25 tydnu v divocine Laponska - tyden 25.

13. – 19. rijna 2008

V pondeli 13. rijna vstupuji do jiz posledniho tydne meho dlouheho pobytu na husky farme ve finskem Laponsku. A jako skoro vsechny ostatni dosavadni rijnove dny – i v pondeli je nepekne pocasi, mlhavo, zatazeno. Ale hlavne, ze mi neprsi a nefouka vitr. Po praci u pejsku uleham do postele a je z toho dlouhy spanek, vstavam az vecer v devet a pak se nudim u mne na domku, neni tu zadna zabava. Pracuji ted v kuse radu dni, neberu si zadne volno, abych muj navrat domu urychlil. Muj plan je naposledy pracovat v patek a v sobotu zahajit dlouhou cestu domu. Uvidim, jak to vse vyjde a jak stihnu odpracovat zbylou cast predem danych hodin, ktere jsem si sam urcil.

Utery je rovnez zatazene, slunicko se rozhodlo v rijnu neukazovat se… Rano je uz dlouho tma, dny se hodne rychle zkracuji a jsou ted kratsi, nez v Ceske republice. Celkove je dnesni den prijemnejsi, nez vcerejsek, neni zadna mlha ani mokro. Navic se citim svezi a tak si nachazim jeste extra praci navic a delam dnes dele, nez jindy. Tim padem jsem dobre pohnul s hodinami, ktere musim jeste odpracovat a uz jich zbyva malo. Ted uz je skoro jasne, ze v patek budu mit vse odpracovano a v sobotu budu moci vyrazit domu.

Ani ve stredu se nedeje ten zazrak, ze by snad na chvilku vysvitlo slunce. Je opet zatazeno po cely den, ale ja jsem spokojeny uz jen proto, ze neprsi a nefouka. Pracovni cast dne plyne normalnim beznym zpusobem, odpoledne pak lezim a dokonce i usinam a budim se az vecer. Uz pomalu mohu pocitat posledni hodiny do meho odjezdu, cekaji me posledni dva pracovni dny – ctvrtek a patek a potom v sobotu odpoledne odjezd.

Ve čtvrtek si rovněž mohu slunce představovat pouze ve sve fantazii, je tradicne osklivy den a skoro celou dobu mrholi, teplota je tesne nad nulou. Vecer prijizdeji, nezavisle na sobe, na farmu prvni dva pracovnici na zimni sezonu – Petri a Elisa. Ubytovavaji se u mne na domku, budou tu ted pul roku bydlet. Petriho dobre znam, stridal jsem ho tu v dubnu, kdyz on koncil po zimni sezone a ja prijel na letni. A zrovna tak jsme se tu potkali vloni. Vecer je tak pro mne zasadni zmenou, nejsem na domku sam a povidam s Petrim i Elisou o vsem moznem a cas prijemne plyne. Uz mi zbyvaji zitra odpracovat pouhe 4 hodiny a budu mit konec. Trochu premyslim, zda nevyrazit domu uz zitra, autobus mi jede az v pet odpoledne. Pro jistotu si zacinam balit tasku a rozhodnu se zitra, jak se budu citit. Ale postupne jde na mne unava a asi nebude rozumne vyrazit hned zitra po praci, navic jsem ted nemel radu dni volny den.

Ale v patek se citim fyzicky dobre a proto se rozhoduji vyrazit domu uz dnes! Pracuji velmi rychle a nedelam si ani poledni pauzu, abych skoncil co nejdrive a mel cas zabalit v klidu zbytek veci. Pocasi je opet velmi nevlidne, pada snih s destem. Po poledni koncim s praci, balim sva zavazadla, loucim se s majiteli farmy Janim a Juhou a v 17:00 nasedam do autobusu smer Rovaniemi a vyrazim tak po pul roce domu! Sleduji krajinu za oknem, je ponure pocasi, stale pada snih s destem, vsude jenom lesy a mocaly. Behem cesty vidim konecne po 25 tydnech sem tam nejakou tu obec, za celych 25 tydnu jsem byl pouze v Saariselkä, jinou vesnici, natoz mestecko, jsem nespatril. V pul devate vecer vystupuji v Rovaniemi, tam mi hned navazuje vlak do Helsinek, je ale cely vyprodan (ve Finsku je automaticky na kazde jizdence uvedeno i cislo sedacky) a tak mi nezbyva, nez vetsinu dlouhe cesty napric Finskem travit v jidelnim voze, tam si mam aspon kam sednout…

V sobotu rano jsem v Helsinkach, znamymi ulicemi, kudy jsem predtim sel uz nescetnekrat, jdu do pristavu do terminalu spolecnosti Viking Line, pred polednem vyjizdim trajektem do Helsinek, lod je narvana Finy, kteri si delaji sobotni vylet do Tallinnu, at uz jen tak pro rozptyleni nebo za nakupem. Na lodi se docela nudim, mezi Helsinkami a Tallinnem pluji uz po kdovikolikate, k tomu plno plaveb mezi Finskem a Svedskem a pozoruji uz na sobe, ze me ty lode zacinaji nudit, ackoliv to jsou velka zabavni mesta se spoustou moznosti rozptyleni. Ale kdyz clovek pluje kazdou chvili, uz ho to tak nebere. V Tallinnu mam eminentni zajem sehnat autobusovou jizdenku na nocni autobus do Varsavy, snad nebude vyprodan. Beru proto hned v pristavu taxik a jedu na autobusove nadrazi. Tam k moji velike spokojenosti kupuji zminovanou autobusovou jizdenku az do polske Varsavy, autobus pojede za chvili, jsem rad, ze nebyl vyprodan! Bus je sice plne zaplnen, ale hlavne, ze jedu uz dnes! Ve statech Pobalti jsem byl uz asi 12×, jezdivam tudy casto do Finska, ale pouzivam je jako tranzit i pro cesty do Ruska, abych objel Belorusko. Po devate vecer jsme v lotysske Rize, tady musime prestoupit na jiny, ale navazujici autobus. Tim pak jedu noci az do Varsavy.

Ve Varsave jsem v nedeli v 7 rano, autobus prijel vyrazne drive, nez mel a ja diky tomu stiham ranni vlak do Prahy, to mam ale stesti! Na polskem uzemi vlak nema skoro zadnou zastavku a jede poloprazdny, hovim si ve svem kupe. Odpoledne prijizdim po pul roce do CR, i kdyz to je na Ostravsku a domu do Usti n. L. to mam jeste skoro 500 km. Vlak se na nasem uzemi znacne zaplnuje, je nedele odpoledne a studenti a pracujici jedou z vikendu z Moravy zpet do Prahy. Od Olomouce je vlak udesne narvany a lide maji problem stat i v ulicce. Jelikoz mame zpozdeni, neprestupuji v Koline, jak jsem planoval, protoze pripoje ujely, ale jedu az do Prahy. Tam je tak zaplnene hlavni nadrazi, ze je to pro mne po pulroce v Laponsku veliky sok – na hlavnim nadrazi je snad pul milionu lidi, tak mi to aspon pripada, neni k hnuti! Hned mi ale jede vlak do Usti a po osme hodine vecer jsem tak po dlouhych 25 tydnech zpet doma.

Jiz ted v dobe meho prijezdu vzpominam na Laponsko a osamocenou husky farmu v borove tajze, kde jsem sam stravil dlouhych 25 tydnu. Navic jsem tam byl asi 21 tydnu i lonsky rok a predtim vykonal v onom kraji radu turistickych cest, takze tamni kraj mam dokonale vryty pod kuzi a jsem s nim navzdy pevne spjaty. Zivot tam je na jednu stranu jednoduchy, zaroven vsak i velmi slozity a zit tam natrvalo bych nechtel, vsude vsechno daleko, zabava skoro zadna, nikde nikdo, drsne podnebi s tuhymi zimami, kdy radu tydnu panuje polarni noc a nevychazi slunce. Ale zaroven me ten kraj velmi pritahuje a je svym zpusobem jedinecny a kouzelny – predstavuje opravdovou, civilizaci velmi malo dotcenou divocinu a vzdy se tam budu rad vracet!

Současná karma článku: 11.58
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

p1030077	p1030078
p1030079	p1030080
p1030081	p1030082
p1030083	p1030084
25 tydnu v divocine Laponska - tyden 25. Zobrazit všechny obrázky — celkem 9 obrázků

Diskuse k zápisku