nepřihlášený uživatel · Registrovat se · Přihlásit se

Laponsko 2009, fotogalerie

Tento článek rozhodně nemá za cíl popisovat nějaké faktografické údaje o Laponsku, těch už jsem v minulosti na různých místech psal tolik, že už nebudu psát po patnácté o polárních dnech, bažinách a názvech srubů na trase. Je to pouze stručná reportáž o naší cestě s následnou fotogalerií.

Je polovina července a nastává toužebně očekávaný čas – cesta do kraje, se kterým jsem tolik spjatý, do kterého již mnoho let pravidelně jezdím a kde jsem dva roky žil a pracoval – cesta za polární kruh, do Laponska.

Tentokrát jedeme ve třech – já, přítelkyně Eva a kamarád David. Ve Stockholmu jsme letadlem za hodinu a půl, následuje 16 hodin dlouhá cesta 203 m velkou zábavní lodí od společnosti Silja Line do finských Helsinek, poté 900 km vlakem do Rovaniemi a následně 240 km autobusem stále na sever, daleko za polární kruh. Stavujeme se na husky farmě Kakslauttanen, kde jsem dříve prožil v samotě tolik měsíců a ještě týž den vyrážíme ze Saariselkä na přechod národního parku Urho Kekkonen. Já jsem jen v tomto parku již počtvrté, Eva je prvně v celém Finsku, ale jinak je to zkušená cestovatelka a David je prvně na jakékoliv cestě, pokud nepočítám zájezd na čtyři dny s kolegy z práce do Itálie. Já si NP užívám, protože to tu mám moc rád a zdejší krajina mi přilnula k srdci, David jako cestovatelský nováček si vychutnává každý detail, Eva třetí den poněkud brblá, že „kvůli těm debilním břízám, které jsou na každém kroku, nemusela jet 3000 km daleko a že jí tu chybí hory, které má tak ráda.“ Od čtvrtého dne, kdy jsme vystoupali na nejvyšší kopec parku Sokosti a následně šli po vrcholových nezalesněných hřebenech, se i její nálada prudce zvedá k lepšímu.

Po šesti dnech máme park Urho Kekkonen prošlý napříč ze západu na východ, jsme u ruské hranice a čeká nás přesun asi 900 km do švédské části Laponska, kde chceme chodit v horách v NP Sarek a Padjelanta při švédsko – norských hranicích. Přesun trvá dva dny, z Finska do Švédska nejsou spoje, část cesty musíme i stopovat, navíc jsme tři a tak se na stopa rozdělujeme na dvě skupiny. Po dvoudenním 900 km dlouhém a komplikovaném přesunu jsme konečně v zapadlé osadě Kvikkjokk, kde končí silnička a dál už jsou jenom hory a divočina. Bohužel, počasí si nás vychutnává, prší 40 hodin v kuse, všude je neskutečně vody, z cest se stala koryta potoků a říček, dřevěné lávky jsou hluboko pod vodou a některé pod náporem vody odplavávají. David je rozhodnutý to vzdát a nepokračovat, celý kraj je úplně pod vodou, špatná je i předpověď počasí na další dny. Já jsem téhož názoru, protože sem jezdím každou chvíli a tak to beru tak, že tentokrát to nevyšlo a vyrazím sem zase příště a to bude jistě lépe. Ale Eva je rozhodnuta jít za každou cenu dál, je to drsňačka protřelá pochody ve všemožných evropských horách a tak musím řešit nepříjemné dilema, ke komu se přidat a koho v laponské divočině opustit.

Celkem logicky se nakonec přikláním k přítelkyni, nějak s ní tedy přežiju ten marast, samotnou ji tu jít nenechám. Loučíme se s Davidem, bere to v pohodě, přesvědčit o tom, aby s námi nakonec přeci jen pokračoval, se nenechá. Déšť po 40-ti hodinách konečně ustal, jdeme s Evou jen v sandálích, protože voda je všude. Jen vyjímečně jdeme pár metrů po pevném povrchu, jinak stále po lýtka ve vodě. Z čela, obočí, rukou a krku mi visí zapíchnutí komáři, kterých jsou v Laponsku miliardy a jsou jedním ze symbolů zdejšího kraje, přezdívá se jim zde „Laponské vzdušné síly.“ Další den konečně uhybáme ze zaplaveného údolí do hor a blátivým a vodním etapám v korytech nově vzniklých potoků je tak konec. Následných pět dnů nepotkáváme s Evou jediného turistu, dva dny jdeme úplně mimo jakékoliv cesty, pouze nadivoko podle mapy. Často kráčíme sněhem a jelikož zde není žádná lidská stopa a jsme odchýlení od obvyklých cest, je jasné, že minimálně letos jsme zde prvními lidmi. Ač je skoro denně nějaká přeháňka, deštivému úvodu je dávno konec a užíváme si putování v nedotčených horách. Dojem nezkazí ani 1300 km dlouhá cesta na jih do Stockholmu a zpožděné letadlo do Prahy. S Davidem se potkáváme na stockholmském letišti, po našem rozdělení trávil ještě asi 5 dní v Laponsku, kde si postavil u jednoho jezera stan a procházel se po okolí, potom odjel do Stockholmu, kde strávil tři dny a spal ve stanu v lese u letiště.

Třítýdenní pobyt v divočině Laponska byl velmi vydatný, prošli jsme napříč rozsáhlý NP Urho Kekkonen ve finském Laponsku, přesunuli se 900 km do hor na švédsko – norském pomezí, kde jsme chodili v divočině NP Padjelanta a v těsné blízkosti NP Sarek. Zažili jsme nepříznivé podmínky, které nás dokonce rozdělily na dvě skupiny, inkasovali jsme mnoho stovek komářích štípanců, nachodili kolem 300 km s těžkým báglem na zádech, kde jsme si museli nést jídlo na mnoho dní dopředu, brodili jsme desítky dravých toků, protože cesta pokračovala na druhé straně, chodili ve sněhu, po ledovci, viděli stovky laponských jezer a odlehlá místa zcela bez lidí. Moje milované Laponsko mě ani tentokrát nezklamalo, zážitky byly silné a už se těším, až tam vyrazím zase příště, což bude možná už podesáté. Inu, nejrozsáhlejší a zároveň nejzachovalejší přírodní oblast v Evropě je pro mne bezedným lákadlem…

p1040566
První noc ve stanu – v Rovaniemi hned u nádraží (foceno před půlnocí)
p1040573
Návštěva husky farmy, kde jsem dva roky pracoval
p1040587
První stovky metrů v NP Urho Kekkonen
p1040635
Podél potoka Rautuoja
p1040654
Jezero Lankojärvi
p1040701
Zkušené cestovatelce Evě začínají třetí den vadit „ty debilní břízy, kvůli kterým sem nemusela jet 3000 km“
p1040748
Jezero Luirojärvi
p1040798
Pohled na Luirojärvi během stoupání na Sokosti
p1040803
Vrchol kopce Sokosti (718 m), nejvyššího v parku
p1040815
Cesta po vrcholových pláních již Evu plně uspokojuje – konečně kopce!
p1040859
Paratiisikuru – Rajské údolí
p1040879
Pirunportti – Ďáblova brána
p1040934
Řeka Anterinjoki
p1050004
Sob, symbol Laponska
p1050022
Jezero Kiertamajärvi
p1050055
Švédské Laponsko – řeka Tarraätno
p1050094
Neskutečná energie – do jedné vteřiny jistá smrt
p1050143
Z promoklého rozvodněného údolí konečně v horách!
p1050182
Stanování u opuštěného jezera Vájmok
p1050203
Potok směřující dravě do jezera Vájmok
p1050209
Horská scenerie
p1050225
U jezera Vistekjávrre
p1050261
Kombinace léta a zimy – květů a sněhu
p1050262
Bažiny u řeky Varvvekjåhkå
p1050309
Brodění potoků a řek bylo na denním pořádku
p1050339
Krajina v NP Padjelanta
p1050365
Na ledovci Jiegnáffojiegna
p1050409
Pohled na jezero Råvejávrre
p1050430
Nocleh nejen za polárním kruhem, ale ještě k tomu 1140 m vysoko
p1050434
Musíme sejít do údolí řeky Riggoajvejåhkå
p1050441
Klasický výjev – potok kaskádovitě míří z hor do údolí
9.8.2009 00:10
Hodnocení karmou
Současná karma článku: 23.63
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

p1040566
p1040566
p1040573
p1040573
p1040587
p1040587
p1040635
p1040635
p1040654
p1040654
p1040701
p1040701
p1040748
p1040748
p1040798
p1040798
Laponsko 2009, fotogalerie
Zobrazit všechny obrázky — celkem 32 obrázků


Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky

TOPlist