Honza Staněk - cesty

Den 12. – 15., SO 26. 8. – ÚT 29. 8. 2006

Vstávám asi v půl jedenácté a jak se již stalo příjemnou tradicí, je opět slunečný den. Jelikož je sobota, mám trochu obavy, jak to půjde se stopem. Mám ale čas, dojet dnes navečer do Helsinek, abych ještě stihnul trajekt do Tallinnu, je vyloučeno – to by nešlo stihnout ani tehdy, kdyby mě rovnou zde vzalo až do Helsinek přímé auto. Tím pádem mi stačí být v Helsinkách až zítra večer a na to je času snad dost.

Den 6. – 11., NE 20. 8. – PÁ 25. 8. 2006

Chladnou noc jsem ve stanu přečkal bez problémů a dopoledne se probouzím do krásného slunečného dne. Ihned jdu do informačního střediska poprosit, zda bych si tam nemohl nechat nabít mobil. Je mi bez problémů vyhověno, já se zatím vracím ke stanu, balím ho a dnes mnohem důkladněji musím zabalit batoh – je totiž potřeba vytvořit v něm dosti místa, neboť musím nakoupit jídlo na několikadenní pochod parkem.

Den 5. – sobota 19. 8. 2006

Ráno se probouzím do slunečného dne, jaké mě teď budou, aniž bych to v tuto chvíli tušil, provázet každý den. Balím stan a batoh a jdu za obcí Siilinjärvi na výpadovku směrem na sever. I dnes to vypadá se stopem dobře, po malé chvilce mi staví auto – muž z Kuopia, který ale pochází z Kajaani, kam teď jede na víkend za rodiči, je právě sobota.

Den 4. – pátek 18. 8. 2006

Po půlnoci jsme na lotyšské hranici, kontrola je velmi rychlá. Poté směřujeme Lotyšskem na Rigu, tam někteří lidé vystupují, jiní ale zase nastupují. Cesta z Rigy na sever Lotyšska se velmi vleče, opravují tu totiž po celém úseku skoro až k estonským hranicím silnice a proto tu je jen jeden pruh a tudíž semafory.

Den 3. – čtvrtek 17. 8. 2006

Dopoledne vstávám po dobrém spánku opět do pěkného a slunečného počasí. Balím stan a batoh a vydávám se zvolna k nádraží. Středem města jezdí denně tisíce kamionů, neboť za městem jsou dva hraniční přechody do Litvy a jeden do Ruska – oblasti Kaliningradu.

Den 2. – středa 16. 8. 2006

Mezi Olomoucí a Ostravou vlak nabírá pozvolna zpoždění, na hraniční přechod Petrovice u Karviné přijíždíme zpoždění o půl hodinky, což se mi vůbec nehodí, neboť mám ve Varšavě ráno jen necelou půlhodinu na přestup do vlaku do Litvy.

Den 1. – úterý 15. 8. 2006

Po roční pauze, kdy jsem vloni nebyl v Laponsku, ale ve Střední Asii, jsem opět zatoužil jet do mého oblíbeného kraje za polárním kruhem – Laponska a to do jeho finské části.