nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

S miminkem na otočku na výlet k Baltu

V lednu se nám s přítelkyní narodilo naše první miminko, holčička Anežka a tak se na první pohled zdálo, že naše outdoorové aktivity, jako turistika, chození po horách a nezávislé cestování, teď půjdou na delší dobu stranou. Rychle jsme ale zjistili, že tomu zdaleka tak nebude a že malý přírůstek do rodiny není zásadní překážkou pro podnikání všech těchto věcí. A tak malá Anežka má po třech měsících života za sebou výstupy na všechny možné kopce, hrady a rozhledny Českého středohoří, včetně Milešovky (usazená v šátku na břiše maminky), jezdí si v kočárku, který mamka veze při bruslení na inlajnech, byla na Pravčické bráně, v lesích a skalách Kokořínska, na vrcholech Krušných hor – zkrátka na tolika místech, co mnozí dospělí obyvatelé Ústecka nestihnou navštívit za 10 let.

V dubnu jsme si naplánovali, že se projedeme o některém slunečném víkendovém dnu jen tak na jeden den do Polska k Baltskému moři. Padlo to na neděli 25. 4., protože předpověď počasí byla více, než optimistická. Otestujeme tak před blížícím se létem možnosti našeho starého a malého auta a cestování s miminkem na delší vzdálenosti.

Z domova z Ústí nad Labem chceme vyrazit něco po půlnoci, abychom na místě u moře byli kolem 7. – 8. hodiny ráno. Musíme do plánů cesty započítat i pauzy na kojení. Je možné, že tři a půl měsíce stará Anežka bude během cesty brečet a budeme muset zastavovat častěji, abychom ji ukonejšili a uklidnili. To se všechno uvidí. V půl jedenácté večer si jde přítelkyně Eva lehnout, aby aspoň něco málo naspala, i když to bude pouhá hodinka. V půl dvanácté jsme domluveni, že ji vzbudím. Já spát nejdu, to je na mne moc brzo a neusnul bych. Dle domluvy budím Evu v půl dvanácté, ale jelikož stihla za tu hodinu tvrdě usnout, vůbec se jí nechce z postele. Hm, to je ale morálka! Převaluje se a vstává až těsně před půlnocí. Chtěli jsme Anežku nakojit těsně před cestou, ale ta tvrdě spí a tak jí nechceme rušit a necháme se překvapit, kdy se ozve.

p1070423
Po půlnoci vyjíždíme z Ústí nad Labem

Od domu v Ústí nad Labem vyjíždíme v 0:33. Řídíme s Evou oba, Eva má řidičák deset let a je zkušenou řidičkou, já jsem naopak úplný začátečník, řidičák mám od podzimu 2009, přes zimu jsem navíc nejezdil, to jsme auto nepoužívali. Na jaře jsem stihnul najet asi 200 km, nejdelší souvislou trasu jsem jel 50 km. Takže to, že jsme se rozhodli jet na otočku k Baltskému moři, by mělo přebít všechno, co jsem jako řidič absolvoval doposud. Dohodli jsme se, že z Ústí začnu řídit jako první já a až budu unaven, Eva mě vystřídá. Jsem totiž svým biorytmem takový noční živočich a dokážu celkem v pohodě být přes noc vzhůru a čilý. I teď, když vyjíždíme, se cítím úplně svěží, zatímco Eva je ospalá. Jako první jedeme natankovat. A hle, naše vytipovaná benzínka nefunguje nonstop, musíme jet na jinou. Tam naplňujeme nádrž po okraj a za dalších pět minut jsme v lesích za městem. BUM! Naše cesta skončila po ani ne deseti minutách jízdy. Pod auto nám vběhla laň a to tak, že i přes pomalou jízdu byla vidět asi tak čtvrt vteřiny předtím, než se s autem střetla. Srážce nešlo nijak zabránit, laň jsme zahlédli v momentě, kdy vběhla přímo pod auto. Zastavujeme a v noční tmě kontrolujeme, co se stalo. Mezi světlem a kapotou je zaklíněn kus zvířecí srsti, zpřehybaný plech na rohu auta, přeražený nárazník. Nakonec zkoušíme pokračovat i tak dál, ale něco klepe do kola. Znovu zastavujeme, nad kolem se uvolnil jakýsi plastový blatník. Jedeme krokem do nejbližší vesnice Žďárku, abychom tam pod lampou lépe viděli, zda se s tím dá něco dělat. Nějakým způsobem se mi daří uvolněný plast zafixovat a tak po určitém váhání se s pokrouceným autem přeci jen rozhodujeme k Baltskému moři jet. Anežka celou dobu incidentu spala.

Vyjíždíme v 1:22, téměř ihned vjíždíme na dálnici a za pár minut jsme na německém území. Je noc ze soboty na neděli a tak je podle našeho očekávání dálnice poloprázdná či spíše úplně prázdná. „Baví tě to?“ Ptá se mě Eva a já si řízení pochvaluji, dálnice je jen naše. Objíždíme dálničním obchvatem Drážďany a míříme na Berlín. Spaní na mne stále nejde a soustředím se na jízdu noční dálnicí, Eva občas vedle mne upadá do mikrospánku, Anežka tvrdě spí. Jako úplný začátečník jsem doposud najel po dálnici jen asi 20 km mezi Ústím a Teplicemi někdy počátkem jara, takže teď to mnohonásobně překonám. Po Berlínském okruhu objíždíme německou metropoli a první pauzu dělám až po 340 km jízdy, na benzínce Buckowsee mezi Berlínem a polským Štětínem. Přijíždíme sem ve 4:40, tankujeme a kojíme naše miminko. Tak vida, od udělání řidičáku na podzim jsem kvůli velké zimní pauze najezdil sotva 300 km, na jaře asi 200 a teď jsem ujel 340 km na jeden zátah. A i po pauze, když v 5:27 po kojení a oddechu vyjíždíme z benzínky dál, jedu já. „Tak co, ještě tě to baví?“ Ptá se během další jízdy Eva. „No, je to pěkná pakárna“, odpovídám, protože jet několik hodin v kuse po prázdné dálnici leze člověku poněkud na mozek. Již na začátku cesty jsme si řekli, že pojedeme opatrně a pomalu a tak jedu po dálnici celou cestu rychlostí 110 km/h. Auto je malé a staré, uvnitř miminko, tak nemá cenu spěchat. Venku se rozednívá, kousek před Polskem se německá dálnice mění v neskutečný tankodrom, ale v okolí hranice už je zase v pořádku a taktéž i na polské straně to ujde. Anežka stále spí ve své autosedačce, není s ní žádný problém. Objíždíme po obchvatu přístav Štětín a kousek za ním končí dálnice, na kterou jsme najeli hned za Ústím a jedeme po normální státovce.

p1070425
Ráno před osmou dorážíme do cíle
p1070429
Ihned míříme na pláž

Těsně před cílem mě stavějí polští policisté, nechtějí ani žádný doklad, pouze mi dávají fouknout. Výsledek je samozřejmě negativní a za další čtvrthodinku už jsme v cíli v letovisku Dziwnówek. Je 7:50 ráno a máme za sebou 542 km, naše staré malé auto Daewoo Tico dojelo, i když kolaps s laní hned za Ústím mu udělal nemalé šrámy. Ujel jsem to celé já, ačkoliv tolik kilometrů jsem autem neodřídil snad ani dohromady s autoškolou. Moje najeté kilometry od nedávného udělání řidičáku se během uplynulé noci minimálně zvojnásobily. Parkujeme kousek od moře, bereme si z auta věci a míříme na nedalekou pláž. Tam rozbíjíme náš „kemp“ s karimatkou a spacákem a trávíme den u vody. Chodíme po pláži, sbíráme kamínky a mušle, občas po probdělé noci poleháváme, sledujeme moře. Je krásný slunečný den, ovšem pofukuje docela chaldný větřík. Baltské moře je takhle v dubnu ledové, ale Eva je otužilec, vlezla do Baltu už vloni počátkem dubna v Litvě na Kurské kose a i tentokrát překoná sama sebe a vleze do té ledárny celá až po hlavu. Anežka si odpočívá na pláži, dopoledne po dlouhém nočním spánku byla poněkud živá a museli jsme jí dost utěšovat, potom se však postupně uklidnila. Po pláži korzují místní lidé, do vody se vydávají v nepromokavém oblečení rybáři, je klidný nedělní den.

p1070436
Ranní kojení u Baltu
p1070440
Anežka odpočívá na pláži
p1070454
Rybáři
p1070455
Sráz za pláží

Nazpět odjíždíme v 15:44, tentokrát řídí Eva s tím, že až bude unavená, tak jí vystřídám. Nakonec ale i Eva ujede celou vzdálenost sama. Provoz je již docela velký, což je v neděli večer logické. Cestou zpět děláme na kojení dvě pauzy, jednu opět na benzínce Buckowsee, v čase 17:58 – 18:46, další potom kousek před Drážďanami v časovém rozmezí 21:08 – 21:36. Ve 22:50 jsme doma v Ústí, cesta končí. Najeli jsme během neděle necelých 1100 km, strávili jsme den u moře. Pro někoho je to možná nelogické a zbytečné harcování, pro nás s Evou, zvyklé hodně cestovat a být aktivní, to nebylo nic mimořádného. Když žijeme pouhých zhruba 500 km od moře, tak proč si tam nezajet na neděli :-D . A naše tří a půl měsíční Anežka to celé zvládla bez problémů s námi a znovu potvrdila, že miminko neznamená žádný problém pro aktivní život.

img-5089
Celkem pěkné místo na nedělní výlet…
img-5102
Společné foto nesmí chybět…
p1070483
Otužilec Eva v dubnovém Baltu
img-5086
Odpočinek je důležitý!
img-5108
Přebalování na německé benzínce cestou zpět
Blog: Honza Staněk - cesty
Názory k zápisku: celkem 6 (poslední 22.5.2011 22:01)
6.5.2010 23:44
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 24.86
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

p1070423
p1070423
p1070425
p1070425
p1070429
p1070429
p1070436
p1070436
p1070440
p1070440
p1070454
p1070454
p1070455
p1070455
img-5089
img-5089
S miminkem na otočku na výlet k Baltu
Zobrazit všechny obrázky — celkem 13 obrázků


Diskuse k zápisku

 NadpisVloženoAutor
To mrkám 15.5.2010 11:49 Tomáš
Balt 6.7.2010 18:10 Anonym
Sobeckost 2.12.2010 19:41 Lucka
Re: Sobeckost 10.12.2010 14:58 Jan Staněk
a jinak to máte oba v hlavě v pořádku ? 15.2.2011 18:04 Lukáš
Usedom 22.5.2011 22:01 Honza
TOPlist