Amazonka

Sedíme v kempu na břehu řeky Rio Negro a čekáme na loď. Indiánský průvodce Juri nám vypráví o životě amazonských indiánů a ukazuje nám fotografie. Na jedné z nich je mrtvá anakonda. Průvodce říká, že usmrtila člověka a proto jí indiáni zabili. Prý byla dlouhá sedm metrů. Zajímá mě zub, který visí na koženém řemínku na Juriho krku. Juri říká, že je z jaguára, a že zvíře sám ulovil. Pokud prý mám zájem, že má ještě jeden a za sto dolarů může být můj. S díky to odmítám. Před vyplutím nám Juri půjčuje luk a my zkoušíme svojí dovednost při střelbě.

V Amazonském pralese, střelba z luku

Beru také luk do ruky a pokouším trefit strom. Moc mi to nejde. Chvíli trvá než najdu šíp, který minul strom a skončil kdesi v pralese.

Ke břehu připlouvá loď, která nás má dopravit na protější břeh, kde je farma, ve které se indiáni starají o nemocné a zraněné opice. Nastupujeme a loď vyplouvá. Za krátko již vystupujeme za křiku opic na druhém břehu. Zdejší opice jsou chápani, kteří mají hebkou srst a používají svůj chápavý ocas jako pátou končetinu. Procházíme kolem fotografa, který pomocí dlouhého teleobjektivu fotí opice na stromech. Míjíme uzavřené kóje, ve kterých jsou umístěny opice s těžším poraněním. Ostatní opice žijí volně v okolí. Přicházíme právě v době krmení. Zřízenci přinášejí plata se zeleninou a ovocem. Opice se na jídlo okamžitě vrhají. Zaměstnanci farmy nás nabádají, abychom opice nakrmili sladkostmi a dávají nám pro ně ořechy para. Zkoušíme opice krmit. Ty přicházejí až k nám a ořechy si berou přímo u ruky. Obratně rozkousnou skořápku a pochutnávají si na jádrech. Opice vyprázdnily všechny misky, my nastupujeme na loď a vydáváme se k ústí slepého říčního ramene.

Jak hospodaří domorodci

Po krátké plavbě loď přiráží ke břehu. Od roku 1947 na tomto místě žije rodina domorodců. Podobně jako mnoho dalších, dostala i tato rodina od státu zadarmo půdu a hospodaří na ní. Úřady se tímto způsobem snaží o zalidnění této oblasti. Na břehu porostlém vysokými stromy nás vítá starší žena. Přicházíme k dřevěné boudě, velikostí a tvarem podobné železničnímu vagónu. Na venkovní stěně je přibitá kůže z hada, dlouhá asi čtyři metry. Žena říká, že kůže je z anakondy, kterou členové rodiny ulovili nedaleko. Vyměňujeme si obdivné pohledy. Žena to zpozorovala a dodává, že to nic není, že to bylo jen mládě. Od tohoto okamžiku již věříme tomu, když Juri vyprávěl o tom, jak veliké anakondy tady žijí. Nahlížíme do kuchyně. Vidíme sporák na dřevo, stůl a židle. Nádobí je rozvěšeno po stěnách. Dům je bez jakéhokoli sociálního zařízení. Není sem zaveden elektrický proud ani voda. Rodina si musí vystačit s tím, co její členové sami vypěstují. Skromný příjem mají ještě od turistů za umožnění prohlídky svého hospodářství.

Rozhlížíme se kolem. Vidíme staré plechovky naskládané do řady nedaleko domu, domorodci v nich pěstují léčivé rostliny pro případ nemoci. V otlučeném vědru se hemží maličké želvičky. Žena říká, že jsou na polévku. Na hromadě odpadků hrabe hejno slepic. Kromě domu a přístřešku, pod kterým se zpracovává maniok, zde není žádná jiná stavba. Vše co souvisí s hospodářstvím se odehrává pod širým nebem. Ani kozy, přivázané ke kmeni stromu, nemají žádný přístřešek. Hlavním zdrojem obživy pro domorodce je pěstování manioku. Aby získali půdu pro pěstování, vypálí kus pralesa. Na takto získané půdě vysadí rostliny manioku. Úrodu sklízí dvakrát do roka. Když půda přestane rodit, vypálí další kus pralesa a vše se opakuje. Procházíme mezi rostlinami rostoucími na spáleništi po vypáleném pralese. Vůbec to nevypadá, že jdeme kolem pole. Všude kolem skromného políčka je prales. Z větví stromů visí liány. Zastavuji se u jedné liány silné asi tři centimetry a zkouším po liáně šplhat, zda se nepřetrhne. Liána drží, odhaduji, že by snesla nejméně váhu několika osob.

V Amazonském pralese, šplh na liáně

Kromě manioku domorodci pěstují ještě oříšky kešu. Vracíme se k domu. Žena nás seznamuje s postupem zpracování manioku. Kusy manioku se nejprve nastrouhají na velikých struhadlech. Vzniklá kaše se napěchuje do válcovitého vaku, který je spleten z palmových listů. Ve vaku se z maniokové kaše vymačká voda. Odvodněná hmota se pak praží na obrovské pánvi nad otevřeným ohněm. Po pražení zůstane na pánvi jakási mouka, která se používá na pečení placek, které jsou základem stravy domorodců. Exkurze končí, předáváme ženě smluvenou odměnu za prohlídku a loučíme se. Nasedáme na loď a odplouváme. Po tom, co jsme viděli, jak je život v pralese těžký, se již nadivíme, že lidé odsud raději odcházejí za nejistou budoucností do velikých měst, kde žijí ve favelách.

Kde začíná Amazonka

Náš pobyt v kempu končí. Vracíme se zpátky do města Manaus. Na programu máme plavbu na soutok řek Rio Negro, na jejímž břehu leží kemp, ve kterém jsme strávili minulých pár dní a řeky Rio Solimoes. Jméno Amazonka se v Brazílii pro veletok používá až od soutoku těchto dvou řek. Amazonka má úctyhodné rozměry. Šířka koryta je okolo dvaceti pěti kilometrů a hloubka dosahuje jednoho sta metrů.

Projíždíme širokými ulicemi města Manaus a míříme do přístavu. Zastavujeme se v centru na krátkou prohlídku honosné budovy Amazonského divadla. V dobách největší slávy města, když vrcholila těžba kaučuku na zdejších plantážích, zpívali v divadle pěvci z celého světa. Vedle jiných umělců slavných jmen, zde zpívala také pěvkyně Ema Destinová. Po prohlídce pokračujeme v jízdě do přístavu. Zastavujeme u rybího trhu, nacházejícího se nedaleko břehu. Proplétáme se davem nakupujících ke břehu řeky, kde na nás čeká loď. Přímo z nezpevněného břehu nastupujeme na palubu. Před námi se rozprostírá ohromná vodní plocha, která vypadá spíše jako jezero než jako řeka. Protější břeh není téměř vidět. Loď vyplouvá a asi po půl hodině plavby se ocitáme přímo na soutoku řek. Toto místo je zajímavé tím, že vody obou toků mají odlišnou barvu. Rio Negro má vodu tmavě hnědou. Rio Solimoes má vodu žlutou. Světlá žlutá a tmavá voda obou řek se vzájemně prolínají a vytváří na hladině bizarní obrazce. Chvíli loď pluje ve tmavé a chvíli ve žluté vodě. Pozorujeme jak dvoubarevná vodní masa líně plyne kolem nás. Loď ještě nějakou dobu krouží uprostřed veletoku a pak se vrací ke břehu. Ačkoli jsme věděli, jaké má Amazonka rozměry, jsme ohromeni její mohutností. Skutečná velikost řeky překonala všechny naše představy. Plavba po Amazonce ještě umocnila naše nevšední zážitky, které jsme v Amazonii prožili. Vystupujeme na břeh a vydáváme se na letiště. Čeká nás přes čtyři tisíce kilometrů dlouhý let na jih Brazílie.

Současná karma článku: 16.04
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

V Amazonském pralese, střelba z luku

V Amazonském pralese, šplh na liáně

Diskuse k zápisku