
Na Okoř je cesta jako žádná ze sta, roubená je stromama (stromama)
Tak podle téhle písničky jsem si Okoř představoval na kopci minimálně jako Bezděz. Ale kopec se nekonal, stejně jako se nekonala cukrárna v podhradí, nekonala se pokladna a nekonala se prohlídka. A tak jsme sešli do údolí na hrad, chvilku se poflakovali před zavřenou branou a šli do kopce pryč.
Naštěstí alespoň na chvilku vylezlo slunko a fotky nejsou tak smutný:
Dále jsme se nedostali:
Následky dopolední vichřice se velice rychle likvidovaly:
V sezóně stojí parkoviště 30 Kč a je non-stop hlídáno kamerovým systémem:
Ano, je to ostuda, že jsem se na Okoř dostal až teď, ale třeba na Americe, další trempské ikoně jsem byl taky teprve před pár roky.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky