25 tydnu v divocine Laponska - tyden 10.

30. cervna – 6. cervence 2008

Desaty tyden na dalekem severu zacinam pondelnim volnem a tak se mohu dlouho prospat. Sel jsem spat az ve dve v noci a tak neni divu, ze vstavam v poledne. Venku je krasny slunecny a teply den a to znamena, ze nekam vyrazim. Plan uz jsem nejaky mel a tak ho nyni naplnim – vylezu na kopec Kiilopää.

Po snidani sedam na kolo a jedu 8 km do turistickeho vychodiste Kiilopää. A hle – cestou na jednom malem odstavnem parkovisti u lesa – ceske auto! Tentokrat je to nad slunce jasne, vcera kolem mne jen ceske auto rychle projelo na hlavni silnici a ani jsem si nebyl jist na sto procent, zda to bylo auto ceske. Ale ted neni pochyb, auto tu v klidu stoji odstavene, ma prazskou SPZ a velkou nalepku CZ. Vytahuji z batohu papir a propisku a pisu jim vzkaz, ze bydlim nedaleko odtud a ze se mohou stavit na navstevu, ze uz jsem dva mesice zadneho Cecha nevidel. Davam jim na sebe kontakt a papirek vkladam za sterac. Pak dojizdim do Kiilopää, kde nechavam kolo a pesky se vydavam zdolat stejnojmenny kopec, coz netrva nijak dlouho. Hned po par desitkach metru se les meni v porost drobnych zakrslych briz a po dalsi chvilce nastava jen nehostinna tundra. To je v Laponsku bezne, nad nejakych 400 m n. m. konci hranice lesa a tajga se meni v plane tundry.

Z kopce Kiilopää, vysokeho jen 546 metru, jsou krasne vyhledy do celeho sirokeho kraje. Videt jsou ale jen okolni nekonecne lesy a ve vyssich polohach plane bez vegetace, nic jineho k videni tu neni. Vracim se zpet do Kiilopää a jedu zpatky na farmu, ceske auto je jeste stale zaparkovane u lesa. Na farme pak odpocivam a cekam, ze mi kazdou chvili zazvoni mobil ci prijde SMS-ka od onech Cechu, ze se stavuji na navstevu. Ale nikdo se behem zbytku dne neozval, takze bud se stavit nechteji a nebo jsou na vicedennim pochodu v prirode a k autu se vrati az v dalsich dnech. Pocasi se vecer kazi a jsou prehanky, cili uz nejmene osmy den v rade je alespon kratka prehanka. Uplne beze srazek tu je v lete tak 5 dni v mesici.

Utery je velmi teple slunecne pocasi, dokonce dusno. Behem dne se obloha zatahuje a jsou slyset bourky, ktere sice nedosahuji velke intenzity, ale i tak dokazi vystrasit psy. Take se spousti drobne prehanky, cili i dnes jsou srazky, jako kazdy jiny den… Odpoledne mi Jari striha masinkou vlasy a pak uleham a na chvili usinam. Navecer kdosi klepe na dvere meho domku – jdu otevrit a ano – je tu ceska navsteva, jimz jsem dal vcera za sterac auta vzkaz! Jsou to tri lide meho veku, moji vrstevnici Honza, Vojta a Jana. Delali si dovolenou po Skandinavii, objeli ji dokola – cele Norsko, pak do Svedska a ted ve finskem Laponsku, kde byli asi na ctyri dny v NP Urho Kekkonen. Zvu je nadsene dal a vznika z toho velmi mila mnohahodinova konverzace a samozrejme nemuze chybet ani prohlidka farmy a pejsku! Je to pro mne velmi prijemne zpestreni, po dvou mesicich tu najednou nekolik hodin plynule konverzuji cesky o vsech moznych tematech a mam kolem sebe tri me vrstevniky. Nechavam je i prespat u mne na domku, mista je tu dost. Takze spokojenost na vsech stranach, ja jim poskytl zazemi a oni mne milou spolecnost na zdejsi samote.

Streda je opet velmi teplym slunecnym dnem. Behem dopoledne se loucim s ceskou navstevou, ktera odjizdi smer jih a Ceska republika. Pracuji v kratkem tricku a kdybych nechtel riskovat podrapani od psu, mel bych na sobe jen kratasy. Teplomer ukazuje na slunicku temer 40 stupnu, opravdove horko. V poledne k nam prijizdi na exkurzi na prohlidku autobus s polskymi turisty, jejich pruvodce si dokonce pamatuji z lonska. Provazim turisty farmou, vykladam jim o psech a odpovidam na otazky, potom me strida Jari a vede turisty ke svym soukromym psum a predvadi s nimi malou show. Ted je leto v plnem proudu a zajezdy se u nas budou stavovat casteji. Behem dne jsem vypil pres dva litry stavy, horko je velike a jsem cely spaleny a cerveny, jako rak. Odpoledne, ac bylo skoro bezvetri, zasahlo jedno jedine misto na farme tornado a uplne to odneslo a na trisky zdemolovalo jednu psi boudu, sokujici! Je to asi z tech veder, ktera tu uz ctyri dny jsou. Navecer na dve hodinky uleham, v noci jsem se moc nevyspal, kolem farmy chodila liska a psi dovadeli jako o zivot. Vecer pak travim u pocitace. Dnes byl po dlouhe dobe den zcela beze srazek!

Ctvrtek je opet horky a slunecny a uz mi to zacina vadit, je to na mne moc vedro, navic pracuji venku na primem slunci a jeste ke vsemu v dlouhych pracovnich kalhotech kvuli ochrane pred drapky dovadejicich pejsku. Ruce a oblicej mam opalene do ruda jako nejaky Australan. V poledne jedu na nakup do Saariselkä, kde jsou tradicne k videni turiste, prazdniny jsou v plnem proudu. Pro mistni skolaky je dokonce pulka prazdnin skoro pryc, skola jim skoncila koncem kvetna a zacne v pulce srpna.

V patek konecne prichazi zmena pocasi a to zasadni, venku je zatazeno, pouhych 10 stupnu a studeny vitr. Behem dopoledne si jdu menit letni pracovni obleceni za zimni zatepleny overal, ve kterem je cloveku teplo i v silnych mrazech. Na dalsi dny slibuje predpoved jeste vetsi zimu, pouhych 7 stupnu pres den!

A opravdu, v sobotu je to s pocasim jedna velka bida, teplota asi 8 stupnu a cele dopoledne drobne prsi. Potom dest ustava, ale je stale zatazeno a chladno, vecer navic opet prsi. Velmi nevlidny den a zda se tezko uveritelne, ze jeste predevcirem bylo na slunci 40 stupnu a padali jsme tady vedrem.

Na nedeli jsem si vzal volno a jelikoz jsem sel spat pozde po pulnoci, dlouho spim. Venku je vitr, zatazeno a chladno. Odpocivam v domku a sleduji televizi. Dnes uz jsou doma Honza, Vojta a Jana, kteri me tu tento tyden navstivili, skoncila jim dovolena a zitra jdou do prace. Je to vubec mozne, ze tu byli? Pripada mi neuveritelne, ze jsou ted nekde v Praze a zitra tam zaziji bezny prazsky pracovni den. Vzdyt jeste pred chvili tady chodili po teto cesticce, hladili si tohoto psa, a toho taky… Na tomto varici v kuchynce delali spagety… Tady na te sedacce jsme sedeli a povidali! Je to vubec mozne nebo to byl jen prelud? Je to mozne, byli tady! Vnimali polarni den a zdejsi lesy, chodili v prirode podel zdejsich potoku a rek. Ted uz je to ale minulost a jsou zpet doma mezi vice nez milionem prazskych obyvatel, zatimco ja tu jeste budu tri a pul mesice napospas divocine. Ale zatim jsem tu plne spokojen a chodit v horkych letnich dnech po rozpalenych betonovych ulicich uspechaneho velkomesta bych za muj zdejsi pobyt nemenil.

Mam prave za sebou deset tydnu, coz je 40 % z celkoveho pobytu, tedy 2/5.

Současná karma článku: 9.54
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

p1020324	p1020331
p1020334	p1020345

Diskuse k zápisku