Cesta k moři

Jízda maďarskou rovinou

Je konec sedmdesátých let minulého století a my cestujeme autem k Černému moři. Vyjíždíme z maďarského města Komárom a odbočujeme na silnici vedoucí do Budapešti. Ještě asi hodinu pokračujeme v jízdě a těsně před hlavním městem Maďarska zastavujeme na velkém prostranství, ležícím nedaleko od silnice. Nezpevněná plocha je zaplněna automobily turistů, kteří zde stejně jako my, zastavili na odpočinek. Dojídáme pozdní večeři připravenou ze zásob, sklápíme přední sedadla škodovky do lůžkové úpravy, zalézáme do spacích pytlů a uléháme ke spánku. Ještě zaslechneme jak přijíždí další auto a usínáme. Ráno se probouzíme a utíráme orosená okna auta. Na celém prostranství je živo. Kolem aut postávají lidé se zubními kartáčky, jiní kouří svojí první ranní cigaretu, další zase ukládají spací pytle do kufrů aut. Ženy se před zpětnými zrcátky češí a líčí a mezi tím vším pobíhají hrající si děti. My rovněž balíme a po snídani zapité kávou z termosky se vydáváme dál, vstříc moři. Zakrátko přijíždíme ke dvoumilionové metropoli Budapešti. Projíždíme přes předměstí, překonáváme Dunaj a blížíme se k centru města. Živé ulice jsou lemovány obchody, nad kterými jsou umístěny veliké reklamní poutače. Opouštíme hlavní město Maďarska a po silnici E15 míříme na jihovýchod. Cesta rovinatou krajinou, pokrytou velkými lány kukuřice, rychle ubíhá. Za několik hodin přijíždíme na hraniční přechod Ártánd-Bors, na hranici s Rumunskem. Kolona aut před přechodem není naštěstí moc dlouhá. Po prohlídce zavazadlového prostoru, při které celníky zaujaly naše zásoby jídla a po orazítkování pasů, se vydáváme znovu na cestu.

Cesta napříč Transylvánií

Rumunsko, vnitrozemí, milníky udávající vzdálenosti

Vjíždíme na historické území Transylvánie. Máme za sebou zhruba polovinu cesty a čeká nás ještě asi devětset kilometrů dlouhý průjezd, napříč celým Rumunskem. Po několika kilometrech přijíždíme do města Oradea. Zastavujeme nedaleko centra a vydáváme se hledat banku. Musíme totiž vyměnit cestovní šeky za rumunskou měnu lei. Přicházíme na centrální náměstí Piata Victoriei s dominantou města, chrámem sv. Ladislava. Po výměně šeků a krátké prohlídce centra opouštíme město. Cesta pokračuje táhlým údolím řeky Crisul Repede. V jedné z vesnic potkáváme jezdce na koni, klusajícího po silnici. Pak projíždíme město Cluj. Nedaleko za městem silnice stoupá prudkými serpentinami na vrchol Feleacu. Zastavujeme zde na malém odpočívadle, ze kterého máme pěkný výhled přes Klužskou kotlinu až na vrcholky Karpat. Zatím co pozorujeme hory, obklopí nás parta dětí z nedaleké vesnice a žádá bakšiš. Obdarováváme děti pamlsky a tužkami a pokračujeme v cestě. Provoz na silnici je minimální, dopravních značek je poskrovnu a tak se orientujeme podle milníků stojících podél silnice. Tyto kamenné sloupky jsou pořadově očíslované a je na nich uvedena vzdálenost do nejbližšího místa a do výchozího bodu silnice, tedy do hlavního města. Kromě aut míjíme občas i vozy s kočovnými cikány. Povozy s dřevěnými postranicemi jsou tažené koňmi a jsou přikryté obloukovou plachtou, pod kterou posedávají rodinní příslušníci. Na kozlíku pak sedí vozka s bičem v ruce. Silnice nyní klesá do údolí řeky Muresul. Cesta pokračuje údolím, které tvoří bohatý vinorodý kraj. Odbočujeme od řeky a přes rozsáhlou zemědělskou oblast směřujeme k městu Sibiu. Cestou zastavujeme před závorami u železničního přejezdu. Spolu s námi zde zastavuje ještě další auto. Okamžitě k němu přichází muž a přes stažené okénko nabízí řidiči zlaté prstýnky. Ten je však odmítá. Muž se však nedá odradit, zastrčí svou černovlasou hlavu až po ramena do okénka vozu a naléhá na posádku, aby si prstýnky koupila. Náhle zpozoruji ženu s pestrobarevným šátkem na hlavě, jak se blíží k našemu autu. Neváhám a zavírám okénko, abych zabránil ženě vlézt do našeho auta. Ta již stojí vedle vozu a nabízí nám také prstýnky, uložené na ušmudlaném kapesníku. Již na první pohled je zřejmé, že kroužky ze žlutého kovu nejsou zlaté, ale nejspíše mosazné. Gestem ruky odmítám nabídku. Žena je však neodbytná, ťuká na okénko a opakuje gold, gold. Z nepříjemné situace nás vysvobozují závory, které se zvedají a uvolňují silnici. Startuji a odjíždím, vůz před námi se také dává pomalu do pohybu. Domorodý muž se urychleně vysouká z okénka a pak spolu se ženou odchází ke kraji silnice, kde čekají na další turisty. Zakrátko přijíždíme do města Sibiu a zastavujeme zde na krátkou prohlídku. Procházíme centrem a obdivujeme barokní domy kolem Piata Republicii a Piata Martie. V samoobsluze si kupujeme vyhlášený salám Sibiu, který je podle znalců ještě lepší než uherský salám. Po natankování opouštíme město a míříme do Brašova. Vjíždíme do údolí řeky Oltul. Vpravo od silnice se táhne horský hřeben Fägäraských hor, jejichž vrcholy přesahují dvatisícepětset metrů. Projíždíme kolem horských velikánů připomínajících Vysoké Tatry a obdivujeme jejich krásu. Slunce pomalu zapadá za tmavé štíty a začíná se stmívat. Rozsvěcujeme tlumená světla a pokračujeme v jízdě. Tma je čím dál hustší. Náhle se proti nám vynoří silueta auta, osvětleného jen parkovacími světly. Po tom, co potkáme ještě několik takto nedostatečně osvětlených vozidel si uvědomíme, že to není náhoda, ale že se zde takto běžně jezdí. Pokračujeme proto v jízdě se zvýšenou opatrností. Zanedlouho vidíme před sebou mihotavé světlo. Raději zpomalujeme a blížíme se k tmavému, slabě osvětlenému objektu. To, co po chvíli spatříme, nám úplně vyráží dech. Před námi jede po silnici cikánský vůz a je osvětlen hořící loučí zavěšenou na postranici. Ještě více zvolňujeme tempo a začínáme se rozhlížet po vhodném místě, na které bychom mohli přenocovat. Již za úplné tmy projíždíme kolem louky, na které stojí několik aut, jejichž osádky se zde chystají přespat. Sjíždíme ze silnice, abychom zde rovněž přenocovali. Po lehké studené večeři rychle usínáme.

Rumunská metropole

Rumunsko, Brašov, budova bývalé radnice

Probouzíme se do slunečného rána a po snídani na orosené louce, naše cesta k Černému moři pokračuje. Jsme na cestě třetí den a jízda nás již začíná unavovat. Náladu nám vylepšuje pohled na sluncem ozářené štíty Jižních Karpat, které nám stojí v cestě. Po hodině jízdy přijíždíme do Brašova, města sevřeného horami. Zastavujeme u parku Timpa a vydáváme se na procházku. Po třídě Republiky přicházíme na náměstí 23.Augusta, na kterém stojí krásná budova bývalé radnice. Nakupujeme si zde čerstvé pečivo, ulicemi plnými aut se vracíme k našemu autu a odjíždíme z města. Silnice hned za Brašovem začíná stoupat k průsmyku Predeal. Motor auta s námahou zdolává stoupání až do výšky tisíctřicettři metrů nad mořem. Nedaleko za průsmykem přijíždíme do nejvýše položeného města v Rumunsku Predealu, který je centrem pro letní i zimní rekreaci. Zastavujeme, abychom nechali motor auta odpočinout a vydáváme se na procházku. Procházíme parkem, který tvoří střed města a míjíme řadu hotelů a rekreačních středisek. Motor auta již vychladl, ještě doplňujeme motorový olej a můžeme pokračovat v jízdě. Silnici po obou stranách nyní lemují horské štíty vysoké kolem dvou tisíc metrů. Projíždíme ještě několik horských rekreačních středisek a silnice začíná klesat do údolí řeky Prahova. Projíždíme městem Ploiesti, které je centrem těžby a zpracování ropy a po necelé hodince jízdy se ocitáme před Bukureští. Přes okrajové části jeden a půl milionové metropole přijíždíme na bulvár Magheru. Ten nás přivádí na Piata Universitätii, které tvoří střed města. Na toto náměstí ústí další široké bulváry, které se zde kříží. Do středu této veliké křižovatky proudí desítky aut. Navzdory semaforu, na kterém pro nás svítí zelená, řidiči přijíždějící zprava vjíždí do křižovatky a kříží nám cestu. Proplétáme se mezi auty a pomalu popojíždíme do středu křižovatky. Řidiči aut troubí, pokřikují na sebe a gestikulují. V tomto ohromném chaosu potřebujeme odbočit do leva. Dávám znamení směrovými světly a ještě ukazuji rukou, že chci odbočit. Postupně se dostávám do levého pruhu a s obavou projíždím před vozidly stojícími v protisměru, neboť si nejsem jist, zda řidiči budou respektovat červené světlo. S potem na celém těle odbočuji na bulvár Republiky. Oddychujeme si, že jsme průjezd křižovatkou absolvovali bez ujmy a vzdalujeme se od centra. Při projíždění širokých ulic se nám naskýtá otřesný pohled na škody způsobené silným zemětřesením. To postihlo Rumunsko nedávno a vyžádalo si tisícpětset obětí a přes deset tisíc lidí při něm bylo zraněno. Na bocích domů, které zůstaly stát, vidíme obložené stěny bývalých koupelen a barevně vymalované stěny, jež patřily k pokojům bytů zničených otřesy. Většina suti je již odklizena a tak jen proluky ve frontách domů a holá prostranství dávají tušit, kde dříve stávaly domy. Se sklíčenými pocity opouštíme město a chystáme se překonat poslední úsek cesty. Po dalších třech hodinách jízdy přijíždíme k Dunaji. Překonáváme jej po nově postaveném mostě Slunce, stojícím nedaleko města Hirsova. Uprostřed mostu míjíme budku, ve které stojí ozbrojený voják, který most hlídá. Jedeme dalších asi sto kilometrů rovinatou krajinou až do Constanty, projíždíme městem a pak zdoláváme zbývajících několik desítek kilometrů do cíle. Do Mangalie přijíždíme po více něž padesáti hodinách cesty unaveni, ale plni očekávání, co náš dvoutýdenní pobyt v jednom z nejpěknějších letovisek Rumunska přinese.

Současná karma článku: 9.28
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Rumunsko, vnitrozemí, milníky udávající vzdálenosti	Rumunsko, Brašov, budova bývalé radnice
Rumunsko, Constanta, náměstí Nezávislosti

Diskuse k zápisku