25 tydnu v divocine Laponska - tyden 9.

23. – 29. cervna 2008

Devaty tyden na husky farme na dalnem finskem severu zacinam ponocovanim a noc na pondeli jdu spat az ve tri hodiny rano, fotbal skoncil az po pulnoci a potom jsem se dlouho zdrzel v kancelari na pocitaci. V pondeli rano se mi tudiz nevstava uplne nejlepe, ale neda se nic delat. V poledne prerusuji praci a jedu s Janim a Juhou nakoupit do Saariselkä, kde uz jsem tyden nebyl. Je pekny slunecny den, ale aspon na chvilku musi opet zaprset, jak je zde zvykem… Kratka prehanka mi ale nijak nevadi, hlavne, ze to nejsou celodenni deste. V pondeli vecer po dlouhe dobe neni fotbal, zbyvaji posledni tri zapasy a dnes je volny den. Odpoledne a vecer se tak pro mne dosti vlecou a takto to ted bude skoro porad, neni jednoduche se tu sam ve volnem case dostatecne zabavit.

Utery je rovnez pekny teply slunecny den, ale znovu to tak nevydrzi celou dobu a opet se farmou prozene prehanka. Dnes jsem si vzal volno a tak jsem se po dlouhe dobe prospal a behem dne odpocival. Volny den utekl pomalu, bohuzel prilis zabavy na osamocene farme v Laponsku neni a po dvou mesicich pobytu mi to tu zacina byt docela dlouhe, chtelo by to nejakou navstevu. Vloni si sem udelal vylet jeden nas rodinny znamy jeste se svym kamaradem na motorce, coz bylo pro mne velmi prijemne rozptyleni a naruseni stereotypu beznych dni. Letos to ale zatim na zadnou navstevu nevypada, cesta sem je dlouha a draha a nevim o nikom z okruhu znamych ci pribuznych, kdo by mel zaroven dostatek casu, penez, energie a chuti vlacet se napric Evropou do chladneho Laponska. Juha s Jarim byli vecer tezit zlato, jsme tu totiz ve velmi zlatonosnem kraji a zlato se naleza v mnoha zdejsich potocich a rekach. Vzali si na to s sebou k rece i mechanizaci, vodni pumpu a plno dalsich veci, ale jejich snaha byla dnesni vecer marna a nenalezli temer nic. Na farmu se vratili o pulnoci a az pak jeli domu – Juha do Saariselkä a Jari do Ivala.

Ve stredu je znovu teply slunecny den a znovu s prehankami. Pri praci nastava jedna nemila zmena – prave nyni se vyrojily miliardy laponskych komaru, ktere budou lidem v Laponsku az do podzimu denne zneprijemnovat zivot, coz uz pocituji na vlastni kuzi pri praci a bude to ted takto denne. Komari k Laponsku neodmyslitelne patri a jsou jednim z jeho symbolu, zdejsi bazinata krajina a mocaly a tune z roztateho snehu jsou pro ne tim pravym rajem. Juha s usmevem rika, ze kdyz byl vcera vecer s Jarim ryzovat u reky v lese zlato, mel komaru 500 na zadech a 100 na obliceji… Zni to sice jako vtip, ale zdejsi realita je opravdu takova, v obchodech lze bezne koupit pohled, na kterem je detailni zaber komara, jak saje z kuze cloveka krev. Lide kolikrat nosi v lese na obliceji sitovane kukly, podobne tem vcelarskym.

Vecer je po dvou dnech pauzy opet fotbal, semifinale Nemecko – Turecko, ve druhem polocase ale mnohokrat vypadava spojeni a tak z toho prilis nemam a prichazim tak i o dva goly, ktere v tu dobu padly. Nemci nakonec po boji a se stestim postupuji do finale po vyhre 3:2.

Ze ctvrtka mam obavy, protoze na nej predpoved slibovala vytrvaly dest pro celou sirokou oblast kolem nas, takze bylo jasne, ze se nam dest nevyhne. A bohuzel, je to uplne presne tak. Zacina prset akorat, kdyz zacinam praci v devet rano a prsi celou dobu bez prestavky. Po chvili beru na sebe plastenku, vsechno je mokre, Jani je zalezly ve svem domku, Juha nakrmil sve zavodni psy a odjel domu do Saariselkä, pejsci odpocivaji v boudach, jen ja tu kmitam na desti. Venku je velmi sedo a tmavo a tak hned po praci uleham, v noci jsem sel stejne spat az velmi pozde, tak to aspon ted naspim. Dest jeste zesiluje a padaji uplne provazy. Vecer sleduji semifinale Spanelsko – Rusko, Rusove nezopakovali sve predchozi vyborne vykony a podlehli Spanelum 0:3, Spanelsko bude hrat v nedeli proti Nemcum finale.

Noc na patek jdu spat hodne pozde a nejprv se mi ani nedari usnout. Kdyz uz prichazi spanek, najednou zacnou stekat dva psi, kteri jsou v te casti farmy blizko meho domku a nechteji prestat, takze jsem zase vzhuru. Jejich stekot je vytrvaly, jsem zoufaly, nemam proti tomu zadnou obranu. Nakonec delam to, ze jdu spat na jiny pokoj, ktery je obracen narozdil od meho pokoje na stranu smerem pryc od psu. To aspon trochu pomaha, stekot zde slysim tlumeneji a konecne usinam, bude pul ctvrte nad ranem.

Patek je beznym dnem, nastesti uz neprsi vytrvale, je polojasno az oblacno s prehankami, na nebi jsou vsechny druhy barev, jak se honi mraky. V noci se bohuzel opakuje vcerejsi pribeh, jeden pes silne a bez prestavky steka ve frekvenci zhruba 3× do vteriny a ne a ne prestat. Prave prichazejici spanek je pro mne opet ztracen a rezignovane se znovu stehuji spat do protilehleho pokoje.

V sobotu je zatazeno a chvilemi drobne prsi (je uz sobota a tento tyden zatim nebyl jediny den, kdy by vubec neprselo), neni to ale nic velkeho. Odpoledne se citim svezi a laka me to projet se na kole, na kterem uz jsem nebyl asi deset dni. Vydavam se za farmu po lesni ceste k potoku Kultaoja, ale pokracuji jeste o dost dal do mist, kde jsem zatim nebyl. Timto smerem neni mozna nejakych 150 km zadna vesnicka, pouze nekonecny les. Svoji projizdku do neznama koncim u potoka Tolosenhaara, kolem ktereho je rozlehle udoli s typicky bazinatym neprostupnym terenem. Kdyz se vracim zpet a uz jsem blizko farmy, miji me ctyrkolka s vozikem – Juha a Jari zase jedou tezit zlato a hledat nejake plodne misto, kde by se vyplatilo zahajit intenzivnejsi tezbu.

Vecer resim dilema, zda spat ve svem pokoji a riskovat probuzeni od stekajicich psu nebo jit spat tentokrat rovnou od zacatku do pokoje naproti. Jsem ospaly, po kole me boli nohy a tak volim jistotu a jdu spat do pokoje na druhou stranu od psu. Probouzim se po klidnem spanku az rano, kdyz mi zvoni budik. Venku je po desti, to znamena, ze tento tyden nebyl jediny den, ktery by byl uplne beze srazek. Ale rano uz neprsi a zatazena obloha se behem dne vyjasnuje, odpoledne je pravy letni den, slunecno, teplota na slunicku 33 stupnu, na mne az moc horko. Ale v takovem pocasi se mi nechce sedet uvnitr domku a tak sedam na kolo a jedu do Saariselkä, stejne uz jsem tam 6 dni nebyl a dochazi mi jidlo, tak aspon koupim neco lehciho, co uvezu v batuzku na zadech. Po ceste vidim mnoho aut turistu, kteri sem miri na dovolenou, plno aut je italskych, jsou to obytna auta. Italu sem do Laponska jezdiva hodne, sice to maji znacne daleko, ale je to tu jejich oblibena oblast, uz pri mych mnohych predchozich cestach Laponskem jsem na italska obytna auta casto narazel. Jak tak slapu do pedalu cestou ze Saariselkä zpet, najednou dostane muj mozek jakysi impuls. V prvni vterine nevim, co me tak vyvedlo z poklidu, ale pak si to hned uvedomuji – ceska znacka! Pokud jsem v te rychlosti dobre videl, protijedouci auto bylo z Cech, byla to skoro jiste ceska poznavaci znacka. Jeste jsem se rychle ohledl, auto melo na zadni casti pripevneno cyklisticka kola a zmizelo mi v dalce. Kdybych se v Saariselkä o par minut zdrzel, treba bych je tam potkal na parkovisti, popovidal a pripadne nabidnul ubytovani u mne v domku. Takhle je to ztraceno, vracet se do Saariselkä nebudu, mam na zadech plny batoh jidla a oni tam ani nemusi zastavit a mohou pokracovat dal na Ivalo a Inari.

Vecer samozrejme sleduji finale fotbaloveho ME Spanelsko – Nemecko. Spanele jsou v prvni puli mirne lepsi a po pekne individualni akci Torrese jdou do vedeni. Ve druhe puli se Nemci logicky tlaci co nejvice dopredu a Spanele hrozi z rychlych nebezpecnych brejku. Poslednich 20 minut ale Nemci nejak vypadavaji z rytmu, aniz by Spanele nejak uporne branili, naopak – Spanelsko hraje stale utocny fotbal smerem dopredu a Nemci nemaji skoro zadnou prilezitost. Spanele vitezi 1:0 a jsou mistry Evropy. Videl jsem na turnaji vsech 31 utkani, coz mi tu vyrazne zprijemnilo vecery, ted bohuzel tato zabava pro mne konci.

Mam za sebou dva mesice, dva mesice je venku stale svetlo bez ohledu na to, jestli je poledne, pulnoc nebo cas hluboko po pulnoci. Venkovni tmu jsem videl naposledy z okna nocniho vlaku z Helsinek do Rovaniemi. Dva mesice jsem byl pouze zde na osamocene farme a na projizdkach na kole po okoli. Jedina obec, kterou jsem od konce dubna spatril, je vesnicka Saariselkä, kam jezdim jednou tydne na nakup ci pripadne na kole. Dva mesice hovorim pouze s Janim, Juhou, Jarim a Minnou, na ostatni lidi narazim tak maximalne v obchode. Ale je tu pekne a mne to vyhovuje vice, nez hekticky zivot v Praze nebo kolosech typu Moskva, New York. Tam bych se asi brzy zblaznil – cekat netrpelive dve minuty na prechodu, nez cvakne zeleny panacek, pak rychle v davu lidi prebehnout silnici, protoze zeleny panacek se po ctyrech vterinach meni zpet v cerveneho a rozjizdejici se auta nervoznich ridicu uz vam skrtaji o paty. Neee, to by nebylo pro mne, zlate Laponsko!

Současná karma článku: 12.73
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

p1020284	p1020287
p1020290	p1020294
p1020297	p1020307
p1020311	p1020312
25 tydnu v divocine Laponska - tyden 9. Zobrazit všechny obrázky — celkem 9 obrázků

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky