25 tydnu v divocine Laponska - tyden 4.

19. – 25. kvetna 2008

Ctvrty tyden meho pobytu zacinam v ocekavani, ze to kazdodenni snezeni a teploty u bodu mrazu prece uz nemohou trvat vecne a musi prijit nejake otepleni, vzdyt pomalu bude cerven! V pondeli ale zadna velka zmena neni, prilis me to ale nevadi, po predchozich sesti dnech prace jsem si vzal na pondeli volno. Takze si uzivam toho, ze nemusim vstavat na povel budiku, ale az na povel tela, az da telo signal, ze uz je vyspale. K tomu dochazi nekdy pred polednem. Den pojimam relaxacne, co jineho tu taky delat, venku je jeste snih a i dnes velmi chladno. Majitele Jani a Juha jeli do Ivala a vyrizuji tam nejake me dokumenty a stejne jako vloni je to trochu komplikovane, protoze tady na dalekem severu o nejakych evropskych formularich a smlouvach Evropske unie nevedi na uradech skoro nic, sem mezi pastevce sobu zatim novoty z Bruselu pronikaji velmi pozvolna… Kdyz jsem byl v zime 2006 – 2007 na husky farme nedaleko mesta Kuusamo, to bylo take dost na severu, ale asi o 400 km jizneji, nez jsem ted. Tam bylo s urady vse bez problemu, tady u Ivala ale civilizace a pokrok nejsou tim hlavnim, o co tu jde…

V utery po pondelnim odpocinku opet hura pracovat mezi pejsky, ale ranni drobne snezeni ponekud brzdi muj elan. Ja vim, ze jsem za polarnim kruhem, ale opravdu musi snezit jeste v zaveru kvetna? Majitel Jani rika, ze letos tu asi bude rekord tykajici se toho, jak dlouho se tu snih na zemi drzi. Touto dobou tu jindy uz nebyva, kdezto ted ho je jeste, hlavne v lese, kam se tolik nedostane slunce, relativne slusna vrstva. Tak z takoveho rekordu ani nemam radost… Vloni jsem tu zazil jiny „rekord“ s pocasim – podle domorodcu tu bylo vloni nejdestivejsi leto od roku 1991, prselo opravdu az na vyjimky denne. Letos to doufam bude jine!

Tepleji neni ani ve stredu, ale optimisticka je predpoved pocasi, hlasajici na pristi dny zmenu. Dnes tu je behem kvetna naposledy jeden z majitelu farmy – Juha, protoze zitra odjizdi s rodinou (manzelkou a dcerou) na dovolenou do Bulharska, byla to pry nejaka cenove dost vyhodna nabidka. Velmi pikantni je to, ze letadlo leti z Helsinek a tak se nejprv musi dopravit do finske metropole na letiste, coz je odtud od nas 1100 km, de facto pres celou zemi. To si u nas v CR neumim predstavit, ze nekdo jede pres tisic km nekam na letiste, aby mohl pote letet na dovolenou… U nas lide treba jedou tisic km na dovolenou, napriklad autem do Chorvatska a pro mnohe z nich je to jejich zivotni cesta, o ktere pak jeste dlouho vypraveji znamym, kde, co a jak po ceste bylo… A tady si Juha, jen tak mimochodem, zajede 1100 km na letiste. Zkratka zivot v Laponsku je narocny a tvrdy a krome pekne nespoutane prirody je odtud vse daleko!

Vecer sleduji v televizi napinave finale Ligy mistru mezi Chelsea a Manchesterem United, zapas se protahl do prodlouzeni a pote pokutovych kopu, takze skoncil v pul jedne v noci zdejsiho casu a kuriozni je, ze se hralo v Moskve a tam je jeste o hodinu vice, nez ve Finsku, takze utkani skoncilo v pul druhe po pulnoci tamniho casu… Chelsea doslova sahala po vitezstvi, stacilo promenit posledni penaltu, ale sport je nekdy nevyzpytatelny, Chelsea posledni penaltu nedala a tak rozstrel pokracoval a nakonec se radoval Manchester, stejne jako v letosnim rocniku Premier league…

Ve ctvrtek konecne prichazi zlom v pocasi! Otepleni zatim neni velke, je asi 7 ve stinu, ale hlavne je po mnoha dnech slunecno a slunce uz ma v tuto rocni dobu silu a tak je venku prijemne. Behem poledne delam delsi pauzu, protoze jedu s Janim nakoupit nove zasoby jidla do Saariselkä, kde jsem byl naposledy pred deviti dny. Odpoledne po praci se jedu projet na kole, ktere mi tu, stejne jako vloni, dal Jani k dispozici, protoze sam na nem nejezdi. Na kolo uz jsem se tesil, aspon je nejaka cinnost ve volnem case a clovek tak zavita take nekam mimo areal farmy. Tentokrat jedu ale jen na malou projizdku do okoli, abych zjistil, zda je kolo vubec v poradku, kdyz bylo celou zimu venku zavato snehem… Ale zda se, ze vse funguje. O silnici se delim s nekolika soby, kterych je zde v kraji obrovske mnozstvi a velmi radi vyhledavaji silnice a jejich okoli a nenechaji se nijak vyplasit jedoucimi auty. Vloni jsem tu jednou jel na kole na silnici uprostred stada asi sedesati sobu, bylo to z kopce a sobi bezeli ve stejnem smeru, jako jsem jel ja – dolu. Musel jsem dost brzdit, aby nedoslo ke kolizi, z obou stran mi sobi temer skrtali o riditka…

V patek je opet pekny slunecny den a ve stinu je jeste tepleji, nez vcera, asi 10 stupnu. Na slunicku hodne pres dvacet, takze odpoledne opet sedam na kolo a tentokrat jedu az do Saariselkä. Na silnici krome finskych obcas projede nejake ruske auto, nedaleko odtud je silnicni hranicni prechod do Ruska na silnici vedouci do Murmansku. Murmansk je od farmy vzdalen po silnici asi 350 km. Nektera auta jsou naopak norska – sever Norska je nedaleko a pokud Norove miri z jihu sve zeme sem na sever do oblasti poloostrova Varanger, tranzituji nejprv pres Svedsko a potom prave pres tuto cast Finska. V Saariselkä jsem asi hodinu, projizdim se zvolna po obci. Je tam ale velmi mrtvo, uplne se tam zastavil cas. Jine to bude v zime, kdy je zde rada turistu a kdy to tu vse ozije, ale ted v kvetnu – mrtva obec…

V sobotu je sice zatazeno, ale neni zima, je asi 10 nad nulou, zimni dny a snezeni uz zrejme definitivne skoncily. Na farme taji zbytky snehu, mnoha mista uz jsou krasne sucha a pevna, nekde je vsak hodne louzi a blata. Odpoledne citim unavu a asi na ctyri hodiny usinam, probouzim se pred devatou vecer. V pul desate sem prijizdi na farmu Petri, ktery tu pracoval pres zimu a se kterym jsme se tu potkali a tri dny byli, kdyz on koncil a ja zacinal. Udelal si mesic prazdniny a ted jede na nejakou praci do Norska do oblasti mesta Tromso, coz je rovnez daleko za polarnim kruhem. Bude tam delat nejake stavebni prace a pojede tam jeste s jednim znamym z Ivala. Dnes v noci tedy prespi na farme, ma to tu jako zachytny bod na dlouhe ceste z domova. Zitra bude pokracovat pres Ivalo, kde nabere toho znameho, do norskeho Tromsa, coz je jeste nekolik set kilometru, Tromso lezi u Atlantiku, kdezto my tady jsme u ruskych hranic. Vecer tedy chvili povidame, je to aspon nejake zpestreni. Petri pak sleduje v televizi finale Eurovize, coz je ve Finsku velmi popularni, ja jdu na pocitac…

Prave dnes 24. kvetna tu v miste farmy nastal polarni den a slunce tak bude ode dneska 8 tydnu nonstop na obloze. To ale neznamena, ze se tu ted z hlediska slunce nebude nic menit – nasledujici 4 tydny, az do dne letniho slunovratu v zaveru cervna, bude slunce kazdou noc na obloze vys a vys nad obzorem a noci tak budou stale jasnejsi a prosvetlenejsi.

Nedele je krasne slunecna, az odpoledne se nasouva oblacnost. S praci jsem byl dnes hotov brzy a jelikoz bylo pekne a teplo, vyrazil jsem po dvou dnech opet na kole do Saariselkä a potom jeste vyfotit pozustatky ledoveho hotelu, ktery je nedaleko farmy a ktery ani ted koncem kvetna jeste zdaleka neroztal. Na zitrek, pondeli, jsem si vzal volny den. Ma byt osklivo a destivo, tak je docela stesti, ze to vyslo zrovna na me volno a budu moci v teple a suchu relaxovat. Nedelni vecer, nasycen zde tak popularni lososovou polevkou, travim u pocitace a ctvrty tyden pobytu 240 km za polarnim kruhem mam tak za sebou.

Současná karma článku: 13.30
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

p1020008	p1010996
p1010980	p1010944
p1010926	p1010936
p1010937	p1010956
25 tydnu v divocine Laponska - tyden 4. Zobrazit všechny obrázky — celkem 10 obrázků

Diskuse k zápisku