nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Parkmaraton - maraton v NP České Švýcarsko

Mám rád turistické dálkové pochody, dálkové běhy, prostě vytrvalostní disciplíny. Jsou hodně o hlavě, člověk musí bojovat sám se sebou a i když už toho má plné zuby, musí v sobě najít vůli a do dalekého cíle to nějak dotlačit. Účastním se pravidelně běžeckých závodů o délkách mezi 10 kilometry a půlmaratony (21,1 km). Na těchto trasách jsem již zvyklý a ačkoliv ani náhodou nemám jako amatér šance měřit se na závodech s úplnou špičkou, bývalými atlety a fanatickými běžci, moje umístění celkem ujdou a končívám někde v první čtvrtině či třetině závodníků.

Dnes 7. září 2013 jsem se však vydal na vzdálenost mnohem delší a běžel svůj první opravdový maraton. Zlákalo mě, že se běží v atraktivní krajině národního parku České Švýcarsko, které je navíc v přijatelném dosahu od mého bydliště v Ústí nad Labem. Atraktivní krajina skutečně stála za to, ale jinak to byl spíše odstrašující zážitek…

První problém byl ten, že jsem musel vstávat již ve 4:10 ráno. Navíc jsem založením sova, takže běžně dlouho ponocuji a pozdě usínám a ráno mám naopak velké problémy vstát. Auto měla žena v Praze, kde je na návštěvě za rodiči a já tak musel stihnout již v 5:30 vlak, abych se na start závodu v Krásné Lípě ve šluknovském výběžku dokodrcal. Start měl být v deset, ale prezence závodníků pouze do půl desáté. Musel jsem jet již takhle brzo i za cenu toho, že tam budu až příliš včas – další vlak o dvě hodiny později by už použít nešlo.

Večer před závodem se snažím jít spát o něco dříve, než normálně, tedy ne v jednu, ale někdy v jedenáct. Kolem půlnoci usínám a ve 4:10 mi zvoní odporný budík. Nedá se nic dělat, vstávám. Dobaluji batoh, ranní hygiena, oblékání a jdu na trolejbus. Nemám legitku a kupuji si sms-jízdenky. Ačkoliv jsem na mobilu správně odeslal zprávu, žádná sms-jízdenka kupodivu nedorazila a trolejbus nechávám ujet. Kupuji papírový lístek v automatu a jedu dalším spojem, snad vlak stihnu. Stihl, ale jen tak tak. Jede v 5:30 a je to moderní vlak regiopanter,kterým jedu do Děčína. V Děčíně nasedám na luxusní německý osobák, který se bude kodrcat jednokolejnými pomalými tratěmi do zapadlého, ale malebného kouta republiky – do šluknovského výběžku. vyjíždíme v 6:11, ve vlaku převažují houbaři, kteří do krásných lesů šluknovského výběžku jedou časně ráno na houby. Já se snažím pospávat.

p1110007
Krajina v NP České Švýcarsko

V půl osmé ráno vystupuji na zastávce Krásná Lípa – město a jelikož mám dost času, jdu na rozlehlou jetelovou louku odpočívat, případně dospat. Něco podobného jsem plánoval a vzal jsem si proto s sebou karimatku. Tu rozkládám na louce, do které se opírá ranní sluníčko, oblaha je úplně modrá, idylické ráno. Něco přes hodinu takto odpočívám, pak se sbalím a dojdu necelý kilometr do centra Krásné Lípy na Křinické náměstí. Na něm je plno stánků, až do večera tu budou probíhat oslavy Dne Českého Švýcarska a bohatý program. Součástí oslav je právě i běžecký závod Parkmaraton, na který jsem přijel. Kromě hlavní tratě – maratonu, který poběžím, jsou připraveny i tratě kratší, půlmaraton, čtvrtmaraton a krátké běhy pro děti.

Registruji se, dostávám startovní číslo s natisknutým, ale zkomoleným mojím jménem (již jsem se předregistroval na internetu), převlékám se z civilu do běžeckého, připevním na hruď startovní číslo a na botu měřící čip, jdu si koupit dva rohlíky, které suché sním coby snídani, pití a shlédnu kratičké závody dětí. Uložím svůj batoh s věcmi do autobusu, který ho odveze do cíle v německém Bad Schandau a pak už startuje hlavní závod kategorie dospělých. Na startu může být dle mého hrubého neurčitého odhadu takových 70 závodníků, ale podle barvy čísel vidím, že většina poběží kratší tratě – čtvrt a půlmaratony. Hlavní maratonskou trať se mnou poběží odhaduji takových 25 lidí.

p1100999
Krajina v NP České Švýcarsko

Slavnostní startovací výstřel provedl starosta německého cílového města Bad Schandau a pak už běžíme. Na půlmaratony jsem zvyklý a vím přesně, jaké zvolit tempo, abych závod absolvoval v co nejlepším čase, jaký jsem zvyklý udělat, což je nyní něco kolem 1:38. No jo, ale co maraton, dvojnásobná vzdálenost – přes 42 km? Co to se mnou bude dělat od nějakého 27. km výše? Jsem na to zvědav, je to můj první maraton a s touto tratí nemám zkušenosti. Volím tedy na začátek opatrné tempo.

Nejprv běžíme do místní části Krásné Lípy zvané Krásný Buk. Pak zahýbáme na okresní silničku směrem na Kyjov a pokračujeme k turistické obci Doubice (turistická a rekreační je však v tomto kraji téměř každá obec…). Běžíme moc pěknými jehličnatými lesy, musíme zdolat i nějaká táhlá stoupání. Naštěstí je v těch lesích stín, jinak je stále jasný den a na odpoledne hlásili až 28 ve stínu. Závěr podél Labe v Německu bude asi pekelný. Před Doubicí odbočuje ze silničky trasa půlmaratonu a čtvrtmaratonu – tito běžci běží dokola kolem Krásné Lípy. Jejda, to najednou ubylo běžců. Jak zabočili do lesa a na silničce zůstali jen maratonci, je dokola pusto prázdno. Pouze přede mnou dva běžci, se kterými se dávám do krátké řeči. Jsou to dva muži, kteří obrážejí plno velkých závodů nejen po ČR, ale i po Evropě. jeden z nich běžel nedávno maraton v Turíně, oba dva absolvovali v létě „Železného muže“ v Bratislavě, což je pořádná rasovina. Je mi jasné, že mi utečou, jejich tempo neudržím. To se také postupně děje, vzdalují se mi přede mnou. Běžím teď široko daleko sám a netuším, kolik závodníků je přede mnou a kolik za mnou.

p1100996
Krajina v NP České Švýcarsko

První občerstvovací stanoviště probíhám, u druhého pouze v rychlosti vypiju pití. To ještě nevím, že u šestého budu vyřízený sedět 7 minut v křesílku. Cha cha. Dostávám se do Chřibské a pokračuji na známé letovisko Jetřichovice. Před Rynarticemi je hodně nepříjemné stoupání, dává mi to zabrat. Pak naopak dlouze klesám a když mám za sebou něco kolem 18 km, jsem v Jetřichovicích. Tam dávám na občerstvovačce pauzu asi tři minuty. Až sem to docela ušlo a nemám špatný čas, že bych zvládl celý maraton za nějakých 3:40? To bych se tedy divil.

Za Jetřichovicemi se ovšem stav mého běhu a rozpoložení začíná zhoršovat a postupně zabředám do krize, která se stává do konce závodu trvalou a postupně se více a více zhoršuje. V dalším nepříjemně táhlém stoupání a serpentinách před Vysokou Lípou poprvé na chvíli vysazuji běh a chvilku jdu. Na konci stoupání opouštím les a cesta vede kolem luk, slunce tam svítí naplno. Za běhu, který je však stále pomalejší, trhám u silnice a jím dvě jablka. V okolí Vysoké Lípy mám za sebou polovinu a čas 1:48, je mi však jasné, že druhou půlku poběžím znatelně pomaleji.

p1100988
Pohled na Jetřichovice z Mariiny vyhlídky

Za Vysokou Lípou následuje opět úsek v krásných lesích a kolem skal, bohužel však další ze stoupání. Ne nijak dramatické, ale už s tím mám problémy. Jelikož je nás málo běžců na velikou vzdálenost, jsme hodně roztroušení po krajině a i nadále běžím sám. U silnice si odskočím na malou potřebu a jsem vyděšen – čůrám červenofialovou tekutinu, nevěřícně hledím na tu barvu, to jsem ještě nezažil. Vyleká mě to, to určitě není v pořádku. Předpokládám, že to je jev kvůli nedostatku tekutin, ale přitom na občerstvovacích stanovištích piju hodně, k tomu jím nabízené ovoce, pocit žízně příliš nemám, tekutiny doplňuji pravidelně. Proč tedy taková rudofialová barva? Snad to se mnou někde nesekne. Ale tak špatně se zase necítím, jsem trénovaný sportovec, zkolabovat bych neměl.

dsc02072
Na trati (foto Vítek Novák)

No nic, je tu Mezní Louka a další občerstvovačka. Opírám se o kamennou zídku, piji iontové nápoje i vodu a jím nějaká ta nakrájená jablka a banány. Mám uběhnuto přes 27 km a nyní by to měl být příjemnější úsek, bude to až do Hřenska z kopce, navíc ve stínu lesů. Už se ale cítím nedobře, bolí chodidla, nohy, je to dřina. Jak se blížím ke Hřensku, přibývá turistů. Hřensko nemám rád – je to takový umělý turistický průmysl – tisíce turistů, přijet, zaparkovat, zaplatit za parkovné, vyjít na Pravčickou bránu nebo na soutěsky, návrat zpět, odjezd. Vietnamské stánky, desítky hotelů, téměř žádné normální domy, téměř žádní stálí obyvatelé a přirozený život vesnice. Je to takový Disneyland nebo Legoland či jak bych to připodobnil. Turistoland.

Na okraji Hřenska je šestá občerstvovačka, mám už toho dost, sedám si do plastového křesílka, natahuji nohy před sebe, piju a jím müsli tyčinku a ovoce. Sedím tam sedm minut a tato prodleva způsobila, že mě doběhli celkem tři běžci. Jeden z nich se zdržuje jen chvilku a zdatně běží dál, další dva toho mají ale plné brýle a jsou rádi, že jsou rádi. S těmito dvěma běžci pak nějakou dobu běžím směrem k cíli, postupně jim však unikám, oni už často běh prokládají chůzí. Já sice také, ale ne tolik.

p1110052

Na křižovatce v Hřensku u soutoku Kamenice a Labe zatáčím doprava a poběžím teď podél řeky Labe a podél hlavní silnice, na které je tradičně velký provoz. Naštěstí jsou u silnice chodníky. Přebíhám hranici do Německa, dostávám se do obce Schmilka, ze které jsem v létě stoupal na kole na nejvyšší horu Saského Švýcarska Grosser Winterberg a běžím směrem k cílovému Bad Schandau. Běh je to již pomalý a několikrát si musím odpočinout a místo běhu jít. začínají mě totiž chytat křeče. Je kolem druhé hodiny odpoledne (závod začal se zpožděním v 10:15), slunce svítí naplno, je mi vedro, je hodně teplý den. Cesta mezi Schmilkou a Bad Schandau vede po pěkné cyklostezce, je na ní čilý ruch. Je to sice rovina, ale ve vedru a ten závěr mi přijde nekonečný. Nedaleko cíle mě chytne taková křeč do nohy, že zakřičím, nemohu se ani o centimetr pohnout a čekám na vysvobození, až ta veliká bolest a strnutí těla odezní. Konečně se tak stane a ve volném tempu doklušu do nedalekého cíle. Výsledný čas mám nakonec i přes velké trápení celkem slušný, zvládl jsem to pod čtyři hodiny, za 3:57:28. Je to hlavně tím, že jsem nahnal přijatelný čas v první půlce závodu. V cíli už je docela dost běžců, netuším, kolik jich může být za mnou. Spíše jsem se asi umístil někde v závěru, protože závod absolvovali téměř výlučně velmi zkušení ostřílení maratonci a několikanásobní „Železní muži“. Ale já jsem spokojen, můj první maraton jsem po všech problémech nakonec zvládl a i čas ujde.

Z cíle měly jet zpět do Krásné Lípy dva autobusy, jeden po čtyřech hodinách po startu a druhý pro pomalejší běžce po šesti hodinách od startu. Jelikož jsem běžel 3:57, krátce po mém doběhnutí odjíždí první autobus. Nasedám do něj a shledávám se se svým batohem,který jsem do něj ráno v Krásné Lípě odložil. Domlouvám si s řidičem, že vystoupím v Hřensku, neboť tam pak autobus zatočí nahoru směrem do Krásné Lípy a to bych se od domova v Ústí vzdaloval. Vystupuji v Hřensku, autobus mi má jet za 40 minut, po letech tedy zkouším stopovat. Dřív jsem najezdil stopem po Evropě 40 tisíc kilometrů od Gibraltaru po Nordkapp, každé léto jsem křižoval stopem Evropu. Ale to už je tak sedm a více let zpátky. Je sobota, asi to nubude nic moc, v každém autě je 3 – 5 lidí jedoucích z rodinného výletu. Ale mám štěstí, po pouhých pěti minutách mě bere pár mého věku a jelikož jedou do Litoměřic, znamená to, že s nimi pojedu až do Ústí. Cesta domů tak rychle utekla, doma svlékám věci a jdu si dát do vany dlouhou a horkou lázeň s bublinkami…

ZÁVĚR: maratonský závod Parkmaraton vedl nádhernou a malebnou krajinou Českého Švýcarska, hodně kilometrů vedlo i samotným národním parkem. To byla velká přednost závodu, asi bych nemohl běžet maratonský běh někde na dvoukilometrových okruzích a běžet třeba dvacetkrát dokola tutéž trasu. Vyvedlo se i počasí, které bylo na pohled krásné, i když pro běh příliš teplé. S poloviční trasou 21,0975 km na půlmaratonských bězích, se kterou mám zkušenosti, se maratonských 42,195 km vůbec nedá srovnat. Je to dvojnásobná vzdálenost, ale minimálně pětinásobná dřina. Je to dálka, která dá zabrat. Tím spíš, když jsem vstával ve 4:10 ráno. Jsem ale samozřejmě rád, že jsem závod absolvoval, je to obrovská zkušenost bojovat sám se sebou v nesnázích a překonávat nástrahy a bolesti. Takže kdo o nějakém maratónském běhu uvažuje, ale váhá, tak moje odpověď je: ano!

Vím, že téma článku je převážně sportovní, přesto však částečně i zeměpisné a společenské, takže snad má i zde v cestovateli své místo.

P.S.: další den po zveřejnění výsledků jsem zjistil, že jsem skončil přesně v polovině, na 14. místě z 28 běžců. To jsem vůbec netušil, že bylo tolik závodníků na trati za mnou. Ale o to příliš nešlo a není to tak důležité, šlo o zážitek a zkušenost zaběhnout si svůj první maraton a dorazit do cíle.

Blog: Honza Staněk - cesty
Názory k zápisku: celkem 2 (poslední 8.9.2013 19:57)
7.9.2013 21:42
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 21.03
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

p1110052
p1110052
p1100988
p1100988
p1100996
p1100996
p1100999
p1100999
p1110007
p1110007
p1110015
p1110015
dsc02072
dsc02072
 


Diskuse k zápisku

 NadpisVloženoAutor
KV 8.9.2013 12:03 Karel Valenta
článek 8.9.2013 19:57 Pořadatel
TOPlist