
Brzy ráno jsme došli na letiště, prošli letištní kontrolou, kde se nás voják zeptal, jestli u sebe máme zbraň, čímž bylo učiněno za dost bezpečnostní kontrole, a čekali jsme na letadlo. Není vůbec jisté, jestli se odsud člověk dostane v den, v který by měl. Stačí pár mraků a žádné letadlo přivážející lidi z Kathmandu nepřiletí. Jste tu prostě vydáni na milost a nemilost počasí.
Dva Izraelci odletěli hnedka ráno s méně známou společností, kdežto nejvíc profláklý Yetti airlines vyklopil letadlo plné líných turistů, nabralo maximum posmutnělých, ošuntělých horalů a odletělo. My jsme se tam bohužel nevešli. Tak jsme čekali další dvě hodiny, než Yetti doletěl do Kathmandu a zpátky.
Hned po přistání začali z letadla vyčerpávat přebytečné palivo
a to by vážně žádný cestující neměl vidět. Nezbývalo nám nic jiného
než věřit, že vědí co dělají. Zabrali jsme jen pět míst v malém
letadélku a rolovali na ranway, co je z kopce. Těšil jsem se, jak se to
s námi propadneme dolů, ale letadýlko se odlepilo od země snad už
v půlce svahu. To bylo velké zklamání. Zato turbolence byly velký
zážitek. V proudovém letadle jsem nic takového nezažil. Hned nad
prvními kopci jsme se propadali a zároveň točili a přes celé Himaláje se
to nezlepšilo
Ale jelikož bylo otevřeno do kabiny a druhý pilot si stále četl
noviny, tak bych řekl, že to byl rutinní let.
Na letišti v Kathmandu jsme stáhli taxíka z 450rp na 300 a spokojeně pod vedením Gidiho dojeli do Thamelu – čtvrti pro turisty a pekla Nepálu. Ubytovali jsme se v levném hotelu (150rp/os) a vyrazili do víru velkoměsta.
Thamel trpí obrovskou koncentrací turistů a jimi přilákanými žebráky, dealery, řidiči a vtěrkami všeho druhu. Z čeho jsem byl v Indii znechucenej, zažijete i v menší míře tady. Po návratu z hor trochu lidské společnosti a komfortu uvítáte, ale po týdnu jsem toho měl dost a bylo třeba někam vyrazit.
|
p3040768 |
p3040778 |
|
p3040780 |
V diskusi zatím nejsou žádné příspěvky