Návrat k Soví jeskyni

… vystoupili jsme v Hřensku. Za těch pár let co jsem tu nebyl se snad vůbec nic nezměnilo. Jedině snad Vietnamské stánku se zajímavou inovací, páskou policie-vstup zakázán. Možná, že policie konečně vymyslela alespoň trochu učinou zbraň jak padělatelům znepříjemnit život. Ale hned jak zahnete z hlavní ocitnete se v zmraženém světě starých domky přilepenými na skálu a ptáte se sami sebe jak můžou mít místňáci klidné spaní. Některé skály se tyčí přímo nad jejich střechou a určitě by stačilo jen trochu rozmaru počasí a nějaký ten balvan by se jim skutálel do obýváku. A protože s námi už nejezdí Lukas, řeší ted spíš starosti řídko-smradlavo-hnědého charakteru tak jsme se hned ztratili. Naštěstí jsme už s Tomem zvyklí a vždycy při té příležotosti zavzpomínáme na bývalého člena. Ať mu je rodina lehká. A letos jsme se nepřijeli nikam honit ani za velkým dobrodružstvím, ale nechat se povozit na lodičkách a jak už je poslední dobou dobrým zvykem chodit na pivo a smážáka a tudíž nebylo kam spěchat.

Zaplatili jsme neuvěřitelných 20Kč jen za pruchod Tichou soutěskou abychom se dostali k převozníkovi. Procházka to byla pěkná, ale pořád mi nejde na mysl, proč jsme za ni museli platit. Ještě to placení prostě nemám uplně v krvi. Další zastávka následovala u pokladny pramic a kde jsme vyfasovali pohlednice jako vstup za 75Kč.

Jen Skiperka to uhádala na dětskou slevu ve věku 6–15let a jela za polovic. Bidlař byl sympaťák a měl připravenou veselou shouw s vodopádem na splachovadlo a nejspíš vycvičeným skvorcem vodním co dákáže vydržet až minutu pod vodou.

V Divoké soutěsce je už asi řidčí vzduch protože skvorec tam vydrží jen půl minuty. Lodičky byly rozhodně super a i když stále svádím vnitřní boj platit předražené vstupy za atrakce tak to někdy stojí za to. Od konce druhé projížďky to už byl jenom kousek do Mezní louky na pivo. A že měli fakt dobrý. Místní Konrád mile překvapil a zdrželi jsem se trochu dýl. Když jsme opouštěli útulné prostředí hospody byla už tma a nebýt Skiperky potulovali bychom se po místních lesích po tmě. Naštěstí mladí jdou s dobou a jsou vybaveni čelovkami a dalšími neuvěřitelně vyspělými technologiemi. Ale ani to uplně nepomohlo a omylem jsme spali asi 5m od cesty.

Probudili jsme se do mlžného rána a vyrazili po červene na Šaunštejn. Jak už to u loupežnických hrádků bývá je těžce dostupný a všem s velkým batohem doporučuju ho odložit na bezpečném místě a vydat se nahoru na lehko. Já se na žebříku málem zasekl. Jo a pokud vás celý den nehoní taková siberie jako nás tak tam je fakt pěknej výhled.

Dál už nás čekalo jen několik vyhlídek věčně zašpuntovaných tlustými Němci. A nakonec vyhřátý šenk s krbem v Jetřichovicích, odkud jsme ještě za světla vyšli po žluté na sever hledat místo na spaní. Stylově byl vybrán menší převis pro rožnění a v lese místo na spaní. Po hodně dlouhé době jsme spali všichni v jednom stanu a v noci bylo vážně hodně teplo. Ráno nás přivítala šedá obloha a česté deště. Všichni jsme ale byli líní vyndat ponča a pak už to nemělo cenu tak jsme celý den mokli.

Prošli jsme neuvěřitelně zeleným skalním průchodem a štrádovali to dál k Soví jeskyni kde jsme ještě před vyhlášením NP trávili pár pěkných Silvestrů. O to větší bylo naše zklamání když jsme dorazili na místo a zjístili, že veškeré stopy po vandrácích jsou nenávratně zničeny ochranáři. Nečekalo nás totiž ani ohniště ani připravené dřívý natož místo na spaní. A buď nás zradila pamět nebo někdo vyčistil les tak že bylo k převisu z cesty pohodlně vidět. Nechtěli jsme riskovat konfrontaci z žádným fanatickým ochranářem a vyklidili jsme pole směrem na nádraží. Byli jsme trochu smutní, ale až na samotný závěr to byl super vandr a někde jsem slyšel, že i cesta může být cíl nebo co.

Současná karma článku: 13.68
Co je to karma a jak funguje?

Diskuse k zápisku

V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky