
Kvůli wifině sedím u zadního vchodu President's Clubu Newarského Terminálu C, půl osmé večer, na spaní brzo, a letadlo letí zítra, takže proč nepsat blog.
Neustálý řev motorů člověka uspává, na břehu ubíhá stále stejný element pralesa, člověka to nutí stále se vracet do svého nitra a hodnotit, hodnotit, hodnotit… Freud by zajásal.
Havajské pláže, anglické kočky a kolumbijský rum ![]()