25 tydnu v divocine Laponska - tyden 7.

9. – 15. cervna 2008

Do sedmeho tydne na husky farme ve finskem Laponsku vstupuji s tim, ze me ceka velmi spatne pocasi, nebot nedelni predpoved na nejblizsich pet dni byla zhruba ve stylu: dest – dest – silny dest – silny dest – dest. K tomu predpoved velmi nizkych teplot. Proto jsem prekvapen, kdyz v pondeli rano sundavam z okna deku, kterou tam davam kvuli polarnimu dni a neustalemu svetlu, abych se v noci vyspal, a vidim, ze neprsi a dokonce misty prosvita slunicko. Tak vida, ono to nebude tak zle! Venku je jen mirne nad nulou a tak si beru zimni obleceni, ktere jsem uz delsi dobu nemel na sobe a hura do prace! Venku je opravdu chladno, ale jsem vdecny, ze neprsi. Odpoledne se dokonce vyjasnuje a slunicko se snazi vic a vic.

Navecer klasicky poustim televizi, abych sledoval Mistrovstvi Evropy ve fotbale. Ale ze bych se spletl a pustil jiny program, na kterem davaji Mistrovstvi Afriky? Ne ne, vsechno je v poradku, to akorat hraje Francie, jejiz tym az na vyjimky tvori samy cernoch ci Arab z byvalych francouzskych kolonii. Bez techto hracu africkeho puvodu by Francie fotbalove skoro prestala existovat a propadla by se na uroven San Marina… I kdyz dnes Francii nestaci ani cernossti hraci, proti Rumunsku predvadeji jednu velkou bidu a nudny zapas konci 0:0. Vecerni utkani Nizozemi s Italii je jinou lahudkou…

V utery je venku opet chladno a navic i zatazeno, dvakrat se spousti SNEHOVA prehanka! Asi se vraci zima. Ale snezeni neni skoro v pulce cervna normalni ani tady 240 km za polarnim kruhem, ted uz by tu melo byt podstatne tepleji. Bohuzel neni. Delam dnes sesty den v kuse a citim unavu a moc uz se tesim na volny den, ktery jsem si vybral na zitrek. Ke konci pracovni doby, kdyz uz jsem rad, ze jsem rad, se dozvidam, ze Minna, ktera za mne pracuje v mych dnech volna, pry pred chvili volala, ze by zitra potrebovala jet do Ivala neco vyrizovat na urady a jestli bych si tedy nemohl vzit den volna ve ctvrtek. No co se da delat, nebudu cinit problemy, zijeme tu v extremnim kraji a musime si vyhovet a pomahat. Takze zadosti samozrejme vyhovuji a i kdyz jsem dost unaven, jeste to nejak zitra musim vydrzet. Po praci uleham, abych nacerpal sily a vecer relaxuji u televize a sleduji fotbal. Komentator rika, ze je v dejisti zapasu v Salzburgu jeste ted vecer 23 stupnu. Schvalne odbiham k oknu podivat se na teplomer, kolik mam tady ja – venku je prave 6 stupnu a to je jeste hodne, protoze je zatazeno, jinak tu teplota v noci klesa k nule…

Ve stredu delam 7. den v kuse a z poslednich 16-ti dni jsem mel jediny den volna. Ale dnes kupodivu nejsem prilis unaven. Venku se certi zeni, je drobne nad nulou a skoro celou pracovni dobu mi silne snezi. Snih se sice na zemi nedrzi, ale padaji huste velke silne vlocky. Podotykam, ze nejsme na horach, farma lezi v bezne nadmorske vysce – rovnych 300 metru vysoko. Vloni tu naposledy po zime snezilo 3. kvetna, zato letos je to o necem jinem – v polovine kvetna tu snezilo denne a snih i pribyval, ted uz je skoro pulka cervna a zase snezi. Uz si tu z toho delame legraci.

Po praci polehavam a vecer napjate poustim fotbal, dnes hraji nasi s Portugalci. Proti uvodnimu zapasu se Svycarskem jsme se dost zlepsili, ale na dobre Portugalce to nestacilo a vychazime naprazdno, prohravame zapas 1:3. Nasim velkym problemem je, ze jsme se za dosavadni dva zapasy skoro nedostali ke strele na branu. Nechce se mi ted hledat na internetu statistika, ale mam pocit, ze za 180 minut hry jsme skoro nevystrelili mezi tyce a to se pak body ziskavaji tezko…

Ve ctvrtek mam konecne volno a tak si mohu dovolit byt v noci dele u pocitace, protoze rano nebudu muset vstavat. Kdyz jdu asi ve dve hodiny po pulnoci z kancelare na muj domek, venku chumeli a vlivem nizke teploty se snih na zemi drzi a vsude je bilo! Ve ctvrtek pak dlouho spim a po probuzeni pokracuji v lezeni, venku prsi, snih uz roztal. Jsem rad, ze dnes nemusim v tom mokru venku pracovat. Pocasi je opravdu spatne, asi 6 stupnu nad nulou a dest trva po cely den, takze jsem zalezly v pokojiku, koukam z okna na sedivou sychravici a vecer, jak jinak, poustim televizi a sleduji fotbal, coz je tu pro mne opravdu milym zpestrenim.

V patek me zase ceka prace a nastesti uz se uracilo prestat prset. Rano je zatazeno, behem dne se pak vyjasnuje a prosvitajici slunicko me laka projet se na kole, poslednich 6 dnu od sobotniho nakupu jsem byl pouze v arealu farmy a nikde jinde. Takze po praci vytahuji po delsi dobe zase kolo a jedu se projet do turistickeho vychodiste Kiilopää, kde jsem byl nekdy pred dvema tydny. A hle, takova zmena! Pred dvema tydny na tamnim velkem parkovisti byla pouha ctyri auta a u srubu a chat auto zadne. Ted je na parkovisti aut 30 a skoro u kazdeho srubu nejake auto zaparkovane. Jasny to dukaz, ze jsou prazdniny a lide jezdi na dovolenou. Ve Finsku uz totiz skolaci skoncili v zaveru kvetna a prazdniny tak zacinaji byt v plnem proudu, coz je v Kiilopää jasne videt. Kiilopää je jedno z hlavnich vychodist do narodniho parku Urho Kekkonen.

Po prijezdu zpet na farmu si asi na hodinku leham a vecer poustim fotbal, zvlaste ten pozdejsi zapas je velmi pohledny, Nizozemci prejeli Francii 4:1 a bylo opravdu na co se divat, navic predtim v pondeli Nizozemci ustedrili dalsi debakl jednomu z favoritu, kdyz 3:0 porazili Italii a v teto skupine smrti tak maji impozantni skore 7:1 po dvou zapasech a podle nejen vysledku, ale i predvadene hry jsou jednim z nejzhavejsich kandidatu na titul. Ja uz se ale hlavne tesim na nedelni zapas nasich s Turky, ve kterem musime uspet, abychom neskoncili uz ve skupine!

V sobotu je prijemny den, je polojasno a na slunicku pekne. Na konci pracovniho dne kontroluji psum obojky, coz delam tak jednou za dva tydny, aby zadny pes nemel obojek moc utazeny ci naopak povoleny. Neni to tak jednoduche – nekteri hravi psi na mne porad radosti skacou a nevydrzi vterinu v klidu, jini jsou zase bojacni a je tezke s nimi navazat kontakt. Odpoledne je pekne a tak jenom v kratasech jedu na kole do Saariselkä a zpet. I na zdejsi hlavni silnici je jiz mnohem vice aut, nez v kvetnu, letni turisticka sezona se rozjizdi. Vecer opet sleduji fotbal.

V noci na nedeli jdu spat dost pozde, zapasy ME totiz konci az po pul dvanacte zdejsiho casu a teprve pak chodim na vedlejsi domek do sprchy a vyridit maily a precist si nejake zpravy na internetu, cili bezne chodim spat v poslednich dnech v jednu hodinu po pulnoci, ale tentokrat jsem to nejak protahl a jdu spat az po pul druhe. Rano v nedeli se mi samozrejme nechce po kratkem spanku vstavat, ale venku je krasne slunecno a to se clovek venku probudi rychleji, nez kdyby me cekala prace v podmracenem dni. Panuje primo idealni pocasi a delam pouze v tricku s kratkym rukavem. Je zajimave, ze jiz koncem kvetna, hned dva tydny pote, co roztal posledni snih ze zimy, tu zacaly rust houby. Ale ne klasicke s nohou a kloboukem, ale jakesi musle, u nas jsem je nevidel. Finove jim rikaji „korvasieni“ a jestli rostou i u nas a maji cesky nazev, to netusim. Latinsky se houba jmenuje „Gyromitra esculenta“. Je to pry vyhlasena lahudka, ale pozor – prudce jedovata. Minna, ktera je tu kolem farmy sbira, rika, ze jsou trochu jedovate a je treba je predtim dvakrat povarit. Asi za dva dny je kolem farmy sbira Jari a pta se me, jestli znam tyhle houby. Rikam, ze mi o nich povidala Minna a ze pry jsou trochu jedovate. „Trochu?“, zasmeje se Jari, „ty jsou tak silne jedovate, ze po pozreni velice rychle zemres. Je nutne je dvakrat povarit, dat hodne vody, tu po prvnim vareni vylit a proces opakovat. Ale je to pochoutka a restaurace je vykupuji, priblizne za 6 euro kilo“, rika Jari. Hmmm, tak takovehle houby tu radsi sbirat nebudu, trnul bych hruzou, zda jsem je povaril dostatecne.

Vecer netrpelive poustim fotbal, nasi musi uspet proti Turkum, jinak v turnaji konci. A zacina to vyborne, jsme jasne lepsi a hraje se jen na turecke pulce, soupere k nicemu nepoustime a zaslouzene vedeme 1:0. Bohuzel, po polocase az prilis branime a zacinam citit, ze Turci brzy srovnaji. Ovsem znicehonic z jednoho z protiutoku davame druhy gol a mame Turky na lopate. Parada, ted uz mame postup ze skupiny v kapse, tohle uz si pohlidame. Poslednich 20 minut zapasu je ale velmi spatnym vtipem a zlym snem, zatahujeme se uplne do obrany, ktera ale neni bezchybna, poustime pasivni hrou Turky zbytecne do tlaku a nechavame je snizit, pak nasleduje skolacka chyba Petra Cecha a aby toho nebylo malo, dostavame jeste treti gol a ztracime tak vyhrany zapas a jedeme domu. Jsem velmi zarazen a zklaman, to je spatne! Ztratili jsme vyhrany zapas a prohrali se souperem, ktery rozhodne nebyl lepsi. Pred dvema lety jsme na MS taky nepostoupili ze skupiny, v hokeji jsme dvakrat za sebou vypadli na MS ve ctvrtfinale. Ceska republika zaziva v hokeji i fotbale ustup ze slavy a uspechy se asi v dalsich letech budou dostavovat mnohem ridceji, nez jsme si zvykli. Aspon, ze mi tento tyden vydrzel ten zbytek zubu, ktery se mi minuly vikend vystipl…

Současná karma článku: 11.82
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

p1020037	p1020162
p1020177	p1020182
p1020183	p1020189
p1020193	p1020196

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky