nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Pěšky z Ústí nad Labem na Sněžku, 177 km za 97 hodin a 12 minut

Dojít pěšky z domova v Ústí nad Labem na nejvyšší českou horu Sněžku byl můj dlouholetý cíl. V roce 2001 se mi první pokus nepovedl, pokračování mi čtvrtý den znemožnil skřípnutý nerv v noze a prudké výstřely bolesti s každým krokem. Nyní, po 13 letech, nastal pokus číslo 2 a tentokrát vše klaplo perfektně…

Po úvodních týdnech prázdnin 2014, které jsem strávil na chalupě a které byly sice pěkné, ale postupem času už moc monotónní a stejné, jsem se rozhodl, že je potřeba oživit čas letní dovolené nějakou pořádnou akcí a to jak jinak než ve sportovním duchu. Přemýšlel jsem buď o nějaké větší cestě na kole a nebo o pěším pochodu z domova v Ústí na Sněžku. Nakonec vyhrála právě tato pěší varianta. Rozhodnuto, pokusím se dojít z centra Ústí nad Labem na Sněžku v mých oblíbených Krkonoších. Byl jsem tam již nesčetněkrát, ale vždy jsem měl někde v koutku duše myšlenku dojít tam pěšky z domova.

Nechce se mi jít samotnému a tak kontaktuji několik známých, kteří by teoreticky mohli připadat v úvahu, aby šli se mnou. Výsledek jsem ale stejně tušil dopředu a dopadlo to přesně podle předpokladů, ujít skoro 200 km přes různá pohoří s těžkým batohem na zádech za nějakých 5 dní, to nechce nikdo. Partnerka Eva, která kdysi před lety přešla Pyreneje o délce 780 km za 5 týdnů, už z takovýchto bláznivin vyrostla a má už jiné priority a také nepřipadá v úvahu. Nakonec však přeci jen seženu parťáka, je to o generaci mladší, teprve 15-letý Pavel, můj známý, který je naopak pravý nadšenec do podobných akcí a sám mi před prázdninami říkal, že kdybych něco podnikal, mám se ozvat. Už byl se mnou dříve na několika větších výletech pěšky i na kole a tak mám vyzkoušeno, že kondici, vytrvalost i morálku má dobrou a i přes relativně nízký věk by mohl tuto náročnou akci zvládnout.

DEN 1.: ÚSTÍ NAD LABEM – ŽANDOV (okres Česká Lípa, 35 km)

Scházíme se ve čtvrtek 31. 7. ve 12:00 v poledne v centru Ústí nad Labem na Mírovém náměstí, dělám startovní foto (Pavel se fotit nechce, není to jeho oblíbená disciplína být focen, takže fotí pouze mne) a přesně ve 12:02 vyrážíme. Na zádech těžké batohy, odhadem kolem 15 kg, každý si neseme stan, spacák, karimatku, náhradní oblečení, náhradní boty, lahev s pitím, nějaké jídlo a další věci, takže batoh je nepříjemně těžký. Máme před sebou necelých 200 km převážně hornatou krajinou, nejprve budeme muset překonat České středohoří, potom Ještědský hřbet před Libercem, Jizerské hory za Libercem a samozřejmě celé Krkonoše. Trasa tedy povede velmi atraktivní krajinou, ale skoro žádnými rovinami. Pokud všechno půjde ideálně podle plánu, mohli bychom dobýt Sněžku za pět dní, v horším případě za šest. Bereme to jako akci částečně turistickou, ale rovněž jako akci sportovní, tedy žádné flákání, zdržování, ale především jít, jít a zase jít a ukrajovat kilometry a blížit se do Krkonoš a ke Sněžce.

První kilometry jdeme po cyklostezce podél řeky Labe směrem k Děčínu a nasazujeme velice rychlé tempo, již za hodinu a tři čtvrtě máme za sebou 11 km a jsme v Malém Březně, kde dáváme půlhodinovou pauzu v altánku u cyklostezky. Svačíme a upravujeme výstroj, já například kvůli vedru zkoušel jít bez ponožek, ale holá noha si říká o náznak puchýřů a tak tuto variantu zavrhuji a oblékám ponožky. Za Malým Březnem přichází zásadní zvrat, odbočujeme z rovné cyklostezky a vydáváme se prudce do kopce překonat České středohoří. Z nízké výšky kolem 130 m n m. u řeky Labe se musíme během pár kilometrů dostat až na vrchol Bukové hory ve výšce 683 metrů. Více jak půlkilometrové převýšení na necelých šesti kilometrech délky! Stoupáme celí propocení, batohy na zádech nás tíží, ale makáme a před čtvrtou hodinou jsme na Bukovce. Následuje chvíle oddychu na Humboldtově vyhlídce a pak pokračujeme dále, směrem k severovýchodu, k údolí řeky Ploučnice, což je ale ještě dost daleko. Nejlepší to je po bývalé, dnes již zrušené, modré turistické značce. Nezastaví nás ani různé oplocené louky a ani cedule o zákazu vstupu na pozemky. Vždyť co se stane, projdeme jen kousek přes louku, aniž bychom udělali jakoukoliv škodu a pak se zase napojíme na nějakou oficiální cestu. Jenže chyba lávky, najednou se z luk z čistajasna vynořuje nějaký farmář a míří to k nám a co že to děláme na jeho pozemcích. Nemá cenu nic zapírat ani dělat blbé, narovinu říkám, že jsme si to chtěli zkrátit a mysleli, že cesta přes jeho louky bude otázkou pár minut chůze a budeme pryč. Farmář chovající krávy vidí, že nejsme žádní pobudové, ale vcelku solidní lidé a neškodní turisté a tak se ztrácí jeho počáteční přísnost a vyvádí nás přes své nekonečné louky ještě asi kilometr k silnici a povídám si s ním o jeho farmaření. Pokračujeme na Rychnov a Merboltice, u Merboltic je rozhledna Strážný vrch a na loukách vedle rozhledny jsem plánoval dnešní nocleh. Pavel už toho má ke konci dne dost, ale ještě ho přemluvím, že to zkusíme dojít až do Žandova, kde je autokemp a kde budeme mít zázemí ve formě sprchy, jídla, pití atd. Motivuji ho, že to, co ujdeme navíc dnes, nebudeme muset jít zítra a tak těsně po osmé večer jsme v autokempu Slunce za obcí Žandov mezi Benešovem nad Ploučnicí a Českou Lípou. Ušli jsme 35 km, což je dobrý výkon na to, že jsme začali ve 12 hodin v poledne a cestou se škrábali na vrchol Bukové hory. Autokemp je spíše drobný, lidí je v něm málo, pár lidí v chatkách a kromě našich stanů jen dva další větší stany. To mi vyhovuje, žádný velký ruch, aspoň bude klid na spaní. Navíc mají krásně zrekonstruované sociální zařízení a sprchy a vše září absolutní čistotou. Po našem příchodu se pomalu začíná šeřit, takže program je jasný – postavení stanů, nějaké jídlo a pití koupené ve zdejším stánku, pak luxusní teplá sprcha v dokonale hotelově čistých nových umývárkách a jít spát.

p1110728

Start v Ústí nad Labem na Mírovém náměstí

p1110734

Cestou na Bukovou horu

p1110743

Jediný, kdo se nechal zlákat na cestu, navíc rád a s velkou chutí,byl 15-letý Pavel

p1110744

Kopce a krajina Českého středohoří

p1110750

Výhled z Bukové hory – Humboldtovy vyhlídky směrem k Ústí

p1110756

Natírání vysílače Buková hora…

p1110763

Krajina od Bukové hory směrem k severovýchodu

p1110767

Opouštíme Ústecký kraj

p1110771

Klidný autokemp v Žandově

DEN 2.: ŽANDOV – HAMR NA JEZEŘE (45 km)

Vstáváme kolem osmé, balíme stany a batohy a opouštíme kemp. Rád bych došel dnes do autokempu v Hamru na Jezeře, ale je mi jasné, že je to dálka a že je to odvážné přání. V centru Žandova kupujeme jídlo a putujeme údolím Ploučnice směrem k České Lípě. Dnešní etapa by měla být nejméně hornatou, ale zato bude dlouhá. Navíc nezbývá, než do České Lípy jít po silnici, jiná možnost není. Je to tedy taková nezáživná otravná část, navíc nohy – chodidla, od dlouhé chůze po pevném povrchu, když k tomu připočteme i včerejšek, nepříjemně bolí. V obci Stružnice alespoň odbočujeme na nějaké místní asfaltové cesty a uhýbáme tak z hlavní silnice, kde jezdí i plno kamionů. Jdeme teď přibližně souběžně s hlavní silnicí, na tu se napojíme zpět až těsně před Českou Lípou. V Č. Lípě jsme v půl dvanácté, počasí je teplé, letní, slunečné a dáváme zde pauzu. Jsme přibližně v polovině cesty mezi Ústím a Libercem, zdaleka však nejsme v polovině mezi Ústím a Sněžkou.

Po poledni se vymotáváme z České Lípy a jdeme po červené turistické značce směrem k Mimoni. Žizníkov, Heřmaničky, vcelku pěkný kraj. Ráz krajiny se změnil, jsme pryč z Českého středohoří a nyní jsme v Máchově kraji nedaleko Máchova jezera. Pro zdejší oblast jsou typické borové lesy. Na konci obce Brenná, u posledního domečku, sedí nějací místní lidé před domem, popíjejí pivo a dávají se s námi do řeči, kam jdeme. Mysleli si, že do Mimoně na vlak. Když jsem ale řekl, že z Ústí nad Labem na Sněžku a že od včerejšího poledne máme za sebou už 60 km a dalších asi 130 je v dalších třech dnech před námi, pán málem upustil pivo a prudce na mne vykřikl, až jsem se lekl: „Ty vole ale tak teď si mě nasral.“ Myslel to přátelsky, ale byl to takový místní výpitka, jehož životní obzory končí za hranicí vesnice a chtěl tím dát najevo svůj údiv. Bylo to vtipné. Mimoni se nakonec úplně vyhýbáme, zkracujeme si cestu přes rozsáhlé posekané louky se stovkami balíků slámy a blížíme se ke kopci Ralsko. To je náš dnešní orientační bod, musíme se dostat za něj na druhou stranu. Včera to byla Buková hora a zítra to bude Ještěd. Ke konci dne toho zase Pavel začíná mít dost, ani ne tak fyzicky, ale s chodidly a patami. Jeho tempo se zpomaluje, ale bojuje a snaží se. I on má velkou motivaci na Sněžku pěšky z Ústí dojít. Dnešní cíl Hamr na Jezeře je ale ještě daleko, dnešní etapa je dlouhá. Kopec Ralsko obcházíme ze západní strany a v obci Noviny pod Ralskem děláme pauzu u turistické atrakce „Průrva Ploučnice.“ Řeka Ploučnice si zde razí cestu přes umělý vodní tunel ve skále. Závěr dnešního dne vede přes Stráž pod Ralskem, přímo kolem zdejší věznice, dále kolem místní velké vodní nádrže a do sousedního Hamru na Jezeře, rekreační obce ležící u velikého populárního Hamerského jezera. Pavel dnes poslední kilometry už sotva klopýtal kvůli namoženým chodidlům, ale nakonec to zvládl. Ušli jsme dnes 45 km a celkově od včerejšího poledne 80!

V Hamru se stejně jako včera v Žandově ubytováváme v autokempu, rozdíl je ale obrovský. V Hamru je veliký a i z hlediska celé republiky populární kemp, jsou tu stovky lidí, skoro stovka stanů, naprosto narváno, u recepce je fronta, jak se postupně přijíždějí ubytovávat další a další rekreanti, stojíme tedy asi dvacet minut, než přijdeme na řadu se zaplacením a mezitím se za námi dál tvoří fronta z nově najíždějících dalších a dalších aut! Hrůza, to přesně nemám rád, zlatý včerejší zapadlý tichý kemp v Žandově! Nechápu, jak tu někdo takhle chce třeba týden být, připomnělo mi to fotky ze socialistických rekreací. A lidé tu vypadají všichni spokojeně, jako že si užívají super dovolenou. A někteří mají i hodně drahá auta za půl milionu za milion a užívají si tu spokojenou dovolenou natěsnaní stan vedle stanu s dalšími stovkami lidí. Pánské sprchy jsou tu jen tři, z toho fungují dvě. To na ty stovky lidí je samozřejmě absolutně nedostačující a tak je raději sprcha zpoplatněna dvacetikorunou, aby to hodně lidí odradilo a nebyly tam desetimetrové fronty. My jsme ale po téměř padesátikilome­trovém pochodu ulepení a sprchu uvítáme a tak neváháme dvacku dát. Pak už jen ve večerním šeru najít v borovém lesíku mezi stovkou stanů zrovna ty naše dva a jít načerpat síly na zítřejší další kilometry.

p1110779

Řeka Ploučnice u Žandova

p1110785

Žizníkovský rybník za Českou Lípou

p1110791

Odpočinek u osady Heřmaničky

p1110800

Přes louky míříme směrem k Mimoni

p1110812

Hrad a kopec Ralsko v pozadí

p1110823

Průrva Ploučnice

p1110836

Autokemp v Hamru na Jezeře (mnohem více zaplněný, než působí z fotky)

DEN 3.: HAMR NA JEZEŘE – BEDŘICHOV (35 km)

Ráno můžeme vyjít z kempu až v devět, protože v tolik hodin se otevírá recepce, kde nám vrátí zálohu, že jsme neztratili klíček od sociálky. Už ráno v devět je ale u recepce opět fronta a přijíždějí další auta s dalšími zájemci o rekreaci. Rychle odtud pryč! Čeká nás dnes jak jinak než náročný program – musíme vystoupat téměř až na vrchol Ještědu skoro do tisíce metrů, pak sestoupit dolů do Liberce, projít pěšky celý Liberec a pak začít stoupat do Jizerských hor. V té části Jizerek v blízkosti Liberce není žádný kemp a tak dnes pravděpodobně budeme muset nocovat někde v přírodě. Nemáme tedy dané pevné místo, kam bychom chtěli a potřebovali dojít, rád bych však skončil někde v okolí Bedřichova.

První kilometry vedou podél Hamerského jezera a pak se zanořujeme do borových lesů, kterými vedou krásné nové asfaltové cyklostezky, pro cyklisty opravdu ráj. Nás však z chůze po pevném povrchu hodně bolí chodidla, puchýře, paty, polštářky pod prsty a každé došlápnutí bolí. Za hodinku a půl jsme v příjemné obci Osečná, Ještěd už je přímo před námi a kousek za Osečnou začíná prudké stoupání nahoru, ve velmi pěkných lesích. Dostáváme se tak do nějakých 900 metrů nad mořem, kousek pod vrchol. Dnes máme oba dva velkou krizi co se týká stavu chodidel, síly by byly, ale chodidla jsou namožená plná puchýřů a otlaků a všeho možného a každé šlápnutí bolí, zvláště po nějakém štěrku, kamínkách a podobně. No nic, zatnout zuby a pokračovat…

Z Ještědu scházíme dolů do Liberce a ten musíme celý projít na opačnou stranu do Lidových sadů, kde začíná cesta do Jizerských hor. Jééé, jak by bylo pohodlné sednout tady pod Ještědem v Horním Hanychově na konečné tramvaje na linku číslo 3 a nechat se dovézt přes celý Liberec na opačnou konečnou, která je právě v Lidových sadech… Ale ne, máme velkou touhu dojít z domova z Ústí na Sněžku kompletně celou trasu pěšky a tak jdeme kolem tramvajových kolejí dolů do centra a kolem nás každou chvíli provokativně projede tramvaj mířící do Lidových sadů. My ale odoláváme a tak 9 km chůze přes Liberec poctivě absolvujeme zhruba dvě hodiny pěšky. Poprvé se mění zásadně počasí, po dosavadních pěkných dnech přichází silný přívalový liják a bouřka. Přečkáváme to v autobusové zastávce, naštěstí to má rychlý konec a zase se časí. To je dobře, dnes budeme spát neznámo kde někde v terénu.

Po dobrém začátku má Pavel k večeru tradiční krizi a tak potřebuje v Lidových sadech před stoupáním do Jizerských hor delší pauzu. Svačíme a vycházíme v půl šesté večer směrem vzhůru. V sedm jsme v Bedřichově, dáváme si polévku a ještě stoupáme výše, směrem k chatě Královka a rozhlížíme se po nějakém dobrém místě na spaní. To nakonec nacházíme v lese na měkké pěkné trávě jen malý kousek před Královkou. Jsme tedy už v Jizerských horách, dnes jsme ušli 35 km, celkově již 115 a pomalu půjdeme do finiše. Za dva dny bychom mohli být na Sněžce. Stavíme naše stany, je už šero a zvedá se prudký vítr. Ten byl nakonec celou noc, stromy nad námi hučely ve větru o sto šest. Také byla v noci kdesi v dáli bouřka a blesky osvětlovaly krajinu. Bylo to ale daleko, hrom nebyl slyšet žádný.

p1110838

Hamerské jezero v sobotu dopoledne, v dálce vlevo je slabě vidět Ještěd – za 4 hodiny budeme u jeho vrcholu

p1110844

Cyklostezky v okolí Hamru na Jezeře

p1110853

Lesy při stoupání na Ještěd

p1110858

900 metrů nad mořem kousek od vrcholu Ještědu

p1110862

Liberec – radnice

p1110865

Bedřichov

p1110869

Nocleh v lese za Bedřichovem – nedělní ráno

DEN 4.: BEDŘICHOV – KRKONOŠE-Pančavská louka (40 km)

Je neděle 3. srpna, na dnešek hlásili, jak jsem si přečetl v mobilu, velmi silné bouřky a přívalové srážky. To by pro nás nebylo nic příjemného. Ráno je ale klidné, noční vítr také utichl, je oblačno a dobré turistické počasí. Přes Hrabětice míříme na rozhlednu Slovanka, jde se nám dobře, chodidla, puchýře ani paty nebolí zdaleka tolik, jako včera. Klesáme do Josefova Dolu, děláme nákup a pauzu, bude nás teď čekat dlouhé stoupání až na Jizerku.

Počasí se jasní a začíná být štiplavé dusno a přibývají typické bouřkové mraky. Je to ale ještě všechno daleko a tak vyrážíme do kopce směrem na Mariánskohorské boudy a k Protržené přehradě. Kolem ní to v poslední době zcela předělali, vykáceli velkou část lesa a dělají z Protržené přehrady takový velký turistický magnet. Já to tu léta pamatuji jako takové zarostlé romantické místo a to se mi líbilo více. Nenadělám ale nic. Je zde plno turistů, krátce posvačíme a pokračujeme po žluté značce k osadě Jizerce. V dáli už je slyšet bouřka, předpověď počasí asi vyjde. Nakonec to stíháme dojít na Jizerku akorát ve chvíli, kdy se spouští veliký liják a přichází silná bouřka. Podle radaru v mobilu to asi bude trvat dlouho, jdeme se tedy schovat do jedné horské chaty na oběd. Prší stále a tak to natahujeme, přiobjednáváme si ještě pití, čaj…

Potom déšť přeci jenom slábne a když už je jen drobný a bouřka pryč, vydáváme se po červené značce podél řeky Jizery do Harrachova. Původně jsme plánovali skončit dnes v autokempu v Harrachově, ale je nám jasné, že to bychom pak zítra přes den nestihli na Sněžku dojít. A nebo stihli někdy večer a už bychom nestihli jet domů do Ústí a museli bychom ještě řešit nějaký nocleh zítra. A jelikož se cítíme dobře, nohy jsou v lepším stavu, než včera, Pavel nemá dnes svoji podvečerní krizi, oba se shodujeme, že půjdeme dnes ještě za Harrachov přes Mumlavské údolí nahoru do hor. Tam je na Pančavské louce takový pěkný dřevěný přístřešek na rozcestí U čtyř pánů a tam bychom chtěli přenocovat.

Nijak se tedy v Harrachově nezdržujeme a vcházíme do Mumlavskéo údolí. Cesta přes něj mi pokaždé přijde taková nekonečná, člověk už se těší nahoru na horské louky a pláně a kleče, ale ještě to dlouho trvá, než se probije celou táhlou dlouhou Mumlavou. Máme ale svižné tempo, je už pozdě večer, začíná být šero. Proto dáváme jen velmi krátkou pauzu na rozcestí zvaném Krakonošova snídaně a odtud prudce stoupáme na vrcholy. Les postupně snižuje výšku svých stromů až se změní v klečové porosty na horských loukách. Mám moc rád ten předěl,kdy člověk z lesa vystoupá do opravdové horské krajiny. Je už ale skoro tma, viditelnost slabá. Přesně ve 21:38 přicházíme na rozcestí „U čtyř pánů“ na Pančavské louce, přístřešek, se kterým jsme počítali na nocleh, je naštěstí volný (čímž jsem si uprostřed letní sezony nebyl jistý, občas turisté v těchto přístřešcích bivakují) a tak si můžeme rozložit spacáky pro poslední nocleh na naší cestě. Dnes jsme ušli 40 km, celkově 155 a zítra to najisto dorazíme na Sněžku a večer odjedeme domů.

p1110870

Chata Královka

p1110880

Rozhledna Slovanka

p1110894

Mariánskohorské boudy

p1110898

Protržená přehrada

p1110905

Stoupání k osadě Jizerka

p1110908

Osada Jizerka

p1110923

Most přes Jizeru před Harrachovem

p1110926

Harrachov

p1110933

Říčka Mumlava v podvečer

p1110936

Dřevený přístřešek večer na Pančavské louce – poslední nocleh

DEN 5. – KRKONOŠE-Pančavská louka – SNĚŽKA!!! – PEC POD SNĚŽKOU (31 km)

V dřevěném přístřešku ve výšce přes 1300 metrů vstáváme dnes úmyslně brzy, abychom stihli dojít na Sněžku a pak do Pece pod Sněžkou tak, abychom stihli kolem půl šesté autobus, na který nám pak navážou poslední vlaky domů, což bude dlouhá šestihodinová cesta a přijedeme před půlnocí.

Vycházíme v sedm ráno, jdeme na nedaleký pramen Labe, odtud je to skok na českopolskou hranici v místě zvaném Česká budka a pokračujeme klasickou cestou po vrcholové červené značce přes Sněžné jámy, Mužské a Dívčí kameny, kolem vyhořelé Petrovy boudy až k velkému parkovišti u chaty Špindlerova bouda. Je příjemné oblačné turistické počasí, první dvě hodiny jsme nepotkali jediného člověka, to bylo moc brzo ráno. U Špindlerovky, kam přicházíme v půl desáté, je ale lidí veliká spousta, do toho akorát přijely dva autobusy s dalšími lidmi, odevšad se valí plno lidí. A to je ještě brzo dopoledne. Vypadá to, že vrcholová cesta česko – polského přátelství bude dnes úplný Václavák a lidí stovky všude kolem. Z tohoto důvodu a také proto, že jsem tuto trasu šel v poslední době mnohokrát a Pavel jí rovněž zná, rozhodujeme se pro změnu. Bude to náročnější, ale zajisté s menším množstvím lidí a i pro nás samotné to bude změna. Sestoupíme teď ještě o 200 výškových metrů níže k Boudě u Bílého Labe a pak budeme šplhat do pořádného dlouhého kopce směrem k Luční boudě.

Podle dohody tak činíme, cesta k Boudě u Bílého Labe je příjemná a rychlá, mírně klesáme,lidé skoro žádní. Krátce posvačíme a pak se vydáváme bojovat. Máme za sebou kolem 170 km, na zádech těžké batohy, jsme pátý den na cestě a tak je to samozřejmě boj. Dře to, ale jde to. Pomalu, ale plynule, postupujeme údolím Bílého Labe vzhůru, je to pěkná cesta, nemám ji tak nakoukanou, už jsem tudy nešel dlouho. Nakonec vybojujeme stoupání až na vrcholové louky a přesně v poledne jsme u Luční boudy. Já tedy dříve, ale čekám na Pavla, na toho přišla krize, kromě chodidel už i celková únava a tak poslední kilometry naší výpravy už byly pro něj fyzicky velkým bojem. Ale nikdy neměl nejmenší pomyšlení to vzdát a hrozně si přál Sněžky vlastními silami pěšky z domova z Ústí nad Labem dosáhnout. Všechna čest!

Před Sněžkou se napojujeme zpět na hlavní vrcholovou červenou značku a i když jsem byl na Sněžce už asi 15 až 20 krát, tolik lidí jsem tu v životě nezažil. Byly to dnes obrovské davy, především Poláků, Čechů podstatně méně, co se valily na vrchol.

Vlastní výstup po řetězové cestě je náročný sám o sobě, Pavel po více než 170 km ušlých v 15-ti letech musel únavou asi třikrát při výstupu odpočívat, čekal jsem vždy na něj, abychom dosáhli vrcholu Sněžky společně. Stalo se tak 5. den naší cesty, v pondělí 4. srpna 2014 ve 13 hodin a 14 minut, čili po 97 hodinách a 12 minutách od našeho startu v centru Ústí nad Labem. Poctivě počítané kilometry se zastavily na hodnotě 177 km. Je to tam! Zvládli jsme to a to dokonce za 5 dní, což byla ta nejideálnější možná varianta. Defacto se dá říci, že jsme to zvládli za 4 dny – začali jsme ve čtvrtek v poledne a skončili v pondělí kousek po poledni.

Máme velkou radost, ale na Sněžce je takový mumraj lidí a blázinec, v české poštovně je taková zácpa, že se nedá projít ani dovnitř ani ven, že se na Sněžce nezdržujeme dlouho a vydáváme se na sestup. Musíme stihnout v Peci v půl šesté ten autobus. To by ale neměl být problém, máme velkou časovou rezervu. Obřím dolem prudce klesáme v nadmořské výšce a míříme do Pece pod Sněžkou. Máme hlad a chuť na pořádné jídlo, zastavujeme se hned v první chatě pod Obřím dolem. Když ale vidíme jídelníček, kde chtějí za polévku skoro 60 Kč, čaj stojí kolem padesátky a běžné jídlo tak 150 – 180 Kč, vzdáváme to a pokračujeme dále v chůzi. Každá z dalších chat po cestě měla ceny postupně nižší a nižší a tak jsme nakonec na kraji Pece do jedné zapadli a za příznivé ceny se pořádně najedli. Byla to zasloužená odměna po předchozích výkonech. Akorát se spustil veliký přívalový liják a tak jsme se trochu zdrželi. Déšť naštěstí skončil akorát po páté hodině, kdy už jsme potřebovali chatu opustit a dojít do centra Pece na autobus. Tímto jsme měli pěší putování definitivně za sebou, ušli jsme 186 kilometrů, prošli sedm okresů ve třech krajích, překonali několikerá pohoří. Domů do Ústí jsme přijeli po 23. hodině s příjemným pocitem, že se nám akce výborně vydařila a náš odvážný cíl dojít pěšky z Ústí nad Labem na Sněžku v krátkém čase pár dní se nám podařil splnit.

p1110941

Přístřešek na Pančavské louce v pondělí ráno

p1110946

Cestou k prameni Labe

p1110952

Pramen Labe

p1110958

Cestou ke Sněžným jamám

p1110964

Sněžné jámy

p1110971

Sněžné jámy

p1110988

Cesta směrem k Petrovce

p1120014

Údolí Bílého Labe

p1120019

Svahy nad údolím Bílého Labe

p1120025

Pohled zpátky směrem k údolí Bílého Labe

p1120033

Luční bouda a Sněžka

p1120035

Vrcholové horské louky

p1120048

Sněžka už je blízko

p1120050

Ještě blíž…

p1120052

Úplně blízko…

p1120055

Závěrečné stoupání

p1120058

Stoupající davy

p1120065

Je to tam – vrchol!!! Došli jsme sem z Ústí!!!

p1120068

Vrcholové foto nesmí chybět…

p1120069

Pavla jsem také přesvědčil k vrcholové fotce

p1120073

Cíl dosažen!

Blog: Honza Staněk - cesty
Názory k zápisku: celkem 4 (poslední 9.8.2015 13:08)
7.8.2014 23:27
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 22.66
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

p1110728
p1110728
p1110734
p1110734
p1110743
p1110743
p1110744
p1110744
p1110750
p1110750
p1110756
p1110756
p1110763
p1110763
p1110767
p1110767
Pěšky z Ústí nad Labem na Sněžku, 177 km za 97 hodin a 12 minut
Zobrazit všechny obrázky — celkem 54 obrázků


Diskuse k zápisku

 NadpisVloženoAutor
Usti n.L.-Snezka za 4 dny 25.10.2014 19:30 Pavel
Re: Usti n.L.-Snezka za 4 dny 27.10.2014 23:05 Jan Staněk
Dotaz 30.7.2015 13:00 Alena Mokrejšová
Re: Dotaz 9.8.2015 13:08 J. Staněk
TOPlist