
17.2 Kharikhola-Bredanda(2060m)- Surkhe(2290m)
Myslím, že to nejhezčí už máme za sebou. Pomalu stoupáme hustě zalidněnou oblastí a míjíme terasovitá políčka. Vždycky se mi moc líbila, ale tady jim něco chybí nebo přebývá, prostě to nesedí. Jde jen o úspěšnou hospodářskou oblast, co nemá žádné kouzlo. V Opičím lese jsme nepotkali ani opičku. Ale les to byl pěknej, starej a porostlej lišejníkama, ale ty opice přeci jen chyběly. Ještě jsem nikdy žádnou na divoko neviděl, tak jsem se těšil.
Cesta stále dlouze stoupala po úbočí kopců, žádné běhání nahoru a dolů, prostě takovej nedělní výlet. Jen Tom je z toho zase nějakej špatnej, ale mně se jde tak dobře, že se musím přemlouvat, abych na něj čekal.
Konečně jsme se dostali do nového údolí, ale žádné velké překvapení nás nečekalo. Šli jsme stále to samé, v úbočí kopce mírně nahoru a dolů. Jen jsme se na chvíli zanořili do džunglovitého lesa a hned zase vyběhli do polí.
Zastavili jsme se v Ruijan na oběd, při čekání se zatáhla obloha a
okamžitě se nepříjemně ochladilo. Tak jsem se zahřívali při hrátkách
se štěnětem. Oběd byl dobrý, a jak to už u dalbhatu bývá, téměř
nevyčerpatelný. Tak jsem se nesobecky dělil se štěnětem v mističce
od dalu. Jen když jsem si přidal, tak mi paní automaticky nalila dal do misky
na to určené a Tomáš se mohl potrhat smíchy, že musím jíst z psí
misky
Neďál jsem s tím těžkou hlavu a hladově všechno snědl.
No a jinak jsme šli dál.
V Surkhe jsme se ubytovali v první ubytovně v kopci a poprvé nebyla nic moc.
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky