Pillar. Toto dílo vzniklo kolem roku čtyřista našeho letopočtu. Sloup je vyroben z jednoho kusu téměř čistého železa, je přes sedm metrů vysoký, váží přes šest tun a je na něm nápis napsaný jazykem sanskrit. Dodnes se vedou diskuse o tom, jak tento sloup vznikl. Někteří záhadologové dokonce tvrdí, že je dílem mimozemšťanů. Od tohoto možná nadpozemského díla se přemísťujeme k nedalekému nedokončenému minaretu Aláj Minar. Přicházíme k rozestavěnému prvnímu patru, vysokému asi dvacetčtyři metry. Celá věž pak měla dosahovat výšky přes sto metrů. Práce však byly přerušeny a minaret již nebyl nikdy dokončen. U gigantické ruiny končí prohlídka areálu a my se vracíme do hotelu. Cestou projíždíme vládní čtvrtí. Postupně vidíme honosné budovy ministerstev, parlamentu a také monumentální India Gate. Výstavnost těchto paláců je v příkrém protikladu s nesmírnou bídou chudinských čtvrtí Dillí.
Procházka centrem města
Večer trávíme v hotelové restauraci, která je umístěna na střeše budovy. Během jídla se nám naskýtá úchvatný pohled na osvětlené bulváry v centru Dillí. Na druhý den ráno se vydáváme na pěší prohlídku centra. Procházíme po širokém bulváru Barakhamba Road, který je celý rozkopaný, neboť zde právě probíhá výstavba metra. Odbočujeme do vedlejší ulice, která nás přivádí k Palika bazaru. U vchodu do této podzemní tržnice stojí voják a všichni návštěvníci musí projít detektorem kovů, podobně jako na letišti. Toto bezpečnostní opatření bylo zavedeno vzhledem k nebezpečí atentátu, ze strany muslimských extrémistů. Sestupujeme po schodech do tržnice, která nemá dobrou pověst, neboť se zde nezřídka prodává nelegální zboží. Ve stísněných prostorách je horko a téměř nedýchatelný vzduch. Prodíráme se davem nakupujících od jednoho obchůdku ke druhého a v jednom z nich zakupujeme suvenýry a dárky. Vycházíme zpátky na chodník a míříme na centrální náměstí Connaught Place. Kruhové náměstí je obestavěno domy postavenými v evropském stylu. V přízemí domů jsou četné pasáže plné luxusních obchodů a restaurací, před kterými jsou umístěny předzahrádky zvoucí k návštěvě. Od posezení v některé z nich, nás ale odrazuje hluk, přicházející ze staveniště metra, které prochází středem náměstí. Vracíme se tedy zpátky do hotelu. Náš pobyt v Dillí dnes končí, balíme zavazadla a vydáváme se na letiště. Loučíme se s Indií, se zemí plnou skvostných památek a nádherných paláců, ale také nuzných slumů. Se zemí s miliardou obyvatel, z nichž mnozí jsou pohádkově bohatí, ale velká část z nich žije v nesmírné chudobě. Loučíme se se zemí, která má teprve nakročeno k rozhodujícímu kroku ke své prosperitě.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky