nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Nonstop pěšky 100 km z Ústí n. L. do Liberce

Psal se konec dubna roku 2003 a já si právě splnil jeden z mých turisticko – sportovních cílů. Ušel jsem na jeden zátah 100 km pěšky a sice po trase Hradec Králové – Sněžka – Vrchlabí. Jako válečný invalida jsem se dopajdal s pochroumanýma nohama na vrchlabské nádraží a jedno jsem věděl jistě – úkol splněn, duše má klid, že jsem magických 100 km ušel a již nikdy více!

Jenže člověk míní a život mění. A tak po více než osmi letech, o červencových svátcích roku 2011, jsem se opět pustil do boje. Již od jara mi v hlavě vrtalo, že bych se po dlouhém čase zase mohl pokusit ujít stovku, zda na to ještě vůbec mám. Je to nejen o silách fyzických, ale je to rovněž hodně o hlavě – člověk toho má „plné brýle“ třeba již po šedesáti kilometrech, ale musí se s tím psychicky natolik dobře vypořádat, aby ty zbylé desítky kilometrů v únavě, bolestech a ospalosti byl schopen dojít, i když mu zbývá třeba ještě čtyřicet.

Letos jsem sice chodil na výlety, ostatně jako každý rok, hodně, je to moje hobby. Ale všechno to bylo do 30 km, protože máme jeden a půl letou dceru a s ní na zádech v batohu nemůžu dělat nějaké túry nad padesát kilometrů. Plno výletů jsem jako učitel absolvoval se svými žáky. Ty sice nemusím nosit v krosně, ale také s nimi nemohu dělat nějaké extrémní akce, to by ani nezvládli. Takže nachozeno mám sice relativně dost, ale žádná zkouška vytrvalosti tam nebyla.

Lákalo mě už od jara zkusit dojít z Ústí na Ještěd. Cesta by vedla pěknou krajinou, Ještěd je významný turistický bod, již z dálky je z mnoha míst vidět. Když je dobrá viditelnost, tak i z Milešovky či Lovoše. Nakonec jsem si plán jen mírně poupravil, půjdu do Liberce! Zkusím propojit mojí chůzí dvě severočeské krajské metropole, vzdálenost bude akorát těch sto kilometrů. Na internetu jsem si navrhl a naplánoval trasu tak, aby to opravdu bylo rovných 100 km. Nesnesl bych, že bych měl skončit třeba po 96 km, to přece nejde! Věděl jsem, že chci jít hlavně po zapadlých okresních silnicích a také to, že chci z Těchlovic stoupat nahoru přes Babětín do Rychnova a pak klesat dolů přes Merboltice do údolí Ploučnice. Nějak se České středohoří překonat musí, obcházet ho po rovině přes Děčín a Benešov se mi nechce. A s tímto základem nebyl problém doplánovat trasu dál a jelikož jsou na internetu různé plánovače tras, zjistil jsem si a předem napsal do připravené tabulky přesnou kilometráž. Vyšlo mi, že abych ušel opravdu 100 km a ne třeba o dva méně, budu muset projít celý Liberec až na konec do Lidových sadů. No nevadí.

Plánuji vyrazit nejspíše ve středu 6. července odpoledne, půjdu ze středy na čtvrtek. Toto se však obratem mění, v úterý 5. července dlouho spím, vstávám někdy v jedenáct. Cítím se vyspalý, odpočatý, po předchozích deštivých dnech dnes neprší, naopak dle předpovědi se má počasí navečer vyjasnit a jasno má být i ve středu dopoledne. Celkem ideální stav a tak se rychle rozhoduji – vyrazím už dnes, v úterý 5. července! Jdu rychle nakoupit jídlo a pití, balím batoh – oblečení na převléknutí a na noc, mapy, čelovka na svícení, jídlo a pití.

Po půl třetí vycházím z domova v Ústí nad Labem na Severní Terase, jdu na trolejbus – moje pouť začne v srdci města na Mírovém náměstí. Ve městě jsem kousek před třetí hodinou, úmyslně čekám na rovných 15:00, abych vyrazil v tento zaokrouhlený čas. Ještě tři minuty, dvě, jedna a jde se na to! Opravdu netuším, zda se mi do Liberce podaří dojít, dávám tomu tak 50 % . Problém ani tak nebude v silách a fyzické kondici, jako spíše v tom, že se mi při podobných dlouhých trasách vždy udělají takové puchýře, které mě zcela limitují v chůzi. Také pak začnou bolet chodidla či různé kosti v dolní části nohou a to všechno dohromady chůzi výrazným způsobem omezuje. No uvidí se.

p1090121
Start mé trasy – 15:00 Mírové náměstí v Ústí nad Labem
p1090125
Kozí vrch a obec Valtířov – mám za sebou hodinu chůze

První kilometry jdu po labské cyklostezce, která víceméně převážně kopíruje silnici. Batoh mám nějaký těžší a plnější, než bych si představoval, ale po upití vody snad pocítím odlehčení. Je státní svátek, mraky řídnou, vyjasňuje se. Ideální doba na to, aby bylo na stezce plno cyklistů a bruslařů. Přesně tak tomu je, jdu u samého okraje stezky, abych nikomu nepřekážel. Na stezku se občas také jezdívám na kole projet, ale teď tu jsem v úplně jiné roli – jdu tudy pěšky do Liberce. Jééé, to je tak absurdní, až se to ani mně nechce samotnému věřit. Vždyť je to tak daleko, kdesi za devatero horami a devatero řekami… Lidé si na stezce hezky bruslí či poklidně jezdí na kole, za chvíli půjdou domů, vysprchují se, navečeří, klídeček… Ti se mají! A já vymýšlím takové bizarnosti a do Liberce dojdu, pokud vůbec, za nějakých dvacet hodin chůze, samozřejmě beze spaní.

p1090127
První kilometry vedou po cyklostezce kolem Labe

Prvních pět kilometrů si v hlavě přemítám, že jsem vzal na sebe až moc těžký úkol, pak mě to ale začne bavit a těším se z toho, jak jsem postupně ve Valtířově, Velkém Březně, Malém Březně… Dál od Ústí už ubývá cyklistů i bruslařů. Jeden osamocený pán má na kole snad 40 kilo zavazadel, kudypak asi putuje a kam jede – evidentně je na cestě řadu dní, zřejmě cizinec. Aspoň nejsem sám, kdo vymýšlí takové věci, potěší mě na duši.

p1090129
Zřícenina Vrabinec poblíž Těchlovic, odbočuji od Labe a začíná stoupání

Míjím ceduli s nápisem „okres Děčín“, což potěší – aspoň nějaký doklad o tom, že cesta ubývá. Za Těchlovicemi dávám první pauzu, šel jsem doposud velmi rychle a nyní nastane významná změna – opustím rovnou cestu podél řeky Labe a bude mne čekat jedno ze dvou velmi zásadních stoupání, které mě na cestě do Liberce čekají. To druhé bude až před závěrem cesty – výstup pod vrchol Ještědu. Teď mě ale čeká stoupání z velmi nízké nadmořské výšky, od hladiny řeky Labe, až na pláně v okolí Bukové hory. Dávám si rohlík a vodu a vydávám se stoupat. V Babětíně se mě ptá pán, kam až mám na mířeno. Když říkám do Liberce, absolutně nevěří a kouká na mne jako na bájného lháře. Vytahuji ale z batohu natisklé excelovské tabulky s itinerářem cesty, kam si píšu průběžné časy. Pánovi nezbývá, než mi uvěřit a s obdivem mi aspoň otcovsky nabízí vodu. Pití mám ale ještě dost, tak s díky odmítám.

p1090136
Šestikilometrové stoupání a několik set metrů převýšení v Českém středohoří

V Rychnově, což je část Verneřic, mám šestikilometrové stoupání za sebou. Docela to šlo, rozhodně lepší, než se tudy dřít na kole. Dávám krátkou pauzu na občerstvení a čeká mě teď velmi příjemný úsek – budu dlouhých deset kilometrů klesat, navíc vcelku příjemnou krajinou. Cestu znám, mám za sebou přes dvacet km, nejsem ještě tak daleko od Ústí. Občas tudy jedu na kole nebo i jdu pěšky. Vůbec skoro celou trasu až do Liberce znám dobře, první půlku úplně nazpaměť. Přemýšlím, jestli to je spíše plus nebo mínus. Myslím, že je to spíše nevýhoda – taková dlouhá cesta pak pomaleji utíká. Kdybych cestu neznal a nevěděl, co mě čeká za nejbližší zatáčkou, psychologicky by mi to utíkalo rychleji.

p1090141
Propocený po vystoupání do obce Verneřice-Rychnov
p1090148
Pohodové klesání do Merboltic
p1090151
Táhlá obec Merboltice – chalupy se táhnou v délce nejméně 4 km podél Merboltického potoka

Jdu tedy stále dolů a dolů, procházím velice táhlou, snad 4 nebo 5 km dlouhou, rekreační vsí Merboltice. Jsou prázdniny a státní svátky k tomu, takže všechny chalupy jsou obsazené svými majiteli a lidé si zde užívají léto. Jdu velice svižným krokem a krátce po půl deváté mám klesání za sebou, jsem na cestě pět a půl hodiny, ušel jsem přes 31 km a dostal jsem se do údolí řeky Ploučnice. Pokračuji podél řeky přes Dolní Polici do Horní Police a je tu večer. Míjím ceduli „Liberecký kraj“, ale zase tolik uspokojivé to není, je to trochu klam. Mám za sebou na mé cestě z Ústí do Liberce pouhou třetinu. Za chvíli začne padat tma a já se dostal na začátek úseku, na který se vůbec netěším – bude to totiž po celkem dost hlavní silnici, kde běžně jezdí i kamiony a já tudy budu muset jít dlouhých 17 km. Nejprv z Horní Police 10 km do České Lípy, pak ještě dále do Zákup. Až v Zákupech budu moci odbočit zase na zapadlé okresky.

p1090152
Poslední stovky metrů desetikilometrového klesání do údolí Ploučnice
p1090155
Náměstíčko v Horní Polici

Nezbývá, než o tom příliš nepřemýšlet a jít. Jedině tak to uteče a budu to mít za sebou. V obci Stružnice padá tma, nekonečně rovnou silnicí mířím k České Lípě, i ve sváteční den na ní jezdí dost kamionů. Na hlavě mám rozsvícenou čelovku a navíc jdu absolutně u kraje, jak je to jen možné. Tento úsek do Č. Lípy mi pomalu utíká i na kole, když tudy občas projíždím, natož pěšky. Ale jdu velmi rychle a v půl jedenácté míjím vytouženou ceduli Česká Lípa. U soudu na lavičce svačím, doplňuji tekutiny a přioblékám se – kraťasy jdou dolů a beru si dlouhé kalhoty, na mé funkční triko si beru ještě jedno teplé triko. Česká Lípa je jakýsi pomyslný předěl, je to největší město na trase a leží téměř v přesné polovině mezi Ústím a Libercem. Ale v půlce ještě nejsem – mám za sebou 45 km.

p1090158
Česká Lípa – vstupní ceduli míjím za tmy, v půl jedenácté večer
p1090161
Průchod Českou Lípou

Nepříjemný úsek ještě nemám za sebou, čeká mě přes hodinu ostré chůze po hlaví silnici do Zákup. Za pět minut půlnoc mi volá matka, jestli jsem v pořádku. Jsem. Klidně bych povídal dlouho, aspoň by mi to rychleji utíkalo. Lákal jsem kolegu, ať za mnou přijede autem do České Lípy a jde se mnou aspoň druhou polovinu úseku. Bohužel je ale velmi vytížen rekonstrukcí bytu a celý den makal a totéž ho čeká i zítra. Provoz postupně řídne na minimum, překulila se půlnoc a začala středa, rovněž sváteční den. Také trasa se mi přehoupla do druhé poloviny, kousek před Zákupami jsem překonal padesátikilome­trovou metu.

V půl jedné v noci přicházím do Zákup a konečně po více jak třech hodinách hlavní silnici opustím. Půjdu teď okreskami, kde jsem nikdy předtím nešel, navíc je úplná tma. Aspoň to nebude jen tupé honění kilometrů, ale bude to i trochu dobrodružné, trasu neznám. Nádherně svítí hvězdy, obloha je jimi zcela posetá. Inu, venkov – to se ve městě nevidí. Procházím vesničkou Kamenice a kousek za ní, před Velkým Grunovem, poprvé spatřím, přesně v 1:31 v noci Ještěd – tam někde pod ním bude cíl mé cesty. Ještěd nádherně svítí a to mi vlévá optimismus do žil – nepřipadá mi tak daleko! Pokračuji na Brniště a Luhov, tam dávám pauzu – lehám si na lavičku v autobusové zastávce, je po půl třetí. Samozřejmě, že bych spal, ale kupodivu žádná velká spánková krize nepřichází, nezívám a neusínám za chůze. Se spaním se cítím zatím relativně svěží. Na lavičku si lehám hlavně proto, abych natáhl nohy a dal jim odpočinout.

Přesně ve tři hodiny se vydávám dál na cestu, mám za sebou 63 km a pomalu se začíná rozjasňovat. Je dobře, že jsou teď noci tak krátké. Se silami jsem na tom ještě slušně, i když už tělo cítím dost. Hlavně už od nějakého 40. km cítím velký puchýř na levé patě. Před čtvrtou hodinou přicházím ke Stráži pod Ralskem, už je téměř rozedníno, paráda. Zase zahlédnu Ještěd, jenže bohužel připadá mi téměř stejně daleko, jako v půl druhé. Ve Stráži zahýbám do nekonečné roztahané vsi Dubnice, kde vyplaším nechtíc divočáky v obilném poli. Mám za sebou přes 70 km a už to je dřina. Doteď jsem šel dost rychle a svižně, ale začíná se to obracet, na nohách puchýře, úplně otlačená chodidla, tělo bolí.

p1090168
Těžba uranu v okolí Stráže pod Ralskem…
p1090170
Svítání v nekonečně táhlé obci Dubnice

Na nekonečnou obec Dubnice navazuje další podobná ves Žibřidice a Žibřidice volně přecházejí v Křižany. Takže už jdu skoro deset kilometrů souvisle v obci, jenom její název se už dvakrát změnil. Za kopci vychází slunce, z luk a polí se vypařuje vláha, vše vypadá velmi idylicky. V Křižanech, podobně jako v Luhově, obsazuji lavičku v pěkné autobusové zastávce, na půl hodiny zde ulehám, abych natáhl nohy a dal jim odpočinout. Mám za sebou 79 km a bude mě teď čekat náročné stoupání až do výšky přes 750 metrů – pod vrchol Ještědu.

p1090172
Ha – Ještěd! Kousek před Žibřidicemi, na rozhraní okresů Česká Lípa a Liberec
p1090176
Ještěd už se přiblížil – konec obce Křižany

Nejprv jdu ještě asi dva km na konec Křižan, pak začnou nekonečné ostré serpentýny, kterými se vleču nahoru k Ještědu. Tělo už toho má takříkajíc plné kecky, už jsem rád, že jsem rád. V místě zvaném výpřež dosahuji nejvyššího bodu mé trasy, je zde veliké odstavné parkoviště pro návštěvníky Ještědu. Úplně na vrchol nepůjdu, to je ještě přes 250 výškových metrů převýšení a to bych v tuto chvíli nezvládl. Můj cíl je v Lidových sadech v Liberci, kde budu mít za sebou rovných 100 km.

p1090177
Četné serpentýny při stoupání k Ještědu
p1090180
Výpřež – Tetřeví sedlo, nejvyšší bod mé trasy, 772 m n. m.

Zbývá mi posledních 12 km, naplno už se rozeběhl nový den, je devět hodin a já sestupuji po silnici dolů do města. Před půl desátou si fotím vstupní ceduli Liberec, ale mám ušlých 91 km a ještě mi 9 zbývá, abych dosáhl té stovky. Po chvilce míjím konečnou tramvaje, bylo by skvělé si do ní sednout a nechat se pohodlně odvézt k nádraží. Ale ne, já už to nějak vydřu a dopajdám to do té stovky. Jdu tedy napříč celým městem po předem zvolené trase, posloupnost ulic jsem si doma napsal na papírek. Přesně touto trasou se doberu toho, že v Lidových sadech, na opačném konci města, budu mít ušlých sto kilometrů.

p1090185
Tak jsem v Liberci, ale ještě musím ujít 9 km
p1090188
Když se otočím zpět, vidím Ještěd hezky v ranním modrém nebi

Nohy mi již úplně odešly, mám na nich jeden puchýř vedle druhého, chodidla znecitlivěná a otlačená, na pravém nártu se mi udělal velký otok a nemohu pořádně došlápnout. Dvě hodiny pajdám napříč Libercem, už je to nulová zábava, už je to jen utrpení. Ale bojuji, ignoruji veřejnou dopravu a v 11:28 s velikým uspokojením na duši dosahuji mého cíle – jsem na konečné tramvaje v Lidových sadech, na úpatí Jizerských hor. Ušel jsem rovných 100 km z jedné severočeské metropole do druhé, z Ústí nad Labem do Liberce. Tělo (i když značně poznamenané) i psychika to zvládly! Teď už mi nic nebrání sednout na tramvaj, dojíždím k nádraží a v půl jedné se vracím rychlíkem zpět domů do Ústí.

p1090190
Centrum Liberce – radnice
p1090191
Cílová rovinka – směrem k zoo a do Lidových sadů
p1090195
Je to tam – Liberec, Lidové sady, 100,0 km za 20 hodin a 28 minut
p1090204
Podrobný rozpis mého pochodu
Blog: Honza Staněk - cesty
Názory k zápisku: celkem 6 (poslední 16.3.2013 18:25)
16.7.2011 12:47
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 24.69
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

p1090121
p1090121
p1090125
p1090125
p1090127
p1090127
p1090129
p1090129
p1090136
p1090136
p1090141
p1090141
p1090148
p1090148
p1090151
p1090151
Nonstop pěšky 100 km z Ústí n. L. do Liberce
Zobrazit všechny obrázky — celkem 24 obrázků


Diskuse k zápisku

 NadpisVloženoAutor
Klobouk dolů 17.7.2011 23:22 Tomáš
Re: Klobouk dolů 21.8.2011 09:39 Anonym
Re: Klobouk dolů 22.8.2011 18:34 Anonym
Poklona 24.9.2011 22:04 Peters
Frajer!!! 31.3.2012 22:03 Tomáš z Terasy
nádhera 16.3.2013 18:25 Iveta
TOPlist