Cesta do ráje

Dnes je znovu včera

Cookovy ostrovy, letiště na ostrově Rarotonga

Čekáme na letišti v Aucklandu na let, kterým začíná nejexotičtější část naší cesty kolem světa. Pobyt na několika pacifických ostrovech, který máme před sebou, je stěžejním bodem programu naší cesty. S velkým očekáváním nastupujeme v úterý v noci do letadla. Když ráno přistáváme na hlavním ostrově Cookových ostrovů, je znovu úterý. Během letu jsme totiž překročili datovou hranici a čas se vrátil o dvacet čtyři hodiny nazpět. Ačkoli jsou čtyři hodiny ráno, vítá nás na letišti živá hudba. Cookovy ostrovy jsou samosprávné zámořské teritorium Nového Zélandu. Celkem na ostrovech žije asi dvacet tisíc obyvatel, kteří se převážně živí tropickým zemědělstvím, rybolovem, a turistikou. Další letadlo nám letí až za pár hodin, tak trávíme čas na letišti. Je to přízemní dřevěná budova, veliká asi tak jako je u nás nádraží na malém městě. Po několikahodinovém spánku na lavicích v letištní hale nastupujeme do malého letadla. Stroj vzlétá a za krátko již vidíme pod sebou průzračné vody Pacifiku, poseté zpěněnými bílými vlnami. Po necelé půlhodince letu se pod námi objevuje pobřeží ostrova Aitutaki. Aitutaki je romantický korálový polynéský ostrov, dlouhý sedm kilometrů a široký zhruba dva kilometry. Žije na něm asi tisícovka obyvatel. Nejvyšší kopec na ostrově je vysoký sto dvacet čtyři metry a jmenuje se Maungapu. Celý ostrov je porostlý tropickou vegetací. Letadlo přistává na malém letišti. Vcházíme do jednoduché, dřevěné letištní haly s palmovými došky. Uprostřed sedí dva domorodci a vítají nás zpěvem a hrou na ukulele a na bubínek. Před halou jsou pro nás přistavena auta. Řidičky jsou mladé Polynésanky oblečené do pestrých šatů. Všechny mají dlouhé černé vlasy, úsměv na rtech a květ za uchem. Nasedáme a auta vyjíždí. Jedeme po nezpevněné cestě vedoucí palmovým hájem. Během několika minut jsme na místě. Nacházíme se na konci ostrova, v resortu umístěném přímo na břehu laguny.

S Jižním křížem nad hlavou

Cookovy ostrovy, ostrov Aitutaki, motu Akitua

Jsme ubytováni v útulných bungalovech s výhledem na lagunu. Ihned po příjezdu se spěcháme vykoupat. Noříme se do smaragdově zbarvené vody, teplé kolem třiceti stupňů. Vzduch má ještě o několik stupňů více. Nad námi se klene blankytně modrá obloha s kupovitými obláčky. Z vody pozorujeme bělostný korálový břeh porostlý vysokými kokosovými palmami. Příroda kolem nás je jako botanická zahrada. Vše je krásné přesně tak, jako na pohlednicích a my si připadáme jako v ráji. Ve vodách laguny nedaleko od břehu leží malý ostrůvek, kterých je okolo každého korálového ostrova několik. Tyto ostrůvky se nazývají motu a jsou vesměs neobydleny. Na tomto motu, které se jmenuje Akitua, je vystavěn resort s bungalovy. Když se nabažíme koupání, vydáváme se na motu. Voda je zde mělká a tak bez problémů přebrodíme lagunu a procházíme se po liduprázdném břehu. Všude kolem nás rostou palmy, pod kterými leží spadané kokosové ořechy. Zvedáme jeden a třepeme s ním. Cítíme jak se uvnitř pohybuje kokosové mléko. Máme pokušení kokos otevřít, ale bez patřičného nářadí to není možné. Přicházíme na okraj motu. Před námi se otevírá pohled na širý oceán a na korálový útes, který chrání ostrov před vlnami. Obcházíme ostrůvek, který je dlouhý jen několik set metrů. Přicházíme k bungalovům, mezi kterými stojí dřevěná budova recepce. Vedle ní je na zemi umístěna veliká šachovnice s figurkami asi metr vysokými. Mezi palmami jsou nataženy houpací sítě. Nikde není ani človíčka. Uleháme do sítí a odpočíváme ve stínu vysokých palem. Čas pokročil a tak se vydáváme zpátky na hlavní ostrov. Mezi motu a hlavním ostrovem pendluje přívoz. Nasedáme na něj a za několik minut jsme na druhé straně. Vracíme se do resortu a zakrátko se vydáváme na večeři do nedaleké restaurace, ležící na břehu laguny. Je to jen přístřešek bez stěn se střechou z palmových listů. Uprostřed je barový pult. Vedle přístřešku stojí dřevěný srub, ve kterém je kuchyně. Usedáme ke stolům umístěným přímo u laguny. Dáváme si rybu, kterou místní rybáři dnes ulovili v laguně. Chutnou večeři zapíjíme výborným novozélandským vínem. U nohou nám šumí oceán a před očima máme rudé slunce zapadající za palmy. Během večeře se setmělo a oblohu ozařují tisíce hvězd. Vracíme se palmovým hájem do bungalovu. Odkudsi se ozývá tichá hra na ukulele, nad hlavou nám svítí Jižní kříž a my si přejeme, aby tento večer nikdy neskončil.

Současná karma článku: 11.03
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

Cookovy ostrovy, letiště na ostrově Rarotonga	Cookovy ostrovy, laguna ostrova Aitutaki
Cookovy ostrovy, laguna ostrova Aitutaki	Cookovy ostrovy, ostrov Aitutaki, motu Akitua
Cookovy ostrovy, ostrov Aitutaki, pohled na oceán z motu Akitua	Cookovy ostrovy, ostrov Aitutaki, motu Akitua
Cookovy ostrovy, ostrov Aitutaki, motu Mangere	Cookovy ostrovy, ostrov Aitutaki, vnitrozemí ostrova

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky