
Sv. Valentýn – pro někoho klasická ukázka komerčního svátku, pro někoho možnost vyjádřit svou náklonnost někomu, koho má člověk opravdu rád. Pojďme se teď podívat, jak takové večery, byť tehdy neoznačované jako svátek sv. Valentýna, prožívalo dřívější zámecké panstvo.
Jsme na státním zámku Hořovice, který se v nedělním podvečeru noří do tmy a zatímco venku na zem dosedají sněhové vločky, zámecké interiéry se noří do jakéhosi pološera, prosvicovaného pouze svitem svíček. Tak nějak asi vypadaly večery na zdejším panské sídle před nějakou tou stovkou let. Třeba právě v době, kdy se majitelem hořovického zámku stal Friedrich Wilhelm kurfiřt von Hessen, kníže Hanavský. Jeho nákup zdejší nemovitosti v sobě skrývá trochu pikantnosti, která se nám pro dnešní večer určitě hodí. Jakkoliv byl Friedrich urozeným pánem, přesto si k sobě vybral ženu neurozenou, jakousi Gertrudu, která, aby se to nepletlo, byla navíc vdanou paní s oficírem Wilhelmem a měla s ním děti. Na svou dobu věc opravdu dost pikantní! Milého Wilfrieda to však neodradilo. Na své lásce lpěl, ale přeci jen to chtělo udělat z milované osoby urozenou paní. Hned by se na ni okolí dívalo jinak! Jak se to v tehdejší době dělalo? Jednoduše. Vzaly se peníze, koupil se zámek s panstvím a ejhle – byla tu urozená paní Gertruda z Hořovic. Vše bylo rázem v pořádku a paní se mohla bez bázně a hany včlenit do společnosti.

„Nový“ zámek v Hořovicích stojí v těsném sousedství toho starého, přebudovaného ze středověkého hradu.
Teď už jako zámecká paní mohla zasednout k romantické večeři ve dvou v malé jídelně s diskrétní obsluhou, která jim za svitu svící servírovala afrodiziakální pochutiny. Co se v tehdejší době k takovým pochutinám řadilo? Nic složitého. Byla to třeba čokoláda se šlehačkou, určitě ústřice, byť servírované s rýží vařenou v mandlové omáčce. Ovšem bylo třeba si dávat pozor, aby jejich lastury nebyly otevřené. Ty otevřené a tedy zkažené ústřice by totiž mohly úspěch celého večera zcela zhatit. Své kouzlo mělo však i úplně obyčejné rajské jablíčko. Snad nějaká vzpomínka na Adama a Evu v ráji, nebo co. Svou roli tu hrálo i koření, nesmělo se to ovšem přehánět třeba s muškátovým oříškem, který může být ve větším množství jedovatý. Trošku odolnější náturu a vzájemnou toleranci si vyžadovala cibule a česnek, před jejichž konzumací se prý vyplatilo rozkousat pár zrnek kávy. Večeře při svíčkách pak pochopitelně nemohla končit ničím jiným, než mraženými jahodami v šampaňském. Výhody to mělo hned dvě – jednak jste se v zimě nemuseli za jahodami pachtit světa kraj a zároveň to báječně udržovalo teplotu šampaňského!
Knihovna byla další zastávkou na cestě za soukromím, ale podobizna tchýně na stojanu i poházené šatstvo by spíše svědčilo pro to, že se tu pár příliš dlouho nezdržoval. To ložnice byla o něčem jiném. Na svou dobu pohodlné lože, teplo a soukromí rozhodně pár nenutily k tomu, aby z těchto míst příliš pospíchal, byť v případě Hořovic to byl leckdy urozený pán s neurozenou ženou (většinou herečkou). Na Hořovicích takové dobrodružství v jednom případě skončilo vyděděním urozeného nápadníka. Přemýšlet o následcích svého počínání, pokuřovat přitom doutník a ohřívat se u kachlových kamen pak mohl dotyčný v sousedícím kabinetu.
A to by asi bylo tak všechno. Žádná velká dobrodružství, spíše lásku, něhu, vášeň, ale i intriky a pomluvy zažily zdi hořovického zámku. Snad jen ta kulisa přepychu, dostatku a pohodlí tu byla jaksi navíc. Chcete li však přesto nějaké to tajemství, zkuste se popídit po tom, komu mohla patřit dámská spodnička, nalezená vespodu leteckého tlumoku jednoho ze zdejších zámeckých pánů, nesoucí iniciály E.D. Třeba tím přidáte další střípek do bohaté mozaiky historie zdejšího šlechtického sídla.
|
Vstupní areál zámku Hořovice |
Nádvoří zámku Hořovice |
|
Vchod do zámku |
Zámek Hořovice |
|
Vstupní areál zámku Hořovice |
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky