Nepal – 10.den Namche Bazar - Tengboche
19.3.09 Namche Bazar (3420) – Tengboche (3870)
V hotelu jsem ráno zjístil, že mají sice bílé povlečení, ale v celém hotelu neteče voda. Měli moc chytrou výmluvu, že je prý zamrzlá, ale netekoucí stav se nezlepšil ani později, takže jim prostě pár turistů nestálo za to, aby ji pustili. Zajímavá zkušenost, obvzlášt na záchodě. Radši jsem rychle vyrazil na krátký výlet do dalšího údolí, kde má sídlit Láma se zápaďáckými turisty a meditují. Tentokrát jsem z města vyšel cestou do udolí na druhé straně, říkejme ji západní a snadno ji poznáte podle fůry barevných many kamenů. Kolem nich jsem došel do borovicového lesa, založeného Hillarym, ten chlap toho pro Nepál uďál fakt hodně. Jeho jméno tu potkáte na každém rohu, na škole, nemocnici nebo na tomhle lese a tady je les stejně důležitej jak pro nás České plynárny. Nakonec jsem došel do vesničky a zhluboka si odfrknul. Podle průvodce měl být láma někde tady v kopci, ale baráčků tam bylo víc, než jsem čekal a hlavně výš. Tak jsem se zase otočil a šel do Namche.
V Namchce jsme se pokusili zabookovat zpáteční let z Lukly. Už jsme definitivně vzdali původní plán zpátečního pochodu. Bohužel při bookování selhala technika, spíš by mě překvapilo, kdyby neselhala, protože většinu těch mašinek jsem viděl poprvé v životě, ale chlapík nás ubezpečil, že je to možná počasím a máme to zkusit, až půjdem zpátky. Ještě není sezona, takže bude víc lidí přilétat než odlétat a místo se určitě najde.
Konečně jsme všechno zařídili a vyrazili z Namche stejnou cestou jako včera na výlet, jen jsme před pruďákem zahli podél domků a pěkně v klídku si vykračovali po vrásečnici.
Cestou s námi šly mnišky, co se nechtěly fotit a boříci s obrovskýma trámama na zádech. A až tady jsme si ujasnili názvy hor, ale aspoň, že tak. Vlevo je Everest, uprostred Nuptse a vpravo velmi výrazná Ama Dablam.
Cesta dlouho pokračovala po vrásečnici, takže jsme si mohli krásně vychutnat rododendronovy les porostlý dlouhými, světlezelenými lišejníky. Dokonce jsme v něm zahlédli zlatého bažanta se slepicemi. Časem se nám omrzel, ale první setkání uďálo dojem. Nakonec jsme seběhli do Kenjome, kde je poslední ubytování před výšlapem do Tengboche. Protíká tu krásná Salzovitá říčka a most je klasicky ověšený praporky. Cestou nahoru jsme potkali další nosiče trámů, kteří mají můj neskonalý obdiv, protože to, co nesli na zádech, muselo být dost těžké a neuvěřitelně nepohodlné. Bohužel jsme taky potkali honáky jaků, ale ti si vysloužili leda tak můj odpor. Ti tupci odpočívali u jednoho z velmi vzácných odpadkových košů, ale stejně všechen odpad naházeli do škarpy. Cestou jsme si museli zvyknout na nepřeberné množství čínských polívek, tabáku, sušenek a všech dalších obalů poházených na cestě a v okolí, ale vidět to na vlastní oči ve mě vyvolalo první vlnu pochybností o těhle lidech. Samozřejmě, že jsem srab a nic jsem jim neřekl.
Včera mě při výletě píchalo u srdce, ale tělo si zvyká rychle. Dnes už jsme byli o dost výš a šlo se mi uplně nádherně. Teda tím myslím velmi pomalu, ale bez problémů. Stejně jsem furt musel čekat na Toma, takže žádnej stres. Nahoře nás uvítala barevná brána a byli jsme v Tengboche.
Je to naprosto úžasné místo, v tuhle dobu klidné obklopené horamy s nádherným chrámem a přilehlou výzdobou. A ten výhled. Přiznám se, že jsem ani neměl čas navštívit chrám, trochu mě to mrzí, ale všechno je otázka priorit.
Galerie k zápisku
Diskuse k zápisku
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky
Nové články vychází tak často, jak nám to jenom jde, obvykle alespoň třikrát týdně. Zprávičky o cestování vychází průběžně.
© Cestovatel, o.s. - podmínky použití, kontakty, reklama na Cestovateli, ochrana osobních údajů, podpořte Cestovatele, jak psát pro Cestovatele..