Dingboche(4360) – Dole(4090)
Ráno jsme se v klídku vykulili z postele, sbalili se a posnídali nudlovou polívku. Rozloučili se s paní domácí a opět se vydali na prašnou cestu. Musím říct, že docela neochotně, nejradši už bych se viděl při odpočinku v Kathmandu. Ale samozřejmě si nechci nechat nic ujít, odpočívat budu doma u piva. Krom toho Gokyo trek by měl být ještě hezčí než Everest trek, tak jsem zvědavej.
Začalo se kazit počasí, všude jsou mraky, a to už od rána. To se ještě nikdy předtím nestalo. Doufám, že se vyprší, až budem někde schovaní. Vracíme se stejnou cestou k Pangboche a spoustu věcí si vůbec nepamatuju: jednu celou vesnici, krásný výhled na hory s potokem a tak. Na správném místě se nám podařilo odbočit ke gompě a došli jsme do horního Pangboche.
Tady už se fakt hustě zatáhlo a nejen, že jsem začal mít strach z deště, ale taky ze sněhu. Šli jsme po Tomově noční můře, protože cesta furt klesala a stoupala a hlavně byla zařízlá do úbočí strmého kopce s moc hezkým výhledem dolů. Pro někoho, kdo se bojí výšek, nic moc. Některé zatáčky byly jen podepřené kameny ze spod a příliš stabilní nebyly. Ale třeba točité schody kolem černé skály měly svoje kouzlo. Asi tak jako schody do Mordoru. Ale stejně jsem byl línej vytáhnout foťák. Za jednou zatáčkou se konečně vyloupl Phorke, celý složený z kaskád. Dali jsme si čaj a sestoupili dolů k řece. Hned za vesnicí jsme pozorovali vzácného Kabaru pižmového a nedivím se, že je ohrožený, protože jsme se k němu v klidu přiblížili tak na tři metry a nic si z nás neďál. Je to spíš takovej klokan než srnec, kliďánko si vyhopsal na strom a spásal lišejníky. Taky tam bylo pár zlatých bažantů, ale ti už nás nerajcujou. Za řekou jsme opět začli stoupat do nekonečného kopce. Jak jsem se obával, lehce se rozsněžilo a vůbec jsme si to moc užívali. Šli jsme až do tmy, kdy jsme konečně přišli do Dole, ubytovali se v prvním baráku a odpočívali.
|
dingboche-dole1 |
dingboche-dole2 |
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky