Pokusný králík

Ne každý rok se v Praze takhle vydaří zima. Procházka zasněženou Prahou je něco, co stojí za vidění, i za cenu zmrzlé nudle u nosu.

Okolo deváté nebyl na Hradě skoro nikdo. Nevím, jestli už procházku všichni Pražáci absolvovali hned v prvních dnech, nebo je to prostě tolik nezajímá. Jedinými návštěvníky na Hradě bylo pár podivných postav s trojnožkami.

Praha má spoustu vyhlídek, kromě různých kopců a skalek, rozhleden a památníků jsou to i věže.

Tak jsem v rámci jednoho projektu fotil koně. Pár fotek se docela povedlo. No a taky jsem se naučil, jak o koně pečovat

Po té, co jsem s foťákem navštívil Okoř tu máme další nečekané prvenství – Karlštejn. Ten jsem vždycky viděl jen z vlaku nebo z letadla. Nečekal jsem, že ten hrad je tak mohutný.

Celý den prší, ale já ještě pořád chci zkoušet svoji novou výbavu a to doma moc nejde. O páté to vypadá, že se počasí trochu protrhá a tak jedu metrem na kopec, obloukem kráčím k Loretě a pak s davem turistů kolem hradu, přes Karlův most domů.

Co je na těchto fotkách jiného?

Chtěl jsem se zajít podívat na Pražský rallyesprint a tak jsem udělal něco velmi úchylného: nastavil jsem si budíka na 6:45 a skutečně ráno v tuto dobu vstal. V sobotu!

Minule jsem tady dal jednu fotku Pražského hradu, hezky v noci a přemýšlel, kolik jich asi tak za den (noc) vznikne.

Včera, po pikniku na Petříně, jsme se procházali centrem Prahy a jak jsem se tak díval z nábřeží na Karlův most a Pražský hrad, přemýšlel jsem, kolik stejných fotek, jako jsem neodolal udělat i já, za ten den asi vzniklo.