Konec jedné legendy

„Byl odvážný, nezalekl se žádné výzvy. Přestože měl i své slabé stránky, šlo o nezapomenutelná osobnost“.

Ano, před týdnem jsme prodali naše expediční vozidlo.

Pravděpodobně první fotka – Vysočina

V roce 2003 jsem zakoupil svoje první auto – jmenovalo se Vembloud. Teď máme rok 2007, před týdnem jsme ho prodali, ale zážitky jsou stále živé.

Vlastně to nebylo auto, ale spíš autíčko, protože menší už v té době byl jenom polský Fiat. I přes jeho velikost nám pomáhalo plnit naše přání a sny.

Chápu, jak se do něj vešlo 16 lidí na cestě do hospody, žízeň byla veliká. Dodnes mi však není úplně jasné, jak se do něho nacpalo šest horolezců i batohama.

Na Brontosauřím táboře s dalšími muzejními exponáty

Zleva: Škoda 1203 Zubrnického železničního muzea, Vembloud a moje kolo.

Velmi nám pomohl při pořádání brontosauřích táborů. Kromě převozu organizátorského nepořádku si zahrál i papamobil, radiovůz a pojízdnou jídelnu.

Po cestě do Litvy

Litva 2004

V roce 2004 jsme se vydali na cestu Litvy, kde jsme zažili spoustu veselých příhod.

Když jsme u Krakova(?) v noci hledali nějaké pěkné místo na přespání, odmítli jsme jedno fotbalové hřiště a několik lesních cest. Až ráno jsme zjistili, že to rovné místo, které se nám tak líbilo bylo parkoviště u měststkého fotbalového stadionu.

„Ne, opravdu tady nebudeme spát, jenom sušíme stan“

Jednalo se jednoznačně o nejroztomilejší auto na světě. Když jsme v Litvě nemohli najít žádné rovné místo, zaparkoval jsem na polní cestě a ráno nešlo nastartovat. Možná že někoho taky vytahoval z pole gazík. Naši zachránci se ale začali smát, hned jak Vemblouda spatřili. Opravdu ze začátku nechtěli věřit, že to je Subaru.

Rumunsko 2007

Poslední větší zaznamenáníhodnou expedicí byla letošní výprava do Rumunska. Trošku jsme si popletli navigaci a tak jsme absolvovali výjezd i zajímavý sjezd cestou pro lesní traktory – pohon na všechny čtyři kola se nám velmi hodil.

Při další cestě se nám rozpustilo víčko rozdělovače, takže jsme absolvovali veselou anabázi s hledáním servisu, který víčko sežene.

Kvalita japonského vozidla se projevila i bez motoru, přestože jsme část asi z 40 km cesty museli tlačit, v několika místech se mi povedlo předjet i Dacie, které jely s motorem.

Když jsme v dalších kopcích zjistili, že teplota víčka rozdělovače opět podezřele roste, raději jsme spálili prášek proti zlým duchům a vrátili jsme se domů. Na zpáteční cestě nám slovensko-maďarští celníci ani nechtěli věřit, že jedeme z Rumunska.

Dodatek z ČR: Když jsem v Brně sháněl nové víčko, v servisu to trvalo asi 14 dní. Když to srovnám s Rumunským servisem (zítra to tady bude), myslím, že v budování kapitalismu máme co dohánět.

A proč jsme ho vlastně prodali?

Nedá se do něj připevnit dětská autosedačka.

Současná karma článku: 13.84
Co je to karma a jak funguje?

Galerie k zápisku

První fotka	Brontosauří tábor 2004
Litva 2004	Litva 2004
Litva 2004	Rumunsko 2007
Rumunsko 2007	Rumunsko 2007
Konec jedné legendy Zobrazit všechny obrázky — celkem 14 obrázků

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky