25 tydnu v divocine Laponska - tyden 5.

26. kvetna – 1. cervna 2008

Pryc je zima a snezeni, vsechno je jinak! Kde jsou ty casy, kdy tu pred dvema tydny denne snezilo a teploty nepresahly 3 stupne a ja se brodil v kombinaci cerstveho a ze zimy stareho neroztateho snehu. To uz jsou jen vzpominky, do Laponska prislo leto. Schvalne pisi leto, protoze jaro zde vlastne ani neexistuje… U nas v CR na jare krasne kvetou ovocne i jine stromy, ze zeme se derou na svet jarni rostliny a vse se zelena cerstvou travou. To tady az na nejakou brizu zadne listnate stromy nejsou a nejake ovocne ci okrasne uz vubec ne, pouze same borovice. Jarni rostliny a i trava se na svet prilis nederou, protoze tu jsou jen mechy, boruvci a brusinci… Ja vim, biologove by mi jiste rekli, ze je tu 120 druhu trav a 600 druhu ostatnich rostlin, ale pro normalniho cloveka tu jsou na prvni pohled pouze boruvci, brusinci, mech a vres. Jaro zde zkratka nemaji, behem kvetna roztaje snih, prestane byt zima a zacina zdejsi kratke leto, ktere ale muze byt prijemne teple a teploty bez problemu mohou presahnout ve stinu dvacitku.

Pomalu se stava tradici, ze si na pondeli beru volno, je tomu tak i tentokrat. Pocasi na kolo prilis neni, je asi 8 ve stinu a promenlivo, obcas i kratka prehanka. Cely den odpocivam, beru si volno zatim jen jednou tydne, tak at nacerpam sily. Mohl bych si brat volno casteji, ale jelikoz tu letos neni moc prace a obvykle delam tak 6 – 6,5 hodiny (u psu jeste kratsi dobu, ale snazim se vzdy si neco najit dalsiho, cim bych trochu nahnal odpracovany cas), tak mi zatim staci den volna jeden, aspon tak mam vice hodin. Kdyz uz jsem u toho denniho rezimu, tak zacinat mohu v kolik chci. Zvolil jsem si, stejne jako vloni, ze delam od deviti rano. To uz jsem trochu schopny vstat, i kdyz i tak to boli (chodivam spat pozde po pulnoci) a jeste zbyde nejaky volny cas odpoledne a vecer. Zacinam tedy v devet a koncivam nejcasteji mezi treti a ctvrtou odpoledne, podle toho, jak to zrovna vyjde. Jelikoz vetsinou nesnidam, protoze hned po ranu nemam na jidlo pomysleni, vstavam casto na posledni chvili, bezne i v 8:45. Udelam ranni hygienu, obleknu se a jdu na to, cesta na „pracoviste“ mi zabere asi 15 vterin.

Behem tydne ale prichazeji zatim nejdelsi pracovni dny, co jsem letos zde – v utery a stredu delam 8 hodin a ve ctvrtek 7,5. Pridelavali jsme totiz psum na boudy kbeliky, aby meli moznost kdykoliv se po cely den napit a tato prace nam zabrala cas. Zkratka prechazime na letni rezim, meni se i zpusob krmeni psu. Zatimco doted se behem dne pripravila psum takova kase, kdy jsem granule zalil horkou vodou a jejim vlivem se behem 2 – 3 hodin granule rozpustily skoro na kasi a tu jsem v zaveru dne rozvezl pejskum, ted to bude jinak. Jidlo budou dostavat hned po ranu a to granule suche, ktere jim dam do misky a zaliji studenou vodou, ktera zbyde v kbelicich na piti. Behem dne pak do kbeliku doplnim cerstvou studenou vodu, ktere takto roznosim a rozliji priblizne 500 litru. Uz tedy nebudou dostavat po ranu k piti jakousi polevku, jako tomu bylo doted. Se zmenou pocasi a s prichazejicim letem se zkratka pejskum zmenil jidelni a pitny rezim a mne rezim pracovni. Behem uterka byl krasny slunecny den, ve stredu se obloha neustale menila, chvilkami drobne prselo, ale hned nato zase svitilo slunicko a tak porad dokola. Teplota pres den uz se drzi kolem 10 stupnu a pokud sviti slunce, je krasne teplo.

Ve stredu vecer jsou vsechny kbeliky pridelane a tak ve ctvrtek poprve prechazim na jiny system prace a jsem rad, ze to trva o neco dele a zabere mi to tak vice casu. Po uplynulych trech delsich dnech v rade na mne pada unava a trochu i premyslim o dni volna, ale nakonec si ho neberu.

V patek se citim dobre, rano je zatazeno a ne uplne teplo, ale behem dne se obloha krasne vyjasnuje a je pekny teply slunecny den. Pres poledne jsem si udelal delsi prestavku, jel jsem s Janim na nakup do Saariselkä, coz je jedina obec, kterou behem pul roku vidim, jinak se nikam do jinych vesnic ci snad dokonce mest nedostanu, vsechno je daleko. Mozna tak jednou do Ivala, pokud bude nejaky duvod, ale asi nebude. Takze sest mesicu na samote na farme v lesich a k tomu jednou tydne na otocku na nakup do Saariselkä, pripadne jeste projizdka do Saariselkä na kole. Tim pro mne civilizace konci.

Na sobotu v prubehu celeho tydne predpovidali pro nasi oblast vyrazne otepleni az na 18 ve stinu a jasno. To se naplnilo, dokonce je jeste tepleji, takze v sobotu zazivam zatim nejteplejsi den, co jsem letos zde. Bylo by to klidne na kratasy a tilko, ale k pejskum to neni nejvhodnejsi obleceni, mnozi z nich jsou velmi hravi a na cloveka neustale skacou a chteji navazat kontakt, takze je treba mit dlouhe obleceni, pokud nechce mit clovek rozdrapanou kuzi… Ale hned jak koncim praci, prevlekam se pouze do kratasu a tricka s kratkym rukavem a vyrazim na kolo. Pocasi je vyslovene letni, je 23 stupnu ve stinu a slunce naplno sviti, obloha modra, vymetena bez jedineho oblacku. Je to mozne, ze tu pred dvema tydny denne snezilo a teploty se pohybovaly kolem bodu mrazu? Je to tak… Nejprve jedu asi 2 km za farmu lesni cestou ke zlatonosnemu potoku Kultaoja. Jeho nazev hovori sam za vse (kulta=zlato, oja=potok).

Cely zdejsi kraj je velmi zlatonosny a nachazi se zde udajne jedno z nejkvalitnejsich zlat v Evrope, jeden gram tu pry vykupuji za 100 euro. Podel zdejsich rek a potoku je v nekterych mistech rada karavanu, kde bydli zlatokopove, kteri sem prijizdeji na leto. Mnozi z nich pouzivaji k tezbe i mechanizaci a tak zlatokopecke panve nahrazuji mnozi lide vselijakymi stroji. Nejaky ten kilometr od nas na jih se nachazi zlatokopecka vesnice Tankavaara, kde se konaji ruzne zavody a bylo tu i mistrovstvi sveta v ryzovani zlata. Pak se vracim od potoka Kultaoja zpet na farmu a vydavam se na opacnou stranu, jedu po silnici do Kiilopää, coz je turisticke vychodiste do narodniho parku Urho Kekkonen. Pocasi je opravdu paradni a je mi horko i v kratasech a tricku. Pripadam si, jako bych tu byl na letni dovolene, jezdim si v klidku na kole, delam fotky a pritom jsem jeste pred chvili pracoval… Stale mi prijde tezko uveritelne, ze v tomto zapadlem kraji, ve kterem jsem putoval jako nezavisly turista v narodnim parku Lemmenjoki v roce 2003 a pak ve zdejsim narodnim parku Urho Kekkonen nejprv v roce 2004 a pak dvakrat v roce 2006, jsem najednou vydelecne cinny domorodec… To by me tenkrat, kdyz jsem tu s batohem na zadech brazdil lesy a rozplyval se nad krasami mistni prirody, ani ve snu nenapadlo…

Nedele je zatazena, ale tepla. Ac vubec nesviti slunce, je 19 stupnu. Je absolutni bezvetri, i psi jsou az moc klidni a po vetsinu dne ani jeden jediny nestekne. Takove mrtvolne ticho pred bouri, ovsem zadnou bouri dle predpovedi pocasi neslibuji, bourky jsou v Laponsku vzhledem ke chladnemu klimatu dost vyjimecne. Pracuji dnes sesty den v kuse, ale citim se dobre, odpoledne se dokonce kousek jedu projet do lesa na kole a prochazim se i po lese. Ten je kupodivu v mnohych mistech uplne suchy az vyprahly, ackoliv pocatkem tydne bylo jeste v lesich na mnohych mistech nemalo snehu.

Mam tak za sebou pet tydnu a za tu dobu zde doslo k totalni promene – pri mem prijezdu na konci dubna tu bylo pres pul metru snehu, na plno mistech v navejich i pres metr. Do pulky kvetna bylo kazdou noc pod nulou a denni teploty s vyjimkou uvodnich dni velmi blizko nule. Jeste v pulce kvetna denne snezilo, ted ale neni po snehu ani pamatky, venku jsou letni teploty a ja jezdim v kratasech na kole. Leto zacalo. V nasledujicim tydnu zacina fotbalove EURO, tak budu mit o zabavu postarano a po vecerech sledovat zapasy.

Současná karma článku: 10.77
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

p1020035	p1020041
p1020045	p1020058
p1020063	p1020069
p1020070	p1020075
25 tydnu v divocine Laponska - tyden 5. Zobrazit všechny obrázky — celkem 13 obrázků

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky