
Příprava na cestu snů
Snad každý z nás toužil podniknout cestu okolo světa. I my jsme o tom snili. Když se v nabídce objevila cesta s programem, který byl podle našich představ, dlouho jsme neváhali. Po rezervaci zájezdu, začala s dlouhým předstihem příprava. Bylo nutné zajistit spoustu drobností i složitějších úkonů. S pocitem, že jsme udělali pro zdar výpravy vše potřebné, čekáme na den D. Když konečně nastal, vydáváme se na cestu snů. Téměř celý příští měsíc strávíme na cestách. Máme před sebou čtrnáct letů letadlem, přesuny vlakem, autem, plavbu na lodi a také pěší túry. Celkem máme urazit kolem šedesáti tisíc kilometrů. Během naší cesty obletíme zeměkouli, navštívíme sedm zemí ležících na čtyřech kontinentech, přeletíme rovník a datovou hranici. Nejvzdálenějším místem bude Wellington na Novém Zélandu. Naše dobrodružství začíná v Praze Holešovicích, odtud jedeme vlakem do Bratislavy, pak autobusem do Vídně a letecky do Londýna. Z letiště Heathrow se vydáváme na cestu kolem světa.
Prohlídka nočního města
Po dvanácti hodinovém nočním letu, přistává naše Jumbo na údajně jednom z nejkrásnějších letišť na světě, v Singapuru. Singapurská republika, jež je první zastávkou na naší cestě, je ostrovní stát s rozlohou šest set čtyřicet jeden kilometr čtvereční. Počet jejích obyvatel je něco málo přes tři miliony. Většina z nich jsou Číňané. Vzhledem k sedmi hodinovému časovému posunu je zde při našem příletu znovu večer, stejně jako na začátku cesty. Autobus nás veze osvětlenými ulicemi z letiště do hotelu. Ihned po ubytování se vydáváme na prohlídku města. Taxi nás přiváží na pěší zónu u ústí řeky Singapur do moře. Procházíme po severním nábřeží řeky, která se zde rozšiřuje a vytváří velikou vodní plochu. Kráčíme mezi štíhlými mrakodrapy. Světla z jejich oken svítí v nesmírné výšce do tmy. Nacházíme se téměř přesně na rovníku. Přesto, že je pozdní večer, má vzduch teplotu dvacet osm stupňů a je téměř stoprocentní vlhkost vzduchu. Přes Cavenagh Bridge se dostáváme na druhou stranu řeky. Zde se nachází spousta restaurací osvětlených barevnými světly, která se odráží od vodní hladiny. Před každou restaurací nás číšníci, mávající jídelními lístky, lákají dovnitř. V jedné restauraci si dáváme večeři. Objednávám si polévku. Servírka se ptá zda chci normální, nebo ostrou. Chci normální. Po chvíli obsluha přináší misku s kouřící polévkou. Nabírám první lžíci a polknu. Polévka je tak pálivá, že mě to až vyráží dech a do očí se mi hrnou slzy. Zkouším ještě druhou lžíci a s polévkou končím. Neumím si představit, jak asi chutná ta ostrá. Po večeři se taxíkem vracíme do indické čtvrti, kde jsme ubytováni. Díky časovému posunu se nám ještě nechce spát a tak se vydáváme na noční procházku. Přesto, že je již jedna hodina po půlnoci, vidíme otevřený obchodní dům. Světlo z jeho oken ozařuje potemnělou ulici. Vcházíme dovnitř, zakupujeme si občerstvení a tichými prázdnými ulicemi se vracíme do hotelu. Cestou musíme dávat pozor, abychom nešlápli na nějakého švába, kterých se to na chodníku jenom hemží.
Čínská čtvrť
Druhý den pokračuje prohlídka města. Nejdříve navštěvujeme mešitu Sultan Mosgue, která je největší ve městě. Před čárou namalovanou na dlažbě nádvoří, si zouváme boty a vcházíme dovnitř. Stěny svatostánku jsou bohatě zdobeny ornamenty. Na podlaze leží koberce, na kterých se modlí věřící. Celý vnitřní prostor je bez jakéhokoli vybavení, jen v rohu stojí knihovna s náboženskými texty. Opouštíme mešitu, obouváme si boty a vycházíme na ulici. Po Beach Road přicházíme do koloniální čtvrti. Z domů postavených v koloniálním stylu na nás dýchá atmosféra devatenáctého století. Míjíme hotel Raffles, který je ukázkou typické koloniální architektury a kolem skupiny vysokých mrakodrapů přicházíme do parku Padang. Procházíme kolem radnice a divadla Victoria k výstavné budově parlamentu. Začíná pršet, ale i když ulice skrápí hustý déšť, je stále teplo. Před teplým deštěm se schováváme pod prostorným podloubím soudního paláce. Ze svého úkrytu pozorujeme okolí. Staré koloniální domy tu stojí svorně vedle moderních skleněných mrakodrapů. Déšť ustává a my se vydáváme dál. Přicházíme do nové čtvrti s pěknými barevnými domy. Zajímavá je budova knihovny. V jejím plášti jsou vybudovány terasy s malými zahrádkami, ve kterých rostou svěží zelené stromky. Přemísťujeme se do čínské čtvrti, která je kompletně zrekonstruována. Ulice jsou plné obchůdků a restaurací. Přicházíme na prostranství zaplněné krámky trhovců. Mnozí z nich prodávají květy, jejichž vůně prosycuje okolí. Mnoho lidí květy kupuje a nosí je do nedalekého hinduistického chrámu Sri Mariamman, ozdobenéno plastikami božstev. U vchodu do chrámu stojí nádoby se žhavým dřevěným uhlím. Lidé zde zapalují celé svazky dřevěných tyčinek, které slouží při modlitbě. Věřící svazkem doutnajících tyčinek opisují kruhy a opakovaně je zvedají do výšky. Vzduch v okolí chrámu i uvnitř je plný vonného kouře z tyčinek. Chvíli pozorujeme věřící při modlitbě a odcházíme.
Finanční čtvrť
Úzké uličky nás přivádí na Boat Quay. Mrakodrapy, kolem kterých jsme procházeli včera v noci, teď vidíme v plné kráse. Mnohé z moderních věží jsou vysoké přes dvě stě metrů. Opět začíná pršet, ale déšť není nijak hustý a tak pokračujeme v prohlídce. Procházíme po nábřeží, na kterém jsou instalovány četné plastiky. Ty dotvářejí přívětivou atmosféru, která zde vládne. Míjíme postupně kočku s mláďaty, kluky skákající do řeky a skupinu hudebníků. Vše je v životní velikosti odlito z bronzu. Nedaleko nábřeží je na pozadí mrakodrapů vidět architektonická zajímavost. Ze záplavy fialových květů vystupují dvě hypermoderní budovy ve tvaru zaobleného komolého kužele, jejichž povrch je sestaven ze skleněných tvarovek. Budovy patří k Esplanade Theatres a jejich netradiční vzhled právem přitahuje pozornost turistů. Kolem výstavné budovy hotelu Fullerton se dostáváme do parku Merlion, ležícího na mořském pobřeží. Z terasy vybudované nad hladinou moře pozorujeme futuristické mrakodrapy stojící ve Finance District. Před hradbou skleněných věží je umístěna veliká kašna s chrličem ve tvaru jakéhosi zvířete, které má tělo ryby a hlavu lva. Naše procházka městem zde končí, odcházíme k nedaleké stanici metra a vracíme se moderní soupravou zpátky do hotelu. Naše první zastávka na cestě kolem světa je u konce. Opouštíme Singapur, rozlohou sice malou, ale hospodářsky významnou, na zajímavosti bohatou a velice krásnou zemi.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky