Chrám Pashupatinath

Na Vídeňském letišti čekáme na spoj do Káthmándú. Letištní halou prochází policejní hlídka se psem. Čtyřnohý policejní pomocník očichává zavazadla cestujících a pátrá po drogách. Odbavovací prostor pro náš let je plný k prasknutí. Myslíme si, že se tolik lidí ani nemůže vejít do jednoho letadla. Letíme však Airbusem A340 pro třista cestujících a tak se nakonec na palubu vejdeme všichni. Do hlavního města Nepálu přilétáme ve dvaadvacet hodin. Ocitáme se v poloprázdné letištní hale a zařazujeme se do fronty na vstupní vízum. Jde však jen o formální záležitost a tak vše probíhá hladce a rychle. Stačí zaplatit poplatek, úředník nalepí do pasu známku a otiskne příslušné razítko. Vycházíme před letiště, kde na nás čeká malý autobus. Nastupujeme a vydáváme se na cestu nočním městem. Projíždíme liduprázdnými neosvětlenými ulicemi a připadáme si jako v mrtvém městě. Asi po půlhodině jízdy přijíždíme k hotelu. Autobus projíždí železnými vraty v mohutné zdi obepínající hotelový areál a zastavuje na nádvoří. Vcházíme do přívětivě vyhlížejícího hotelu a po ubytování ihned uléháme, abychom po namáhavé cestě nabrali síly.

Posvátné krávy v ulicích

Druhý den ráno vyjíždíme na první prohlídku Káthmándú. Nejprve projíždíme centrem města, pak odbočujeme na Uttar Dhoka Road a míříme na východ. Jsme překvapeni velkou hustotou provozu. V noci liduprázdné ulice, jsou nyní plné vozidel. Většina z nich má svá lepší léta již dávno za sebou. Automobily, motocykly, autobusy a nákladní vozidla vypouštějí do vzduchu velké množství zplodin. Ulice jsou proto plné šedomodrého smogu, který štípe do očí a dráždí dýchací cesty. Cestou míjíme Hira Ratna Film Hall. Tento velký kinosál má kapacitu sedmset diváků. Náš autobus nyní jede po rušné Ring Road a pochvíli odbočuje do čtvrti Jayabageshwori. Zakrátko řidič zastavuje a zaparkuje na nezpevněné ploše vedle vozovky. Do cíle naší cesty, do svatyně Pashupatinath, již musíme dojít pěšky. Procházíme svažitou ulicí, po jejíchž obou stranách stojí domy z neomítnutých cihel. Po okrajích ulice tečou splašky, které sem vylévají obyvatelé okolních domů. Na římse jednoho z domů sedí dvě opice a vzájemně si čistí srst. Po ulici jde proti nám několik krav. Nikdo z místních lidí se jich nevšímá. Proplétáme se mezi posvátným skotem a blížíme se ke svatyni. Ulici lemují řady krámků, před kterými stojí pulty s vystaveným zbožím. Míjíme další skupinku krav, které tentokráte polehávají na cihlami dlážděné ulici. Všichni kolemjdoucí se skotu vyhýbají, nikoho ani nenapadne posvátná zvířata odehnat. Přicházíme k hlavní bráně chrámu, od které se k nám blíží malý muž v oranžovém rouchu. Přistupuje k nám se sepjatýma rukama a cosi říká. Než se vzpamatujeme, udělá nám neskutečně špinavou rukou na čelo červenou značku, tilaku. Muž teď stojí před námi, široce se usmívá a nastavuje směrem k nám otevřenou dlaň. Z jeho promluvy jsme sice nerozuměli ani slovo, ale jeho gesto je dostatečně výmluvné. Samozřejmě chce bakšiš. Obdarováváme vyzáblého člověka s pomalovaným obličejem bankovkou a ten odchází vyhlížet dalšího turistu. Naší pozornost upoutává několik mužů, vycházejících z brány svatyně. Každý z nich nese na ruce velikou kovovou mísu plnou hořících dřevěných uhlíků. Zástup prochází rychlým krokem okolo nás a my cítíme žár, který z uhlíků sálá. Pozorujeme muže, jak se proplétají se svým žhavým nákladem mezi lidmi postávajícími před chrámem. Skupinka pak míří na nedaleké prostranství, kde budou mísy s ohněm využity při náboženském obřadu.

Svatí mužové

Nepál, Káthmándú, svatý muž v chrámu Pashupatinath

Chrám v Pashupatinath patří mezi největší a nejposvátnější hinduistické svatostánky na světě. Do svatyně, před jejíž hlavní bránou právě stojíme, je nevěřícím vstup zakázán. Jediné, co lze z útrob chrámu spatřit, je ohromná pozlacená socha býka, stojící na nádvoří těsně za bránou. Nevěřící návštěvníci mohou část chrámu obdivovat z levého břehu řeky Bágmati, podél jejíhož toku se svatyně rozkládá. Odcházíme od brány k řece, abychom navštívili přístupnou část chrámu. Cestou přicházíme na tržiště a míjíme řadu prodavaček. Každá z nich má před sebou veliký košík s pestrobarevnými květy. Věřící květy houfně kupují a nosí je do chrámu jako obětinu. Po mostě vedoucím přes řeku Bágmati, přicházíme do veřejné části svatyně. Nejprve procházíme přes čtvercové nádvoří, po jehož obvodu je podloubí, rozdělené do jakýchsi kójí. Je to místo, kde žijí svatí mužové, sádhuové. Vyhublí muži, které vidíme na nádvoří, mají na sobě většinou jen bederní roušku. Jejich hlavy pokrývají dlouhé slepené vlasy a vousy a tělo mají pomalované barvami a popelem. Tito lidé se vzdali všech světských radostí a žijí zcela asketickým životem. Sádhuové nepracují, většinu dne posedávají pod podloubím a meditují. Cílem jejich počínání je dosažení duchovního „osvobození“. Svatí mužové ve skromných podmínkách, které jim svatyně poskytuje, rovněž přespávají. Jediným jejich majetkem je oděv, který mají na sobě a živi jsou většinou z milodarů, které jim lidé nosí. Dalším zdrojem obživy je pak bakšiš od turistů, třeba za společnou fotografii. Necháváme se uprostřed nádvoří rovněž zvěčnit s jedním z vousatých pomalovaných mužů a vydáváme se na prohlídku svatostánku.

Spalovací gháty

Nepál, Káthmándú, spalovací gháty v chrámu Pashupatinath

Chrám je tvořen mnoha exoticky vyhlížejícími budovami a množstvím různých svatyní. Před nimi se modlí věřící, zapalují svíčky a pokládají zde květy. Součástí komplexu je také místo pro pohřební obřady Aarya Ghat, které leží na břehu řeky Bágmati. Přímo z vody vystupují široká kamenná schodiště, na nichž jsou kamenné plošiny, na kterých probíhá samotná kremace těl zemřelých lidí. Na levém břehu, který je přístupný návštěvníkům jsou terasy, ze kterých lze pohřební obřady sledovat. Přicházíme k nevelké řece a vydáváme se podél jejího toku. Mlčky přitom pozorujeme co se děje na protějším břehu. Na spalovací ghát, ležící přímo naproti nám, rozprostírají dva muži vrstvu čerstvé bazalky. Je to součást příprav na pohřební obřad. Opodál dokončuje několik mužů stavbu hranice. Ta je poskládána z asi metr dlouhých polen a je přes metr vysoká. Vedle leží několik otepí slámy, která slouží k zapálení polen. Nedaleko odtud hoří hranice a z ní šlehající plameny spalují ostatky zemřelého. Na dalším ghátu vidíme konec kremace. Na kamenné desce leží již jen popel a kusy ohořelých tkání a kostí, které úplně neshořely. Mladý muž v zástěře shazuje nespálené ostatky pomocí dřevěné tyče do řeky. Žhavé kusy se sykotem padají do vody a plavou po hladině. Sledujeme z druhého břehu toto hrůzné divadlo a když si uvědomíme čeho jsme právě svědky, běhá nám mráz po zádech. Nevěřícně se po sobě díváme a celí zkoprnělí odcházíme od řeky. Tato, pro nás děsivá podívaná, je však pro hinduisty jen začátek další inkarnace.

Současná karma článku: 11.30
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Nepál, Káthmándú, svatý muž před bránou chrámu Pashupatinath	Nepál, Káthmándú, svatý muž v chrámu Pashupatinath
Nepál, Káthmándú, spalovací gháty v chrámu Pashupatinaht	Nepál, Káthmándú, chrám Pashupatinath
Nepál, Káthmándú	Nepál, Káthmándú
Nepál, Káthmándú

Diskuse k zápisku