Cukrová homole

Sedíme v jídelně hotelu Rio Copa u snídaně. Oknem pozorujeme dva bezdomovce, kteří se právě probudili na travnatém pásu rozdělujícím širokou ulici před hotelem. Vidíme, jak balí svou skromnou výbavu a vydávají se do ulic, zřejmě sehnat něco k snědku. Při pohledu na bohatý bufet v rohu jídelny, je nám jich líto.

Po snídani se vydáváme ke stanici lanové dráhy vedoucí na jeden ze symbolů Ria, na horu Sugar Loaf, neboli Cukrovou homoli. Nastupujeme do prosklené kabiny, která pojme sedmdesát cestujících. Po několika minutách jízdy vystupujeme na mezistanici. Po betonovém chodníku jdeme na nástupiště druhé lanovky. Nastupujeme a kabina se dává do pohybu. Před námi se náhle vynoří hora se strmými stěnami, podobná homoli cukru. Hora je vysoká tři sta devadesát pět metrů a stojí na pobřeží oceánu u zátoky Botafogo. Lanovka dorazila na vrchol.

Rio, Cukrová homole

Rio z ptačí perspektivy

Vystupujeme a jdeme na vyhlídkovou terasu, ze které máme krásný výhled na Rio. Vysoké bělostné domy se vyjímají na pozadí zelených kopců, které rozdělují město na jednotlivé čtvrti. Díky tomu nevypadá Rio, i když zde žije čtrnáct milionů obyvatel, jako neosobní velkoměsto, ale působí velice přátelsky. Spojení mezi jednotlivými částmi města je zajištěno tunely, vybudovanými ve skalách. V moři pod námi, je vybudována přistávací dráha pro letadla. Směřují sem všechny vnitrostátní lety. Pozorujeme přistávající letadla, která po dosednutí na plochu intenzivně brzdí. Máme dojem, že stroj nemůže na krátké dráze zastavit a že spadne do moře. Letadlo však vždy zastaví těsně u konce dráhy. Postupujeme podél zábradlí dál. Nyní máme pod sebou velikou zátoku. Když na toto místo připluli portugalští objevitelé, mysleli si, že do zátoky ústí veliká řeka a tak dali tomuto místu jméno Rio de Janeiro. Na obranu celé zátoky vybudovali kolonizátoři na obou stranách zátoky pevnosti, které tu stojí dodnes. V mlze se v moři před námi rýsuje obrys velikého betonového mostu, který se klene ve výšce až devadesát metrů nad hladinou a je dlouhý čtrnáct kilometrů. Most spojuje Rio s městem Niteroi, které leží na druhé straně zálivu. Most byl postaven podle návrhu slavného architekta Niemeyera. Ten kromě mostu projektoval i impozantní futuristickou budovu muzea, stojící na okraji města Niteroi. Siluetu této budovy, která vypadá jako létající talíř, vidíme před sebou na protější straně zátoky. Ve větvích stromů rostoucích u terasy, pozorujeme malinké opičky makak, které svou velikostí připomínají spíše veverku. Přicházíme na druhou stranu terasy a před sebou máme pláž Copacabana v celé její kráse. Široká pláž pokrytá světlým pískem začíná u skalnatého výběžku nedaleko od Cukrové homole, velkým obloukem vede okrajem jedné z městských čtvrtí a končí daleko od nás písečným výběžkem do vod oceánu. Vpravo vidíme malou pláž, vklíněnou mezi skály. Té se podle barvy písku, který ji pokrývá, říká červená pláž. Rádi bychom zde ještě zůstali a pozorovali z ptačí perspektivy sluncem zalité Rio ležící pod námi. Máme však před sebou náročný program a tak se vracíme lanovkou zpátky na pobřeží.

Pohled na Rio z Cukrové homole, v pozadí vrch Corcavado

Moderní svatostánek

Přijíždíme po rušných ulicích do centra města. Na programu máme prohlídku katedrály. Očekáváme historickou kamennou budovu s věží. Místo ní se před námi tyčí dvě stě metrů vysoký kužel z betonu a skla, s velikým křížem na vrcholu. Vstupujeme do katedrály. Její vnitřní prostor je obrovský. Nad sebou máme dvě stě metrů vysoký volný prostor, bez jakýchkoli sloupů. Okny z barevných skel proniká dovnitř tlumené světlo. Uprostřed chrámu stojí jednoduchý oltář, okolo kterého jsou uspořádány lavice pro věřící. Nikde není žádný sloup, příčka, ani jiný dělící prvek. Do tohoto obrovského volného prostoru proniká klidný tlumený hlas papeže Jana Pavla II., vycházející z reproduktorů umístěných vedle oltáře. Několik desítek věřících sedí v lavicích a modlí se. V prostoru, do kterého se vejde dvacet tisíc lidí, jsou však úplně ztraceni. Chvíli postáváme před oltářem a posloucháme hlas papeže, který přesto, že mu nerozumíme, nás dokázal zaujmout. Z šera katedrály vycházíme na sluncem zalité prostranství před chrámem. Stojí zde asi třicet metrů vysoká betonová zvonice, která má podobně jako chrám tvar kužele. V porovnání s obrovských chrámem, nám zvonice připadá jako dětská hračka. Opouštíme monumentální svatostánek a vydáváme se na další prohlídku.

Projíždíme středem města na místo, kde se každoročně koná slavný karneval. Je to asi kilometr dlouhá asfaltová ulice, lemovaná tribunami a připomínající stadion. Tribuny Sambodromu, jak se místu říká, pojmou až padesát tisíc diváků. Stojíme na opuštěné asfaltové ploše pod mohutnými tribunami, které nyní zejí prázdnotou. V době konání karnevalu se však zcela zaplní diváky. Sambodromem prochází za doprovodu hudby průvod tanečníků, doprovázený alegorickými vozy. Během karnevalu zde předvádí svoje umění jednotlivé školy samby, kterých je v Riu asi šetnáct. Soutěží mezi sebou o co nejlepší a nejoriginálnější ztvárnění samby. Někteří tanečníci se neváhají vysoko zadlužit, aby si mohly pořídit kostým na karneval. Případné vítězství na karnevalu, totiž pro vítěze znamená získání vysoké finanční odměny. Odcházíme ze Sambodromu a již nyní se těšíme na zítřejší večer, kdy máme na programu návštěvu Samba show, během které vystoupí také tanečnice v originálních kostýmech z letošního karnevalu.

Současná karma článku: 16.22
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Rio, Cukrová homole	Pohled na Rio z Cukrové homole, v pozadi vrch Corcavado
Rio pohled z Cukrové homole-2

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky