Curacao

Je časné ráno, stojíme na palubě a pozorujeme přibližující se ostrov Curacao. Příď naší lodi směřuje do kanálu vedoucího k přístavu. Kanál je široký jako větší řeka a zdá se, že se do něj naše veliká loď nemůže vejít. Loď majestátně proplouvá kanálem a zakotvuje v přístavu. Vydáváme se mikrobusem na prohlídku ostrova. Vyjíždíme na kopec, ze kterého se nám otevřel krásný výhled na město Willemstad. Ten je hlavním městem Nizozemských Antil, což je souostroví v jižním Karibiku, jehož součástí je i ostrov Curacao. Celé souostroví měří osm set kilometrů čtverečních a žije na něm asi dvě stě tisíc obyvatel.

Mezi pštrosy

Curacao, pštrosí farma

Projíždíme městem. Podél ulice stojí pěkné obytné domy se zahradami. Opouštíme město a jedeme otevřenou krajinou. Nikde kolem nerostou žádné stromy, po obou stranách silnice míjíme jen nízké keře. Odbočujeme na vedlejší silnici. Projíždíme kolem farmy zaměřené na pěstování aloe. Všude kolem silnice jsou políčka s touto rostlinou, která se využívá v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. Po několika kilometrech přijíždíme k pštrosí farmě. Vystupujeme a přesedáme do terénního auta, ve kterém projíždíme farmou. Z otevřené korby vozu pozorujeme pštrosy postávající ve výbězích za dřevěným plotem. Na farmě chovají hnědé australské i černé africké pštrosy. U jedné z ohrad si můžeme vyzkoušet krmení pštrosů. Přistupujeme k dřevěnému plotu s nádobou plnou granulí. Pštrosi prostrčí hlavu mezi příčkami ohrady a zobou. Jejich silné zobáky naráží na dno nádoby až to duní. Granule z nádoby mizí v mžiku. Vůz nás veze k další části farmy, kde se ve vodní nádrži chovají krokodýli. Z kalné vody vyčnívají jen jejich oči a nozdry. Přesouváme se k hale, kde se v umělých líhních líhnou malí pštrosi. Průvodce přináší pštrosí vejce s částečně vyklubaným opeřencem. Vejce koluje mezi námi a budí všeobecný obdiv. Pak průvodce přináší čerstvě vylíhnuté kuře pštrosa. To je veliké jako odrostlé kuře kura domácího. Průvodce vrací kuře zpět a předvádí, jak je pštrosí vejce pevné. Klade vejce na zem a vyzývá dceru jedné z návštěvnic, aby si na vejce stoupla. Ta se zdráhá, ale nakonec si na vejce stoupne. Všichni trneme, zda skořápka vydrží. Vejce zůstává celé. Pak si na vejce stoupá sám průvodce. To bez újmy vydrželo i váhu dospělého muže. Od líhně jdeme k výběhům, kde se chovají pštrosí kuřata. Za drátěným plotem pobíhají v jednotlivých kójích kuřata různé velikosti, od docela malých, která jsme viděli u líhně, až po odrostlá, která dosahují velikosti krocana. Návštěva farmy končí a my se vydáváme na prohlídku dalších zajímavostí ostrova.

Krápníková jeskyně

Projíždíme vnitrozemím ostrova k nevysokým kopcům. Po celou dobu jízdy nevidíme žádné osídlení. Mikrobus zastavuje u skalnatého, asi dvacet metrů vysokého srázu. Na tabuli nad vstupní branou čteme nápis jeskyně Hato. Nic v okolí nenasvědčuje tomu, že nedaleko od nás je vchod do rozsáhlé krápníkové jeskyně. Stoupáme po dřevěných schodech vedoucích pod vrchol srázu. Tam čeká průvodce a vede nás dovnitř. Vcházíme do podzemních prostor ve skále. Nacházíme se ve velké jeskyni, kterou tvoří několik vysokých skalních síní propojených soustavou chodeb. Všude kolem nás jsou krásné krápníkové útvary. V některých síních jsou malá jezírka. Když průvodce zjistí, že mluvíme pro něj neznámým jazykem, ptá se nás odkud jsme. Říkáme, že z České republiky. On na to s jistotou odvětí, „to já znám, vaše hlavní město je Reykjavík“! Prohlídka jeskyní končí a my se vracíme do přístavu.

Rozdělené město

Curacao, pohled na hlavní město Willemsad, rozdělené přístavním kanálem

Nacházíme se ve Willemstadu, na pravé straně kanálu, který rozděluje město na dvě části. Jdeme po nábřeží a s údivem pozorujeme most vedoucí přes kanál a spojující obě části města. Most tu ráno určitě nebyl, jinak by do přístavu nemohla vplout naše loď. Vydáváme se přes most na druhou stranu kanálu. Před sebou vidíme řadu barevných domů stojících podél nábřeží, které vypadají jako divadelní kulisy. Dojem však kazí vysoký hotel necitlivě postavený mezi původní o mnoho nižší zástavbu. Při pohledu na ulice města si připadáme jako v Amsterodamu. Podobnost není náhodná, neboť ostrov byl holandskou kolonií. Přicházíme na druhou stranu kanálu. Tady zjišťujeme, jak to s mostem je. Celý most je uložen na pontonech. Jeho jeden konec je pevně uchycen ke břehu a druhý konec leží na motorovém člunu. Jednou za čas se most pomocí člunu přemístí ke břehu. Lodě pak mohou vplouvat do přístavu a na opak. Pak se zase most zaveze na místo. Procházíme ospalými uličkami města, které jsou lemovány malebnými domy. Spolu s námi je tu ještě několik pasažérů z naší lodi, jinak jsou ulice prázdné. Jen v nedaleké tržnici je trochu živo. Vracíme se na loď a večer odplouváme. Loď se rychle vzdaluje od břehu. Za chvíli je v dáli vidět již jen obrys ostrova, jehož jméno je po celém světě známé díky proslulému likéru.

Současná karma článku: 11.07
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Curacao, pohled na hlavní město Willemstad, rozdělené přístavním kanálem	Curacao, pštrosí farma
Curacao, pštrosí farma	Curacao, pštrosí farma
Curacao, jeskyně Hato	Curacao, hlavní město Willemstad
Curacao, hlavní město Willemstad	Curacao, hlavní město Willemstad

Diskuse k zápisku