25 tydnu v divocine Laponska - tyden 11.

7. – 13. cervence 2008

Jedenacty laponsky tyden neprinesl zadne zasadni udalosti a provazelo ho vzacne vyrovnane pocasi. Zacina chladnym pondelnim ranem, kdy jsou jen asi 3 stupne, ale pak panuje prijemna pracovni teplota, asi 12 stupnu a je zatazeno. Neni to sice zadna idylka, ale pro praci je to lepsi, nez se potit v horku. Jinak je pondeli obycejnym dnem.

V utery je podobne pocasi s tim, ze k veceru se obloha vyjasnuje a nasleduje slunecna noc. Behem dopoledne se uvolnil ze retezu pes a jak byva zvykem, ostatni psi ihned zacali naplno vyvadet a spustili ohromny rev. Podrobne jsem to popisoval u 6. tydne, kdy se rovnez jeden pes uvolnil. A i tentokrat doslo k tomu, ze s uvolnenym psem chteli ostatni psi bojovat a jeden z nich, ac na retezu, po nem skocil a zakousl se do nej. A to bylo nase stesti, protoze uvolneny pes patri k tem nejvice plachym z cele farmy a asi by se nedal vubec chytit a nekolik hodin by vyplasene pobihal kolem. Takhle ho jiny pes uzemnil a my jsme ho mohli v klidu chytit a vratit na misto.

Zatazeno a bez deste je i behem stredy, teplota nejakych 14 stupnu. Po zakladni praci u pejsku pokracuji odpoledne v dalsi praci, uklizim v lese od kamenu a vetvicek dvoukilometrovy treninkovy okruh pro psy, ktery jsme tam vloni budovali. Majitele farmy chteji jiz koncem cervence, pokud budou nejake chladnejsi dny, zacit trenovat svoje zavodni psy. Prace je to pohodova a klidna, ale ma to jeden hacek. V lese na mne utoci tisice komaru, nedelam vlastne nic jineho, nez ze zbesile rukama macham kolem hlavy a snazim se doterny hmyz odehnat, vetsinou vsak marne. Odpoledne se pocasi drobne casi a ja sedam po delsi dobe na kolo a jedu se projet do Saariselkä. Vecer na mne pada unava a jdu spat uz v pul dvanacte, coz je na mne velmi brzy, pred pulnoci jdu spat tak jednou do mesice.

I ve ctvrtek je stejne pocasi, zatazeno bez deste a asi 14 stupnu. Pro praci je to idealni teplota, ani horko ani zima. V poledne prerusuji praci a jedu nakoupit do Saariselkä nove zasoby jidla. Odpoledne znovu cistim v lese treninkovy okruh, ale vyzadal jsem si od majitelu ochrannou sitovanou kuklu na hlavu, protoze se jednou zminili, ze ji tu maji. K tomu jsem jeste vyfasoval pripravek, ktery vypada jako sampon a kterym se clovek namaze a komary to odpudi. Kombinace chemie a sitovane kukly na hlave je ucelna a od komaru mam pokoj.

Vyrovnany raz pocasi tohoto tydne trva i v patek, je opet zatazeno a kolem 14 stupnu. Po borovicich v arealu farmy leze skoro cely den mala veverka a psi se mohou zblaznit a dovadi naplno. Juha rika, ze objevil v lese velkou hromadu medvediho trusu, pouhe 2 km za farmou.

Sobota je beznym dnem, tedy prace – jidlo – odpocinek. Pocasi je stale stejne, zatazeno a prijemnych 14 stupnu.

Na nedeli jsem si vzal volno a tak dele spim. Pote prepiram pradlo, jedu se kousek projet na kole, lustim krizovky a den je pryc. Dnes bylo polojasno a mirne tepleji, nez v minulych dnech.

Jelikoz se tento tyden neudalo nic prevratneho, o cem bych psal, popisu alespon, jak jsem objevil kdysi Finsko a Laponsko. Bylo to roku 1999, kdy jako student jsem se vypravil na kratkou a nizkorozpoctovou cestu do statu Pobalti. Zajimalo me, jak to tam vypada a vubec co a jak. Kousek za lotysskou Rigou jsem pri autostopu chytil auto do estonskeho Tallinnu a ridic me vysadil primo v pristavu estonske metropole. Najednou se tak prede mnnou vytvorila snadna moznost plout lodi, uplne nad plan, do finskych Helsinek. Ackoliv by me to pred cestou vubec nenapadlo, ze bych se podival do Finska, najednou to bylo tu. Lod plula za chvilku, nebyla draha a tak jsem byl pozde vecer v Helsinkach. Uz na trajektu me Finove zaujali, pusobili klidne, prijemne, v pohode, jejich tvare byly takove jine, nez u narodu stredni Evropy. A me kladne pocity pokracovaly i ve Finsku, kazdy umel anglicky, vsude bylo upraveno a cisto, z lidi jsem mel uplny pocit bezpeci, bez nejmensiho strachu jsem prespal v krovi na nejakem helsinskem sidlisti. Druhy den jsem jel stopem do Lahti, abych videl toto sportovni mesto se skokanskymi mustky. Ac me vzal rozmerny kamion, nevahal se kvuli me klickovat a zajizdet z dalnice a dovest me primo do centra mesta, ackoliv sam jel dal za Lahti a mohl v klidu pokracovat po dalnici a mne vysadit u sjezdu. V Lahti vsichni lide sportovali, behali naplno v parku a kolem jezera a merili si cas, at uz studenti ci duchodci, coz se mi jako sportovci libilo. Prespal jsem na vezi dorosteneckeho skokanskeho mustku, kolem hlavy mel koruny borovic. Dalsi den jsem pokracoval smerem do Ruska, kam jsme tehdy jeste nepotrebovali vizum ani pozvani. Pri ceste jiznim Finskem jsem se jednomu memu ridici zminil, ze je tu znat, ze dny jsou zde ted v lete delsi nez u nas. On na to odvetil, ze to je pravda, ale ze mnohem vyraznejsi to je nahore uplne na severu v Laponsku, kde v lete slunce vubec nezapada a v zime vubec nevychazi. Tehdy jsem asi poprve slysel slovo Laponsko a uvedomil si, ze v ramci Finska existuje kdesi na severu jeste jedna zeme, tajemna a vzdalena, o ktere lide zde na jihu Finska mluvi s jakymsi respektem a uctou – Laponsko.

Rok pote jsem jel autostopem do Maroka a v lete 2001 byl pouze ve Vysokych Tatrach. Roku 2002 jsem se ale do Skandinavie vratil a tentokrat az do Laponska. Jel jsem stopem pres Nemecko a Dansko do Svedska a pak porad nahoru napric Svedskem, ale ne po pobrezni hlavni silnici, ale ve vnitrozemi pres Moru, Sveg, Östersund, Arvidsjaur na Jokkmokk a Kirunu. A to jsem byl ve svem zivlu! Jak jsem jel stale vice na sever, krajina byla cim dal tim mene osidlena, vsude jenom nekonecne borove lesy, kolem nich krasna jezera a reky, nikde stopy po cinnosti cloveka. Pripadal jsem si, jako v dobach praveku, kdy na Zemi bylo jen minimum lidi a planeta byla cela krasne zelena plna vegetace. Uz jen dinosauri mi tu chybeli, aby byla iluze uplna. Tu a tam pohadkovy dreveny domecek s typicky cervenohnedou barvou, na silnici sobi, neustale denni svetlo 24 hodin, byl jsem jako u vytrzeni. Nemel jsem ale na Laponsko tolik casu, byl to jen zacatek me cesty do Ruska k jezeru Bajkal a pak dal do Mongolska a Ciny. Dalsi rok, 2003, jsem se ale do Laponska vratil a uz zde udelal dukladnejsi pruzkum a nejake treky v narodnich parcich a od te doby sem jezdim skoro porad, at uz do svedske ci jeste vice finske casti. Ted tu dokonce dlouhodobe bydlim.

Laponsko je jiste vyjimecnym kusem Evropy a stoji za videni, ale neni to zeme pro kazdeho. Pro lidi, kteri jsou hodne spolecensti a vyhledavaji neustale zabavu mezi velkym mnozstvim svych pratel, pro ty to asi neni idealni kraj na dovolenou. Laponsko je pravym rajem pro trampy, zalesaky, taborniky, rybare, zlatokopy a vubec dobrodruhy, kteri se citi lepe v rozlehle nedotcene prirode, nez nekde mezi davy lidi.

Současná karma článku: 12.52
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

p1010952	p1010971
p1010967	p1020163
p1020164

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky