Pokusný králík

Na film „Život v jednom dni“ jsem šel s velkým očekáváním a to ne ve smyslu jaké to bude, ale spíš co to vlastně bude…

Na třetí pokus v USA jsem se dostal do Yellowstonu. Cestuje-li člověk po západním pobřeží, je to do Wyomingu zajížďka.

Ne každý rok se v Praze takhle vydaří zima. Procházka zasněženou Prahou je něco, co stojí za vidění, i za cenu zmrzlé nudle u nosu.

Okolo deváté nebyl na Hradě skoro nikdo. Nevím, jestli už procházku všichni Pražáci absolvovali hned v prvních dnech, nebo je to prostě tolik nezajímá. Jedinými návštěvníky na Hradě bylo pár podivných postav s trojnožkami.

Nezvolil jsem hraniční přechod na panamerikáně, kde to jakž takž odsýpá, ale chtěl jsem si zkrátit cestu přes přechod, více na východ, mezi městy Los Chiles (CR) a San Carlos (Nica).

Hledal jsem půjčovny aut v USA. Tady je přehled. Ceny a podmínky jsou hodně různé, takže to chce vyzkoušet.

Když mi emailem přišla nabídka Lufthansy a v ní odkaz na Lufthansa Route Map, tak jsem se docela těšil, co to je.

Tak jsem i já viděl dokument o filmu Vítejte v KLDR. Během filmu jsem několikrát cítil trochu rozpaky, ale celkový dojem je velmi dobrý a film doporučuji.

Blízko města Pasto se probudila sopka Galeras. Když jsme tam byli, rozhodovali jsme se, jestli vylezeme na sopku, nebo sjedeme dolů k jezeru. Vybrali jsme jezero, už ani nevím proč. Sopku jsem viděl jen zpovzdálí.

Košťálov jsme vybrali jen tak naslepo. Pěkná procházka z města Třebenice, jen tomu, že je to kilometr a půl, nemůžeme nějak věřit.

Milešovku mám spojenou s obrázkem z dětské encyklopedie, kdy sloužila jako měřítko pro srovnání s velehorami světa.

Aneb když se mejete v bahnem.

O Cartagene se říká, že je to perla celé Jižní Ameriky.

San Gil. Už si ani nepamatuji, proč jsme tam jeli, ale pamatuji si to výborné kuře, které jsme si každý den dávali v KOKORIKO.

Villa de la Leyva je menší město (na kolumbijské poměry) poblíž Bogoty. Vzorně chráněný historický vzhled láká spoustu lidí, hlavně Bogoťany k návštěvě. My kvůli tomu měli trochu problém s hledáním ubytování za nějakou normální cenu.

Venezuela, to jsou ty správné ameriky, které si už dneska v USA nemůžou dovolit…

Fotíte na cestách? Jak řešíte plné paměťové karty? Nosíte všechna vejce v jednom košíku, nebo máte nějaké jiné, opatrnické metody?

Leticie je městečko v Kolumbijské části Amazonie, na hranici s Brazílii a Peru. Přístup do Leticie z Kolumbie je v podstatě pouze letecký.

Z jen takového drobného výletu se stala událost týdne.

Konečné jsem zažil ten správný Karibik. Na několikátý pokus se to podařilo…

Teda, aspon podle toho, co pisou v Lonely Planet…

Jako jedno z prvních míst, která chceme navštívit, jsme zvolili národní park El Cocuy. Protože v průvodci (LP) jsme se nedozvěděli skoro nic (a co jsme se dozvěděli, byl blábol.

Ve Venezuele je benzín levnější než pitná voda. Vědí to samozřejmě i v Kolumbii a tak už na hranicích se s benzínem cíle šmelí.

Noc v San Antoniu del Tachira. Sebezajímavější městečko se brzo přejí, pokud člověk v noci pobíhá dvě hodiny a hledá hotel s rozumnou cenou…

Tak už jsem tady. Už potřetí. (Odpověď na otázku až na konci).

Praha má spoustu vyhlídek, kromě různých kopců a skalek, rozhleden a památníků jsou to i věže.

Ve zprávě stojí, že už nyní Lufthansa vystavila 98 % letenek elektronicky, nově to bude 100 %. Je to sice super, hlavně pro těch 50 tisíc stromů, ale jak to budou řešit počítačově negramotní, bez emailu, s panickou hrůzou z kompjůtrů? Stejně jim to bude tisknou paní na přepážce, ne?

Tak jsem v rámci jednoho projektu fotil koně. Pár fotek se docela povedlo. No a taky jsem se naučil, jak o koně pečovat

Po té, co jsem s foťákem navštívil Okoř tu máme další nečekané prvenství – Karlštejn. Ten jsem vždycky viděl jen z vlaku nebo z letadla. Nečekal jsem, že ten hrad je tak mohutný.

Celý den prší, ale já ještě pořád chci zkoušet svoji novou výbavu a to doma moc nejde. O páté to vypadá, že se počasí trochu protrhá a tak jedu metrem na kopec, obloukem kráčím k Loretě a pak s davem turistů kolem hradu, přes Karlův most domů.

Co je na těchto fotkách jiného?

Takže Air France byla označena za příliš kolonialistickou (chtěla propouštět), uvnitř Itálie je problematické najít dost velkého a bohatého partnera a tak se pohled Alitalie upírá na východ…

Jak se zdá, Air France s KLM stále nemají vyhráno s převzetím Alitalie.

Que hicimos en estos dias? Visitamos las rocas en Adršpach, al norte de la Republica checa. Pensabamos que el tiempo estaría mejor, pero fue frío con mucho nieve.

Tak se snad ukončí dlouhodobé problémy italské společnosti Alitalia, které začaly krátce poté, co mne odvezla do Venezuely a zpátky a její zaměstnanci mi v Caracasu na letišti ukradli z batohu novou kapesní baterku.

Richard Gere už opět může do Indie. Byl na něj zrušen zatykač za to, že se na veřejnosti ocumlával s nějakou místní Bolywoodskou hvězdou. Kolik mu proboha je? Už by snad mohl vědět, co se sluší a patří… Nebo ho to v tibetských klášterech neučili?

V Rajské budově VŠE v Praze probíhá 10. března – 10. dubna 2008 výstava fotografií z Fair Trade komunit v Angole a Bolívii. Pár fotek z vernisáže.

Na Okoř je cesta jako žádná ze sta, roubená je stromama (stromama)

Přemýšlím, že si koupím trojnožku a chtěl jsem vyzkoušet, jak moc mě bude obtěžovat manipulace s ní. Dá se říct, že moje obavy se potvrdily a trojnožku jsem rozdělával a skládal docela nerad.

Chci vyzkoušet sílu Cestovatele a jeho blogu na stránce www.TadzMahal.cz o cestování do Indie. Informace na tomto webu budou pomalu růst a já zkusím sledovat návštěvnost.

Znáte to, koupíte si letenku, letadlo vás doveze na druhý kraj světa, vystoupíte a začnete přemýšlet, kam letenku schovat…

Když jsme byli mladší, utíkali jsme na Silvestra do hor, pryč od těch všech oslav, rachejtlí a alkoholových dýchánků. Teď už je to spíš taková tradice a alespoň na toho Silvestra jedeme spát ven pod převis.

Chtěl jsem se zajít podívat na Pražský rallyesprint a tak jsem udělal něco velmi úchylného: nastavil jsem si budíka na 6:45 a skutečně ráno v tuto dobu vstal. V sobotu!

Ještě jedna fotovzpomínka na konferenci na Štrbském plese. Samozřejmě spíš na výlety do okolí.

Konečně připravujeme vydání papírového časopisu o cestování. Největší problém byl vymyslet název. Teď už se kola točí a snad to všechno dopadne dobře a my časopis skutečně vydáme

Právě jsem se vrátil ze Štrbského plesa, kde jsem byl na konferenci. Využili jsme času, přijeli dříve a chodili po horách.

Já vím, začíná to být už docela ohrané fotografické místo, ale i přesto všechno je to tam parádní.

Vodopády Iguazu jsou opravdu tak hezké, jak se o nich povídá. Bál jsem se, že budu zklamaný, ale zbytečně.

Tak na tyhle barevný lagunky jsem se s novým foťákem těšil. Sice počasí vypadá jako příjemné pozdní léto při žních, ale věřte, byla ukrutná zima a ukrutný vítr.

Otra, otra noche otra! Posloucham prave na severu Argentiny. Teda, ze by tu, skoro v tropickem pasmu bylo nejake vedro to teda ne. Mrzneme a mrznou i banany na stromech. Ano, je sice Argentinska zima, ale co je moc to je moc…

Minule jsem tady dal jednu fotku Pražského hradu, hezky v noci a přemýšlel, kolik jich asi tak za den (noc) vznikne.

Koupil jsem si nový objektiv a jaká to náhoda, zrovna jsem měl možnost vyzkoušet jej ve Švýcarsku. Nikdy jsem nebyl v Kanadě a tak nemůžu říct, že mi ji Švýcarsko hodně připomnělo. Škoda.

Vyrazili jsme na Dachstein. I když nám bylo řečeno, že je to „choďák“, přípravu jsme nezanedbali a řádně se vybavili: Stan, spacák, samonafukovací karimatka….

Včera, po pikniku na Petříně, jsme se procházali centrem Prahy a jak jsem se tak díval z nábřeží na Karlův most a Pražský hrad, přemýšlel jsem, kolik stejných fotek, jako jsem neodolal udělat i já, za ten den asi vzniklo.

Výlet na Mladějovské hradisko se vydařil. Přestalo pršet a než jsem se vysápal na neoficiální mysliveckou rozhlednu, objevilo se modré (z) nebe.

Ano, já, zastánce fotoaparátu, které se vejdou do přední kapsy u riflí, jsem si koupil digitální zrcadlovku. Už jsem nemohl déle snášet ta příkoří, ústrky a posměšky, kterých se mi dostávalo ze strany mých kamarádů s dospělými foťáky…

Mam tedy nový foťák a vy se těšte!