
Cesta k moři
Záplavou aut jedeme nocí po moderní dálnici. Šedočerný asfaltový had se klikatí hornatou krajinou chorvatského vnitrozemí a četnými tunely osvětlenými bezpočtem barevných světel směřuje k jihu. Máme namířeno k moři. Chceme využít pěkného počasí, které na Jadranu vládne, abychom si ještě užili sluníčka a prodloužili si léto. Míjíme výjezd na Split a zakrátko opouštíme dálnici. Projíždíme přes horský masív Biokovo s nejvyšším vrcholem sv. Jure, který svou výškou 1762 metrů převyšuje i nejvyšší Českou horu. Silnice klesá četnými prudkými zatáčkami na pobřeží Dalmácie. Dalmácie má velice pohnutou historii. Byla součástí starověké Illyrie, ve druhém století byla podrobena Římem, v šestém století sem pronikali Chorvati a Srbové, ve středověku vedly o toto území spory Uhry a Benátky, pak byla podrobena Turky, dále patřila k Rakousku a přechodně i k Francii. V roce 1918 byla Dalmácie rozdělena mezi Chorvatsko, Srbsko a Černou Horu. V roce 1991 těžce utrpěla válkou Srbska proti Chorvatsku, Bosně a Hercegovině. Přijíždíme na pobřeží do malé vesničky Bratuš. Zastavujeme na pobřežní promenádě a vystupujeme do neproniknutelné tmy. Vítá nás šumění moře a silný nárazovitý vítr. Ubytováváme se v apartmánu přímo na pobřeží a po namáhavé cestě rychle usínáme.
Bratuš
Ráno otevíráme dveře na balkon a jsme oslněni zářícím sluncem, které právě vyšlo nad horami a ozařuje mořské pobřeží. Z balkonu pozorujeme oblázkovou pláž, od které nás dělí jen promenáda lemovaná krásnými palmami. Vítr se přes noc utišil a tak zde panuje krásné teplé počasí. Po ranní koupeli ve stále teplém moři se vydáváme na procházku po pobřeží. Jdeme po pobřežní promenádě, která je jedinou ulicí rybářské vesničky. Ta vznikla v osmnáctém století a dnes zde žije zhruba padesát stálých obyvatel. Ulice je lemována nízkými domky. Téměř na všech je umístěna tabulka s nápisem „sobe“, což znamená, že majitel domu nabízí ubytování v apartmánech. I když se již sezóna chýlí ke konci, stojí před většinou apartmánů auta ubytovaných turistů. Míjíme malý obchůdek, před kterým sedí jeho majitel a čeká na zákazníky. U obchodu stojí auto, v jehož zavazadlovém prostoru je umístěna veliká nádoba, do které nosí majitel domu vědra s čerstvě vylisovanou šťávou z bílých hroznů. Přicházíme k otevřeným dveřím a pozorujeme muže, jak pomocí dlouhé páky lisuje na velikém lisu vinnou révu. Když muž vidí náš zájem, bere sklenici, nabírá do ní mošt a dává nám jej ochutnat. Šťáva je hodně sladká a muž říká, že z ní bude dobré víno. Réva dozrála na vinici ležící na svahu nad vesnicí. Před vedlejším domem je venkovní restaurace. Ve stínu palem tu sedí pár hostů a popíjí kávu. Na bílé pláži leží několik rekreantů a opaluje se v ranním slunci. Na moři nedaleko od břehu se pohupuje rybářská loďka. Průchodem v jednom z domů přicházíme do dvora obklopeného starými kamennými domy rybářů. Všechny domy ve vnitrobloku jsou kompletně zrekonstruovány a jsou v nich apartmány pro turisty. Stojíme uprostřed dvora, obklopeni krásnými starobylými domy, ze kterých na nás dýchá duch dávných staletí. Vycházíme zpátky na ulici a pokračujeme v procházce. Přicházíme na okraj vesnice. Oblázková pláž zde u betonového mola končí. Za molem je již skalnatý břeh. Ten se prudce svažuje do křišťálově čistého moře. Pravou stranu cesty lemují pěkné domy obklopené zahradami. Za nízkými ploty odkvétají opuncie, dozrává hroznové víno, granátová jablka a fíky. Z cesty vedou do moře strmé kamenné schody. V průzračné vodě vidíme černé tečky mořských ježků, přisátých na skalnatém dně. Přicházíme na místo, kde se cesta zužuje a mění se na chodník mizící mezi domy. Jsme na místě, kde Bratuš končí a přicházíme do sousedního letoviska.
Promajna
Úzkou klikatou uličkou tvořenou nově postavenými penziony, přicházíme na překrásnou oblázkovou pláž. V nedalekém přístavu kotví řada bílých lodí. Usazujeme se na sluncem prohřáté kameny u mola, u kterého je ukotvena rybářská loď. Přes loďky pohupující se na vlnách pozorujeme krásné panorama zálivu, na jehož břehu se ježí pestrobarevné slunečníky. Na břehu roste piniový les, nad který vyčnívají červené střechy domů a bílá věž malebného kostelíka. To vše je orámováno vysokými skálami a zalito poledním sluncem zářícím na blankytné bezmračné obloze. Přes park přicházíme na hlavní ulici vesničky Promajna. Ta vznikla z malé rybářské osady založené v osmnáctém století. Na konci minulého století zde vyrostlo moderní turistické středisko. Ve vesničce dnes žije zhruba dvě stě třicet stálých obyvatel, kteří nabízejí turistům v soukromých pokojích a apartmánech úctyhodných tisíc lůžek. Procházíme po téměř liduprázdné ulici, míjíme restaurace, potravinářský obchod, stánky s ovocem a zeleninou, krámek pekaře a směnárnu. Vcházíme do směnárny a zjišťujeme, že pracovnice za pultem je Češka, která je zde provdána. Vyměňujeme si peníze a od příjemné, usměvavé směnárnice se dozvídáme podrobnosti o Promajně a okolí. Pokračujeme dál v prohlídce vesnice. Procházíme jejím středem, kolem bělostného kostelíka obklopeného palmami. Usedáme v jedné z restaurací. Dáváme si grilovanou rybu a místní pivo. Nad restaurací se vznáší modravý dým z grilu, na kterém kuchař připravuje pokrmy. Prostorem se nesou melodie chorvatských písniček vycházející z reproduktoru umístěného v rohu restaurace. My sedíme u stolu, vybíráme kosti z ryby, popíjíme pivo a vychutnáváme si poklidnou atmosféru, která tu vládne. Po jídle se vracíme tichými uličkami zpátky do Bratuše.
Pozorování života pod hladinou
Odpoledne trávíme na pláži. Vybaveni šnorchlem a brýlemi pozorujeme život pod hladinou. Moře je velice čisté, díky čemuž je vidět několik metrů pod hladinu. Ve vodě pozorujeme sasanky, mořské okurky, černé mořské ježky s ostrými bodlinami a hejna malých rybek. Většina z nich má béžovou barvu a černé pruhy. Občas k nám připlují i větší ryby dlouhé kolem třiceti centimetrů. Nedaleko od břehu pozorujeme medúzu. Má kulovitý tvar, je veliká jako fotbalový míč a má hnědou barvu. Z dolní části těla vystupují tenká, asi sedm centimetrů dlouhá chapadélka s kulovitým koncem fialové barvy. Odpoledne na pláži rychle uteklo. Večer trávíme na balkonu apartmánu, i když se již setmělo, je stále příjemně teplo. Pozorujeme rybáře, jak na svých loďkách za pomoci reflektorů loví kalamáry. Podle muže, u kterého jsme ubytováni, lze ve zdejších vodách za hodinu nachytat až jeden kilogram těchto mořských živočichů. Hudba přicházející z restaurace již utichla. Ruch na promenádě procházející přímo pod balkonem zcela ustal. Obyvatelé vesničky i turisté se uchýlili do svých domovů a my se po rušném dni rovněž ukládáme ke spánku.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky